Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Franz Ferdinand - Right Thoughts, Right Words, Right Action

Co novýho, Praho? A zajímá mě to vůbec? No řekněte, není lepší koupání v Luhačovický přehradě, vejlet na úžasnej Buchlov, kde v pondělí nikdo není, pan Špalek vám hned vrazí čerstvě vyuzený maso s chlebem a hořčicí a pivo místo křenu, zavře hospodu, protože musí s dětma do kina a řekne vám, ať mu pak příbory dáme na okýnko? Kdekoliv jinde by ručně psanej infantilní nápis “omlouváme se za přemnožený vosy” v podezřelým výčepu u vody působil přinejmenším idiotsky. Obzvlášť pokud si s kelímkem odnášíte ke stolu celý vosí hnízdo bez domečku. Tam ne, tam je to součást pohody, která v rámci přírodní rovnováhy musí bejt něčím vypoměrovaná. Bezstarostnost a lelkování, večer meruňkový knedlíky od 'maminky' a domácí slivovice k snídani. Pěkně nalačno. Miluju Moravu a nerad z ní odjíždím. A tady? V civilizovaným světě?! Pche! Rozpuštění a vypuštění. Sněmovna to v agonii zabalila a "Rojteři" píšou něco o tom, že levice má poprvé od sametovýho nesmyslu šanci vládnout. A to v předvečer výročí rudý okupace, která naše rodiče a prarodiče zalila do formaldehydu “ušlechtilý” izolace. Moje první něco jako graffiti co jsem v životě viděl byl nápis, kterej se komančům nikdy nepodařilo odstranit, jako by to byl nějakej mystickej hieroglyf. Stálo na něm v azbuce ‘Ivane, jeď domů’ a provázel mě jako němý memento celý moje dětství a dospívání. Občas se mi o něm zdá a kontext není nikterak veselej. Což mi připomíná, že jsem viděl včera skvělej dokument. Jmenuje se Exit Through the Gift Shop. Vtipný, zábavný, návykový. Pokud jste to snad ještě neviděli tak po shlídnutí z vás bude ultimátní Banksyho adorant a jediný co si budete v životě přát, bude dělat street art. Ne kvůli slávě a penězům, ale kvůli vzrušení a ‘jinýmu‘ životu. Tohle je totiž rokenrol! A taky jsem začal číst fragmenty z autobiografický knížky Ivana Jonáka, proti který jsou všechny ty Bony a klid i Kamarádi do deště dětská přesnídávka. Naturalistickej, totálně neafektovanej report, psanej zpoza mříží a chronologicky zachycující všechny příhody v rozmezí osmdesátejch a devadesátejch let, který Ivan zažil jako taxikář, sexuální mašina, podnikatel, otec, labužnickej okouněč ženského čůrání i kámoš šlapek a lidí jako Zdeněk Srstka, Josef Vinklář nebo Vítězslav Jandák. Tedy lidí, co neseděj ve Valdicích, ale i dneska, víc jak dvacet let od změny režimu, kterýmu i oni lízali koule, se promenádujou v divadlech, okouněj v televizi, v nejhorším připadě totálně devalvujou svojí iritující přítomností už i tak syfilitickou politiku v týhle nemocný zemi.
Což mě přivádí k císařpánu, haha. Co si budeme namlouvat, i bez nějakejch zarputile opěvnejch ód, Franz Ferdinand prostě jsou synonymem pro dance punk, kterej s jejich první deskou v roce 2004 odpálil lavinu. Lavinu, která strhla všechno a všechny a na dlouhou dobu krmila znovuobjevenej excitement z kytarový muziky, která byla hravá, nekomplikovaná, sexy a hlavně neměla tendenci moralizovat a rozebírat vážný témata. Franz Ferdinand si domestikovali i Čechy a poměrně často se sem vraceli. Jejich první koncert v ještě starým dobrým Roxy v horkým létě roku 2004 byl frenetickej a legendární, jeden z těch, na který nezapomenu a ne jenom kvůli tomu vedru (koneckonců to bude teď za pár dní devítiletý výročí, protože se konal 24. srpna). Vrátil nám totiž víru v to, že kdokoliv může hrát na kytaru a zpívat, i ten poslední nerd a outsider, protože rockový modly jsou přežitek. Za tu dobu se hodně změnilo, ale Franz Ferdinand teď 26. srpna oficiálně vydávaj desku Right Thoughts, Right Words, Right Action a zdá se, že ten titulní slogan naplnili do posledního písmene. Refrény jako strychnin, na který nemusíte čekat víc jak půl minuty a roztrhaj vám tělo v předsmrtný křeči posledního tanečku, kterýho ale nebudete nikdy litovat, ani na věcnosti, ani v pekle. Infekční optimismus, žádný kejkle ani fígle, vlastní produkce, syrovej zvuk a hlavně skvěle napsaný songy. Tohle je konzistentní deska, víc než podařenej comeback a pokud si chcete přečíst něco o každým songu zvlášť, doporučuju “first listen” v NME (http://www.nme.com/blogs/nme-blogs/first-listen-franz-ferdinand-right-thoughts-right-words-right-action), pochopitelně bych to nenapsal líp. Deska je už venku, tak si jí stáhněte a roztančete obejvák, dvorek, park, cokoliv je libo, ale prostě neseďte nad rozlitým mlíkem, protože lepší už to nebude a horší to může bejt vždycky. A co?!