Kay Buriánek ze Sunshine pro protišedi.cz: TŘI DESKY, NA KTERÝ JE DOBRÝ (NEBO ZRÁDNÝ) SE TĚŠIT

Dlouho jsme se neviděli. Jako obrazně, samozřejmě. Snajpr Ká ostřeloval jiný, mnohem přijemnější horizonty a cíle. Jenže každá legrace žel někdy končí, takže z exotickejch sunsetů je najednou ještě nedomrlý předčasný středoevropský jaro, bojující s nijakostí března. Zdá se, že naštěstí to optimističtější vyhrává, tak snad nám to pak nepomrzne v květnu. Ale zpátky k tématu. Aby to nebyla hned z kraje taková nálož jak pro mě, tak hlavně pro vás, berte tohle jako takový malý cvičení, něž se do toho pustíme příště naostro. Jak už avizuje titulek (nejdřív jsem se sám sebe lekl, jestli nejsem za trapku, když ta buzzfeedománie doběhla už i sem, ale pak jsem si řekl, no co už!), brzo má vyjít pár desek, který určitě stojej za pozornost. A jsou už nějaký indicie, jestli se těšit, nebo naopak bát.

The Faint/Doom Abuse

The Faint jsou mý největší koně. Už dlouho jsem se tak intenzivně na nic (hudebního) netěšil. Kapela z Omahy, která od samejch začátků tvrdošíjně odmítala jakýkoliv tendenční postupy a vymezovala se, co to šlo, po několika letech mlčení ohlásila nový turné a hned celou novou desku Doom Abuse. Jestli byl Blank-Wave Arcade z přelomu milénia chaotickej a nedokonalej pokus o reinventování new wave, pak hned následující Danse Macabre byl sebejistej a přesnej sonickej zásah. V tý době na ně chodili slintat všichni naháněči talentů z velkejch labelů a jejich koncerty byly dekadentní robotická směs punku, new wave, technologií a obskurních projekcí. Milovali je všichni a DIY scéna navíc kvitovala fakt, že se nikdy nenechali koupit a zůstali věrní domovskýmu labelu Saddle Creek, na kterým vydávali od začátku. Ani Wet From Birth, ani Fasciinatiion už na Danse Macabre nedosáhly, ale furt byly nějakým příslibem, že The Faint máme, že jsou. Kapel, který by v sobě nesly jasnej odkaz novoromantismu, kraut rocku, new wave a zároveň se sebejistě držely punk a hardcore etiky a byly součástí tý scény, moc nebylo.

Už to vypadalo na labutí píseň, EP Evil Voices z roku 2012 neslo stopy jasnýho názoru snad jenom v názvu a najednou tohle! Na květen a červen ohlásili velký americký turné a na 8. dubna celou desku Doom Abuse s tuctem novejch věcí. Zatím tři zveřejněný věci jsou velkej příslib. Help in the Head (ke který je už i video) I Salt My Doom jsou jako nový landscapes s rozpoznatelnejma stigmatama předchozích desek. Je přecejenom rok 2014, že jo. The Faint nepotřebujou nikoho oslňovat a přesvědčovat, mají svojí vlastní laboratoř a že občas někdě nečekaně vystřelí nějakej jedovatej zvuk a celý to tak ještě víc zdrsnělo a zdivnělo, je jenom dobře. Lesson from the Darkness je starej dobrej sexy ‘faintí’ sound, trochu taneční, hodně melancholickej a s mírou klaustrofobní a vnitřnosti svírající. Čirá krása s rukama od krve. Můžeme si přát víc? Jo, ten zbytek a navrch nějakej koncert v Evropě, plís. Pište si – 8.4.

Brody Dalle/Diploid Love

Co si budeme povídat. Brody byla a je, i po dítěti a faktu, že ji má teď ten ryšavej hromotluk Josh Homme, punková nymfa. Má to, co nikdy neměla Courtney Love, a to je i přes ten sichrhajskovej bordel dávka jasnýho ženskýho šarmu a sexappealu bez odéru vodky a lacinýho obnažování. Krátká rekapitulace: song City of Angels z dvojky The Distillers Sing Sing Death House je dodnes hymna, při který má jeden chuť si vyřvat hlasivky, najit ve sklepě starej skejt, nebo si hned koupit letenku do LA. Popřípadě všechno v opačným pořadí. Deska Coral Fang s odkazem víc někam k Patti Smith než výtržnickýmu punku byla trochu noha z plynu rudý Corvette bez brzd, ale zase maká a má navíc genialní outro v podobě poslední Sex Death s desetiminutovým kopulačním feedbackem.

Její další projekt Spinnerette v sobě nesl jasnej otisk QOTSA. Logicky. Sakra, mám ji rád. Sólovka Brody Dalle vychází 28. dubna. Fresh, free, itself. Meet The Foetus / Oh The Joy je jako french roasted coffee v pět třicet ráno, jak to má Brody ráda. Voní dobře, chutná ještě líp. Parties for Prostitutes, jejíž stream se objevil před pár dny je geniální grover se stříkancema přesně tý kytary, která dělala všechny desky The Distillers i Spinnerette tak signifikantní (Tony Bevilacqua) a Don’t Mess With Me s opulentníma bicíma a drzou naprdlou basou, co to dohrne až do velikánskýho refrénu, je jasnej příslib. Přislib, že tohle bude jedna z desek, která může směle definovat naše hudební jaro a počátek léta. Těším se, těším.

The Horrors/Luminous

Pamatujete si ještě ten poprask? Pavouci, co vypadli z dědečkovy retrotelevize na špinavou prkennou podlahu. Pukli a rozutíkalo se z nich stádo černejch epileptickejch parazitů. Dědeček byl beztak upír, co hrál castingy v Lynchovejch a Cronenbergovejch filmech a ta televize vlastně nebyla televize, ale smrtící stroboskop. To bylo povyku. Fashion ikony, co neuměly moc hrát, ale přes ofiny neviděly ani na konec svejch špičatejch psích deček. Jenže to mělo koule. Drzost, ke který je občas dobrý se vrátit. Strange House jsou černý hlukový orgie. Nadčasový i přes ty retropavučiny. Primary Colours byl most na “tu” druhou stranu. Od Jack the Ripper a Sheena Is a Parasite někam k odkazu shoegaze, jakoby ze sebe chteli setřást tu černou. Víc než cokoliv bylo slyšet Jesus and Mary Chain. Co nestihli na Primary Colours, to zpečetili na Skying. Obě desky jsou buď extrémní uměleckej přetlak, nebo intelektuální exhibice, sám nevím. Obě měly shodně skvělý recenze a často jsem slyšel, jak jsou geniální ve svý rozplizlosti, houfně zaměnovaný za snovost a mnohovrstvenost. Zabte mě, ale mě to prostě neba, je to na můj vkus moc akademický a vokatě artistický. Nová deska Luminous vychází 5. května a první (I See You) i druhá (So Now You Know) zveřejněná věc indikujou, že to nevypadá na provětrání starýho šatníku ani náhodou. Divnej blend stylů a vlivů, trochu Karel Svoboda a Tři oříšky pro Popelku, dílem Spacemen 3, hodně britskej odkaz ranejch Primals a ostatních Factory kapel a letně taneční povlak červencový mlhy, co se občas válí po rozednění na Karlově mostě. Prej to má bejt spíš o elevaci, tanci a ne moc o kytarách. Tak to jsem zvědavej. Buď mě to utvrdí v tom, že The Horrors už fakt ne, nebo naopak. Na začátku května se rozhodne!