Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Coming - Lonely (EP) + Destructure (EP)

Nesnáším zimu. Na lyže jsem přestal jezdit před patnácti lety a nějak mi to nechybí. Snowboard jsem zkusil. Ale mám daleko na zem, ten první půjčenej měl kurevsky tupý hrany, takže jsem byl furt potupně prdelí na mokrým a ve finále mě sejmul nějakej rusák na lyžích, kterej na nich podle všeho stál tak podruhý v životě, byť podle výbavy by mohl směle soutěžit s Verešovou o nejnevkusnější a nejdražší outfit. Zbytek svahu jsem sešel, mrdnul s prknem o zeď baru, dal si pět svařáků a odtextoval kámošovi, co má sítotiskovou dílnu, objednávku na tričko s nápisem JEDINEJ UŽITEČNEJ SNÍH JE KOKS, a to v koksu ani víkendově nejedu.

Už jsem doufal, že letos nás to bílý svinstvo mine, a vono ne. Fail.

Na muziku je leden taky celkem zamrzlej. Viděl jsem nějaký shoty z Grammy. Get Lucky je bezesporu geniálně napsanej song, ale když jsem byl loni v létě na necelejch čtrnáct dní v Americe a od přistání až po take off nás nepřetržitě zabíjel co pět minut ze všech naladitelnejch rádií a TV stanic, dokonale se mi zhnusil. Logicky a trvale. Že Daft Punk proměněj všechny nominace, se dalo čekat, ale koukat na to, jak společně na pódiu onanujou s rybářsky vystajlovaným Pharrellem Williamsem, co se zubí, jako byste si od něj právě vzali Strážnou věž, Nile Rodgersem z Chic a frýstajlující legendou Stevie Wonderem, bylo trochu nad moje síly. Následnej mash-up s fragmentem Harder, Better, Faster, Stronger už byla Bratislavská lýra hadr. Stejně jako švenky do publika, který z valný části objevilo Daft Punk a asociovalo si je konečně s tím megahitem právě ten večer, ale přesto zachovávalo maximální dekórum a křepčilo jako o život.

Performance Trenta Reznora, Joshe Hommea, Davea Groghla a Lyndsey Buckinghama už byla jenom taková vodka za tým pekným večerom, jak jsem dneska někde četl tuhle vtipnou parafrázi se záměnou bodka – vodka. Ne, fakt ne, diky. Dalšího panáka si už nedám, asi bych blinkal.

Naštěstí jsou tu i nový jména, který sice nikdo nezná, ale kouzlo je v tom je objevovat pro ostatní a především pro sebe. Narazil jsem na takovou obskurní, relativně novou (fungujou od zimy 2012) trojku z LA, Coming se jmenujou. Jakkoliv je to tristní název pro kapelu, jejich mládí, image a především sound to vyvažuje vrchovatě. Bubeník, co modeluje pro Long Clothing, kytarista a zpěvák s výzorem plešatýho Půlnočního kovboje (pro nickologickýho neználka - tak si říká bubeník z Please The Trees) na Movemberu a typicky punkovej basák, žádný hry, žádný kličky a zkratky. Vostrý jako wasabi a epilepticky nemocný. Vybrali si je na aktuální turné jako předkapelu učesaný harcovníci AFI, a rozhodně věděli proč. Jejich dvě dostupný EP Destructure a Lonely jsou jako současná reminiscence neodolatelný divokosti The Birthday Party, Swans, Einstürzende Neubauten, nebo rannejch Nine Inch Nails, syrový, nekompromisní, nekomplikovaný a přitom drze vystajlovaný. Radost poslouchat, radost se dívat na fotky a klipy.

Dvakrát čtyři songy ve vás vyvolají hlad po tom slyšet víc a do tý doby, než bude další singl, nebo celá deska, vracet se k těm dvěma EP znovu a znovu. Kvůli tomuhle objevování má muzika smysl a díky kapelám jako Coming má rokenrol pořád svojí sílu a nápřah na pořádnej hák, co vás pošle k zemi, ale bude motivovat se zvednout a bojovat dál. Hledat dál. Objevovat dál. Nacházet dál a dál.

https://www.facebook.com/ComingComingComing

http://comingcult.com/

http://coming.bandcamp.com/album/destructure-ep