Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: The Death Set - King Babies (EP)

Někdy je dobrý vědět, že jistý situace i věci, v danou dobu a na daným místě nemění svůj zaběhlej standard a dá se na to celkem spolehnout. Sníh padá zeshora dolů a většinou v únoru. I když tohle není teda zrovna to, z čeho bych byl nadšenej. Marks and Spencer prodávaj obstojně svěží salát, jejich hummus je krom toho domácího bezkonkurenčně nejlepší a Pendolino jezdí na minutu přesně tak, jak má. Jasně, všední život je plnej chlebů zákonitě padajících namazanou stranou na podlahu, ale v přímý rovnováze i nitěrnejch radostí, ze kterejch se skládá mozaika, puzzle všedního dne a roztomilý spokojenosti z pozitivní všednosti. Jakože třeba na Jiřáku otevřeli konečně domácí pekárnu. To je téma, co? Jenže... přesně o tom je náš život! Žádný poživačný epikurejský moudra, ale střípky obyčejnosti, který dělaj náš život nadpozemsky šťastným a plnohodnotným, i když máme svejch trablů a starostí až na půdu.
 
My, hudební fanatici s postižením mozku, to máme vlastně docela jednoduchý. Nám stačí k euforii fakt málo. World wide net je jako Rožmberskej rybník, u kterýho můžeme prosedět hodiny, dny a roky, a pořád bude co lovit. Některý ryby pustíme jako správný sportovní lapkové zase zpátky, a některý jsou tak cenný, že je prostě s úctou a patřičnou poctou obřadně sežereme. Všeho mezi tím je mraky a tuny.
Byl jednou jeden... jmenoval se Johnny Siera. Vlastně se furt jmenuje Johnny. Prototyp nenápadnosti, antihvězda. Vtipálek odvedle. Punkovej hobit v kloboučku s mrštností jaguára, kterýho nakreslili pro Walta Disneye. S kytarou. Když jsem jeho The Death Set slyšel poprvé (Rad Warehouses Bad Neighborhoods EP), myslel jsem si, že tam vřeští ženská. Když jsem je pak viděl poprvé (leden 2008, klub 007, Strahov, Praha), bylo na tom koncertě jenom pár lidí. Jejich warehouseovej set vyzněl tak trochu do prázdna. Proč, to mi došlo až potom, co jsem viděl videa jejich koncertů. Tahle podivná parta, produkující rychlej uječenej punk s prvkama old school hip hopu, hraje programově radši guerilla gigy na střeše, sem tam v nějakym skladišti, skateshopu, pop up galerii, nebo v prťavým klubu, ale vždycky je tam narváno lidma, který věděj přesně, co se bude dít. Je to protipól i prostředníček vztyčenej k nebi nabubřelý velkopódiovosti. Blízko fans. Žádný zvukovky, na bicí v půlce věci hraje někdo z publika a kytarista visí hlavou dolů, zaklíněnej nohama za traverzu u stropu jako šimpanz. Nikdo neví, kdy a jak to začalo, a už vůbec, jak to skončí. To není anarchie, ale radost z hraní, radost z momentu, zážitku, místa, situace, časoprůběhu. 
 
Desky Worldwide a hlavně ucelenější a jejich tragicky zesnulýmu kámošovi a spoluhráčovi Beau Velascovi věnovaná Michel Poiccard, jsou moje stálice v playlistu a vracím se k nim ne ze sentimentu, ale proto, že jsou prostě esencí nespoutanosti, zábavy a milý divokosti (byť ta druhá jmenovaná v sobě jistou hořkost ze smrti a smíření s pomíjivostí lidský existence mezi řádky prostě nese, no doubt). 
 
Dneska (tedy v den, kdy to píšu) vyšlo po dlouhý době EP s názvem King Babies. Jenom čtyři věci - Lite the Fuse, Think Shank, Soar Away a The Enemy. Míň jak deset minut paličatosti, šaškovství a rámusu ze vzdoru a hlavně... hlavně pro radost. Plus video k Lite the Fuse s buchtou, co má tanga spíchlý z trojúhelníků XL pizzy a zpívajícím Sierou v brejlích, kterýmu někdo kydá bez ustání na obličej kečup a nastrouhanej sýr. Je to hudební skeč, groteska prošpikovaná chilli papričkama. Navíc King Babies EP vyšlo jako ‘milestone’, pětistej release na labelu Dim Mak Stevea Aokiho. Jupí! Co víc vám může vykouzlit úsměv na konstantním srabem zkamenělý tváři? King Babies je jako desetiminutovej ohnostroj, kterej nechcete propást! Tak ho nepropásněte...
 
Stream: soundcloud.com/dimmakrecords/sets/the-death-set-king-babies-ep-2
Shop: www.junodownload.com/products/the-death-set-king-babies-ep/2374014-02/