Znouzectnost na turné s novým albem

Punkoví intelektuálové z Plzně právě obrážejí české kluby se svou novou deskou Beat simplicitas. A stojí za to, opět si je připomenout. Vrásek veteránům přibylo, energie nezmizela, ukázalo se na pátečním koncertě v klubu Kanál v Mělníku.
 
Název desky vcelku trefně charakterizuje přístup k tvorbě, od něhož se Caine, Déma a Golda neodvracejí již bezmála tři dekády - jejich beatovou „prostotu“. Nepříliš komplikované, nicméně rozhodně ne hloupé texty (zejména ve srovnání s běžnou mainstreamovou produkcí) často baladického charakteru, jež obsahují příběhy, které nevypadají vyumělkovaně. „Jsme jen malé šroubky v nějakém stroji“, zpívají v jedné z nových písniček a z jejich lehce potměšilého úsměvu můžeme snadno vyčíst, že nevýznamný hrdina skladby si umí moc dobře vybrat ten správný okamžik, kdy „těm nahoře“ svým zadřením připomene vlastní existenci. A těch pár vesměs rovněž stárnoucích chlapíků, kteří se vedle několika ukázkových pankáčů v suterénním klubu sejde, právě na tohle tak dobře slyší.
 
V mělnickém Kanále ovšem muzikanti začali staršími písničkami, teprve po nich se odhodlali ke vstupu do „žhavé skutečnosti“, jak to lehce zmateně charakterizoval kytarista Déma, který mezery mezi skladbami prokládal promluvami o svých dětských zážitcích z Mělníka a vzpomínkami na zdejší návštěvu před čtvrtstoletím v „revolučním“ listopadu. Historické exkurzy neustaly po celý večer a rozhodně nebylo snadné poznat, kde pod nánosem bujarých fikcí nesměle vykukují náznaky lehce absurdní pravdy. Představené novinky jako Kovboj jménem Dan, Jedeme v autě, Vlak do Ženevy nebo Ziggy Boy (vedle zmíněného Šroubku) náladou i stylem navazují na staré dobré hity, které si osazenstvo klubu vytleskalo – Knedlíky, Převrat v banánové republice, Hlubinu, Čerty, Krysaře…
 
Déma, Caine a Golda to sice v Mělníku taktně zamlčeli, ale vlastně šlo o jejich výroční koncert – přesně o dva dny dřív, 26. listopadu, totiž uplynulo 28 let od jejich prvního veřejného vystoupení v jistém plzeňském podniku. Jeho dávní pořadatelé jistě netušili, o jak historický okamžik půjde – jinak by na plakát neuměle ručně nenapsali jen jména ostatních (a již dávno zapomenutých) vystupujících souborů a jméno Znouzectnost diskrétně neodsunuli dolů v rohu jako pouhé „a…“. Dneska má kapela na kontě 14 alb (vydaných převážně vlastním nákladem – „nemaje v zádech silnou firmu ani bohatého strejdu či nějakého mecenáše, je to po celkovém propadu prodeje CD trochu těžší než dřív. Ale pořád to ještě nějak jde“, jak hlásí na svém webu) a bezpočet koncertů.
 
Kalendář na stránkách kapely vypovídá o tom, že pánové mají celkem napilno – v klubech koncertují několikrát do týdne a k tomu mají i vlastní sólové aktivity. Jsou ještě plni zážitků z koncertování v plzeňské věznici před výrazně drsnějším publikem, než bývá zvykem. Do Prahy se po nedávném koncertě ve Vagonu vrátí už v úterý 9. prosince, na kdy si je jako hosty na křest nového alba do Akropole pozval spřízněný Traband, na což se pánové obzvlášť těší. „Máme to tam rádi a tak tam hrajeme docela často. Asi tak jednou za deset let,“ zapátral v paměti Caine.