Host vs. obsluha

Humr a voda z kohoutku

 „Dobrý večer.“ 

 „Dobrý. Co jste vybrali k pití?“

 „Dáme si dvě skleničky širaze.“

 „Myslíte Syrahu?“ Opravila mě důležitě číšnice.

 „To není to samý?“

 „To já nevím.“

 „A můžeme vás k tomu poprosit o vodu z kohoutku?“

 „Prosím?!?“

 „Vodu z kohoutku, pokud to není problém.“

Podle všeho můj neodolatelný úsměv funguje jen na muže.

Číšnice nadzvedla oči a mě se nadzvedla žluč, které mám podle gastroenterologa nadbytek. Nemám ráda tohle gesto. Fakt ne. Pocitů, že překážím, otravuju, nechovám se podle norem a striktních pravidel, jsem si užila dost na základní škole, a ta byla navíc zdarma.

 „Nedráždi ji, ještě nám do toho naplive,“ špitl můj muž a snažil se tvářit nenápadně.

,,Promiň, ale ty jsi zapomněl, že jsem taky dělala servírku. Je to její volba, tak jako je její volba, jestli se bude usmívat anebo mračit…“ zaklapla jsem jídelní lístek a doširoka se usmála.

Když mi bylo dvacet, restaurace Kampa Park zažívala svůj vrchol. Na zdi visely zarámované fotky slavných hostů v objetí s manažery restaurace. Angelina Jolie, Brad Pitt, Bono Vox, Robbie Williams, Václav Havel a jeho srdce. 15 číšníků a ani jedna žena. Žádná prý nevydržela. Dostala jsem týden na to, abych se naučila jídelní i vinný lístek zpaměti. Sám majitel si pokaždé jednoho z nás vytipoval, vyzkoušel, jestli ovládáme vyjmenovat všech 40 bílých vín z celého světa a pokud někdo nevěděl, okamžitě letěl i se zástěrou. Na záda jsem dostala pager, kterým nás přivolávali do kuchyně pro připravené jídlo.

Častokrát se stalo, že jsem začala vibrovat uprostřed otevírání drahého vína hostům a během sekundy se musela rozhodnout, jestli jim nechám na stole položené polootevřené víno s otvírákem v korku nebo přiběhnu do kuchyně o minutu později a pak po mě kuchař hodí talířem i s grilovanou chobotnicí za pětset (tu mi samozřejmě strhnou z platu). Talíře po nás lítaly často. A taky na nás kuchaři často řvali. Taková byla hierarchie.

A já zjistila, že hosté jsou mnohem odolnější než páni v kuchyni. A tak jsem se pořád usmívala a všechno mi prošlo. Při otevírání vína za 6000 Kč se mi třásly ruce a já vysvětlovala, že pokud se mi zlomí korek, budu muset toto víno zaplatit. Hosté pak se mnou pomáhali rozlomený korek maskovat, aby si to nevšiml manažer. Když si někdo objednal šampaňské, řekla jsem jim, že se bojím, že jim vystřelím oko a zavolala jsem na pomoc kolegu. Když jsem popletla objednávku a místo hovězího přinesla jehněčí, usmála jsem se, omluvila a hosté snědli, co bylo.

Ano, nebyla jsem profesionál. Nevystudovala jsem žádnou gastronomickou školu. Servírku jsem dělala proto, abych měla z čeho žít při studiu vysoké školy. I když jsem byla často unavená, čelila všemožným intrikám kolegů, trápila se kvůli nešťastné lásce, pohádala se s mámou, nikdy jsem na sobě před hosty nenechala nic znát. Přišlo mi to tak nějak normální: kdo by chtěl při romantické (a sakra drahé) večeři s výhledem na Karlův most, při srkání afrodiziakálních ústřic, koukat na můj naštvaný ksicht??? A jak velké spropitné bych asi tak dostala?

Někdy se člověk může na hosta usmívat sebevíc, ale zpětnou vazbu nedostane. Jednou jsem byla na večeři s kamarádkou a jejím přítelem. Chtěl se vytáhnout, objednal dobré víno a sám sobě velikého humra. Obsluha kolem něj kmitala a on jim dával jasně najevo, kdo je tady pán. Když mu po večeři přinesli účet, musel si vzít dioptrické brýle.

 „Počkat, počkat, co to má znamenat? To bude nějaká chyba, ne?!!“

 „Pane, vše je správně. Chtěl jste toho největšího humra, co jsme tady měli, vážil 10kilo, proto ta cena,“ odpověděl klidně číšník.

 „Čtrnáct tisíc za jednoho blbého humra??? Zavolám policii!!!“ , bouchl pěstí do stolu kamarádky přítel a já odešla na toaletu.

 „To klidně zavolejte, cena byla řádně napsaná v jídelním lístku, pane.“

 „Vy hajzlové, to je podvod, zavolejte policii!!!!!“

Nakonec humra zaplatil a možná se od té doby kouká i na ceny v lístku. A možná že taky přišel na to, že číšník nerovná se otrok. Každopádně já mám tu účtenku dodnes schovanou a držím se zlatého pravidla: usmívej se a všechno ti projde, možná i voda z kohoutku…