Vizuální umělec Petr Nikl: Těší mne pocit spoluhry a vzájemného souznění

Petr Nikl je vizuálním umělcem, divadelníkem a hudebníkem (12. a 13.2. v Arše vystupuje s projektem Sváteční pop). V neposlední řadě rovněž vydává autorské knihy. Je člověkem, ve kterém se snoubí a ladí mnohé tváře a polohy kreativity.
  
Jak bys popsal svou práci? 
Má práce je průzkumem pobývání na tomto světě. Jsem fascinován jeho neuchopitelností a pestrostí. Snažím se při zkoumání a následném tlumočení používat všechny možné prostředky - vizuální, textové, divadelní i hudební. Velký prostor dávám improvizaci. Někdy mám přesnější představu o zpodobování tvaru nebo ho aspoň tuším, jindy postupuji krok za krokem a nechávám se unášet děním. Poslední dobou se i vzdávám jakýkoliv myšlenkových zásahů a nechávám obrazce utvářet pomocí různých mechanismů nebo přírodních zákonitostí. V takových chvílích jsem v roli asistenta a technického pomocníka, reagujícího na momentální nezamýšlené kreace. 
 
Co tě těší?
Těší mne pocit spoluhry a vzájemného souznění s jinými lidmi a celou přírodou, ať už jí rozumím nebo nerozumím.
 
Co tě trápí?
Trápí mne častá nedosažitelnost toho, co mě těší.
 
Kdy jsi se naposled cítil šťastný?
Šťastný jsem se cítil naposledy, když jsem byl po čase zase spolu se svým synem Tobiášem a dcerou Aničkou, kteří přijeli ze studií v New Yorku na vánoční svátky do Prahy.
 
 
Co ti dělá radost?
Radost mi dělá pracovní zaujetí při procesu vznikání a proměny obrazců. Herní vyladění s ostatními. Pohled na úplněk. Procházka lesem. Výlety s lidmi, které mám rád. Krupicová kaše.
 
 
Co ti působí starost?
Starost mi dělá nedostatek radosti.
 
Co je tvá inspirace?
Inspirací je mi život sám. Spouštěčem nápadů může být všechno, pokud se v určitém místě v určitou chvíli s něčím určitým vyladím. Pokud jsem pozorný k nabízeným souvislostem.
 
Jak dobíjíš baterky?
Dobíjím se spánkem, tím zvláštním stavem v bezčasí.
 
Jak se dál rozvíjíš/zraješ?
Nevím, zda se rozvíjím nebo zda zraji do nějaké zajímavější zkušenosti. Co se práce týče, nedá se říct, že by mé současné projevy byly lepší, než ty minulé. Jsou jen jiné. Nenápadně se proměňuji v čase. Provádím úkroky do míst, která jsem ještě neprozkoumal. Snažím se neomílat stejný slovník, i když ze svého okruhu témat a zájmů před sebou nikam neuteču.
 
Oblíbená hudba/film/kniha/barva?
Oblíbené věci... Nerad říkám jen jeden příklad z mnoha, třeba zrovna u barev platí, že vybraný tón je důležitý díky sousedství s jinými barvami.
Nedá se to tedy jednoduše volit, mám rád třeba skladby Arvo Parta, film Silnice od Federica Felliniho, knihu Moji přátelé od Jakuba Demla a z barev modrou.
 
Nejmoudřejší/nejužitečnější slova, co jsi slyšel? 
Nejmoudřejší slova jsem vnímal, když jsem poprvé po narození slyšel křičet mou dceru Aničku.  
 
Jaké je tvé životní motto?
Mé motto? No toto!