Rozhovor: Anna Kučerová, art directorka

Anička pracuje jako Art Director v reklamce. Je to pro mne umělkyně každým coulem. Už když vstoupí do místnosti, je Vám jasné, že máte čest s někým mimořádným. Ač umělec, není sebestředná a uvažuje o věcech v širším kontextu. Obdivuji jí za to, jak citlivě provází světem svou křehkou a přitom tak velkou duši, kterou v sobě nosí.
 
Jak by jsi popsala svou práci?
Prodáváme lidem to, co nepotřebují, za peníze, které -  v tom lepším případě – mají. V této mašinérii jsem zodpovědná za grafickou stránku. Za kvalitu výstupu, který je v souladu s estetickými kritérii (t.j. lahodí oku, vypadá dobře), i s kritérii prodejními (t.j. je srozumitelný a produkt prodává).
 
 
Co tě těší?
Vytvářet nové koncepty. Jsem šťastná, když obracím zadání ze všech stran a hledám nový úhel pohledu, či nové významové spojení. Je to jako když jste si v dětství hráli s legem a vytvářeli nové a nové tvary. Jednotlivé kostičky mohou být předměty, symboly, tvary, slova, společenské insighty, rutinní činnosti, pověry, pozadí, barvy...zkrátka kostičky/úlomky z našeho velkého světa. A já, tak jako dítě, skládám v představách kostičky, abych vytvořila neobvyklé spojení, které je zajímavé, vtipné, novátorské a dává smysl ve vztahu k prodávanému produktu či službě. To je ta část mojí pracovní náplně, kterou miluji.
 
Snad ze všeho nejvíc mne však těší malování, volná tvorba, která není svázaná názory a hodnocením jiných. Není svázaná finanční hodnotou, ani tématem, ani technikou malby. Nejsou tu žádné série komentářů ke zpracování, nýbrž zvrchovaná kompetence mého ega! Těší mne hra, hra s barvami. Když jimi zaplňuji papír nebo plátno. Techniky měním intuitivně. Intuitivně vybírám formát a se zvědavostí čekám, co namaluji.
 
A také mám ráda focení. Parazitování na kráse světa. Byly období, kdy jsem fotografii úplně propadla, teď je pro mne koníčkem. Zajímá mne možnost zachytit a zarámovat jediný neopakovatelný moment, zamrazení reality. S fotoaparátem jsem stále napozoru. Jako fotograf se na svět dívám 2D pohledem se zvláštním odstupem. Je to médium, které může člověku učarovat i ho začarovat. Je dobré umět vystoupit z role začarovaného 2D pozorovatele.
 
Co tě trápí?
Když se můj nápad, představa o dobré kampani anebo vizuál nedožije realizace. Smrt dětí kreativity je v reklamní agentuře každodenní záležitostí. Prvotní nápad je názorem a komentářem klienta bagatelizován a deformován k nepoznání. Tvůrce nápadu se vlivem mocenského uspořádání stává zároveň rukou jeho destrukce. Stává se, že když svůj výtvor vidím zpětně, ani ho nepoznám. To je pomalá a bolestivá smrt dítěte, s kterou by jsem se jako kreativec profesionál měla vypořádat profesionálně, bez emocí.
 
Smrt kreativného dítěte nastáva i jinak, ještě před jeho narozením. Je to tehdy, když se nápad, který má podle tvůrce potenciál velkého úspěchu a životní radosti, nedostane na světlo světa silou interního kolektivního rozhodnutí. Důvodem je buď strach, že je myšlenka příliš novátorská, nebo lenivost týmu, protože už by se nestihlo dílo zrealizovat, či jen obyčejná osobní zaujatost... Dítě nemělo možnost narodit se, neopustilo agenturu. Motivace k další tvorbě se v takovémto týmu nachází těžce a po opakovaných potratech kreativec jednoduše mění zaměstnání.
S novou energií začíná někde jinde, aby odešel až se opět unaví. To je cena za finanční nezávislost.
 

Kdy jsi se naposled cítila šťastná?
Na kluzišti pod Žižkovskou věží. Jemně pršelo a na ledě jsem byla sama. Stála jsem na bruslích po asi 20-ti letech. Rozpomínání si na ten pocit z dětství, znovuobjevování rovnováhy, radost z rychlosti, posouvání hranic, učení se důvěřovat tělu a touha létat.

 
Co ti dělá radost?
Krása. Jsem přesvědčená, že krása je důvodem, proč jsem na tomto světě. Krása, její vnímání a její tvorba. Tak například květ, na který narazím cestou do práce, zalitý měkkým světlem. Cítím, jak mne hladí. Zastavím se, věnuji mu pozornost, tu nekonečnou bezčasovou pozornost, lásku pohledu, cítím, jak září květ i já, záříme spolu.
 
Společným jmenovatelem je bezčasovost a objektů je potom nespočetně mnoho (:. Miluji stromy, hledání tvarů v obláčcích, vločky, světlo, špinavé okno, odlesky mokrého chodníku, kámen, laskavou lidskou tvář v tramvaji, motýly, vodu, ptačí zpěv, vůni santalového dřeva...
 

Co ti působí starost?
Dělám promo i produktům či službám, které jsou v přímém rozporu s mými hodnotami. Například tabák, mléko, pojištění, hypotéky, půjčky,...Tímto participuji na společnosti, která produkuje nadměrnou spotřebu, zrychlený životní styl, lhostejnost, choroby...
 
 
Co je tvá inspirace?
Život sám. Všechno, co se děje kolem mně a zaujme mojí pozornost. Krása, stejně jako bolest. Lidé, stejně jako příroda. Banality, stejně jako absurdity.
 
 
Jak dobíjíš baterky?
O samotě. Procházka po lese, koukání se na vodu, dobré jídlo, koupel se svíčkami, jóga.
Jóga je skutečně nástroj na zlepšení mého života. Dává mi energii a životní vitalitu, čistí mi hlavu a zároveň léčí mé tělo. Učí mne vážit si sebe sama. Díky ní se napojuji na řeku života. Vnímám synchronicity. Cítím, kdy přestat bojovat, anebo naopak, kdy zabrat.
 
 
Jak se dál rozvíjíš/zraješ?
Nejsem si jistá, jak a čím se rozvíjím. Asi už jen tím, jak plyne čas a já sbírám svoje životní zkušenosti.
 
Stále se snažím otevírat se novým možnostem a zálibám. Zkouším nové věci, přiznávám, nevydržím u nich dlouho, ale to není důležité. Důležité je neustále život objevovat a život v Praze nabízí obrovskou paletu možností, kde se dá objevovat. Tanec, techniky malby, grafika, cvičení, terapie, kurzy, kurzy a kurzy.
 
Každý upřímný rozhovor s člověkem je pro mne obohacující zkušenost. Cestování a objevování nových kultur je rovněž velkou školou, jak pochopit sebe sama.
 
Krajinou mého srdce je Portugalsko. Druhou oblíbenou je díky józe Indie. Třetí je Anglie, její krajina a venkov.
 
Učím se sebelásce a ze všeho nejvíc si cením pravdu. Vím, že jsem se už spoustu naučila a zároveň vím stále velmi málo.
 

Oblíbená hudba/film/kniha/barva?
Hudba - vždy je toho víc než jen jeden žánr - John Lenon, Nina Simone, Rachmaninoff.
Film: Paolo Sorrentino - Velká nádhera
Knihy: Různé knížky si mne našly v různých obdobích..a stále si mne nacházejí - Nietzsche, Buber, Hesse.
Barva: Dlouho to bývala červená, ale teď je to najednou bílá a ani to neumím vysvětlit.
 

Nejmoudřejší/nejužitečnější slova, co jsi slyšela?
Energie nevzniká ani nezaniká, pouze mění svojí formu.
 

Jaké je tvé životní motto?
To nejdůležitější je očím neviditelné.