Vilém Veverka: Hoboj se vybírá jako auto

Vilém Veverka je asi nejúspěšnější český hobojista současnosti. Patří k mladší generaci a s naprostou samozřejmostí spolupracuje se zahraničními muzikanty - a nebojí se mít trochu "rockovější" pódiový projev, než jsme možná zvyklí. Právě vydal uchu lahodící cédéčko s barokní muzikou a kromě toho má řadu dalších aktivit - dost důvodů pro laické interview od někoho, kdo není na klasickou hudbu expert, ale baví ho.
 
Jak se vlastně člověk dostane zrovna k hoboji? Měl jste v začátcích nějaký hudební idol? A jaká díla napsaná pro tento nástroj vás v začátcích nejvíce nadchla?
K nástroji jako je hoboj se člověk dostane zřejmě díky "náhodě" - máma se znala s mým pozdějším pedagogem na Pražské kontervatoři, panem F. X. Thuri. To ve finále rozhodlo o tom, že jsem začal hrát ve dvanácti letech na hoboj.
Hudební idoly jsem samozřejmě měl, je třeba, aby mladý člověk, který se učí a "hrabe" se nahoru, měl své velké vzory a snažil se "umožnit sobě (naučit se) to samé". Tou první větší fascinací, fascinací, která (logicky) zůstala, byl Koncert pro hoboj a orchestr od Richarda Strausse. Ze symfonické tvorby to byla první symfonie Gustava Mahlera a později třeba osmá symfonie Antona Brucknera.
 
 
Jak se kupuje hoboj? Jak se vybírá ten správný?
Hoboj se de facto vybírá podobně jako auto. Nástroj by měl odrážet mou zvukovou představu, to je zásadní kriterium. Jinými slovy, s lehkou nadsázkou, nástroj (stejně jako vůz) de facto kopíruje, alespoň částečně, mou osobnostní konstituci. Od roku 1997 hraji na francouzské nástroje Buffet-Crampon.  
 
Kdy jste se rozhodl, že chcete být víc než jen nějakým pánem utopeným kdesi v orchestru? Bylo těžké prosadit se sólově?
Od začátku, řekněme od 17 let, jsem věděl, lépe řečeno přál si, aby mou cestou byly sólové a komorní či individuální projekty. Na druhou stranu, hoboj je jeden ze dvou-tří nejdůležitějších nástrojů ve velkém symfonickém orchestru - žádný "utopený pán kdesi"… Obecně si můžeme položit otázku, jak je těžké se prosadit a dostat se na špičku, v jakémkoliv oboru. Prosadit se sólově, nejen s hobojem, znamená v první řadě ochotu a vůli "poodjet v klíčovém úseku stoupání k vrcholu z pelotonu, šlapat individuálně ze všech sil". V mém případě bylo nutné studium v zahraničí, dalším předpokladem je také úspěch ve velké zahraniční soutěži. Hudba je velmi komplexní disciplína, stále se učím a poznávám, co vše je třeba obsáhnout.  
 
 
Pamatuji si vaše hostování na vystoupení Pretty Yende v Obecním domě a také na to, jak konzervativnější osoby v publiku působily udiveně, že máte živější, ne-škrobený pódiový projev. Setkáváte se někdy s tím, že je vám vyčítáno, že nepůsobíte dost “seriózně”? Jak na to reagujete?
Koncert s Pretty Yende byl velkou událostí, na kterou jsem se připravoval se zvýšenou intenzitou. Je třeba uvědomit si, že bylo třeba obstát ve srovnání s jednou z nejlepších sopranistek současnosti, navíc ve velkém sálu, v Obecním domě. Byl to "duel" mezi lidským hlasem a hobojem, který má k lidskému hlasu zdaleka nejblíže.
Setkávám se různými reakcemi. Nemyslím si však, že bych nepůsobil dost seriózně. To navíc, co publikum vnímá, je má energie - to, co se ve mně odehrává. Sděluji publiku nějaký příběh, někdy navíc poměrně dramatický. Nemůžu se tedy tvářit, že jsem na nedělní vycházce… Je úkolem interpreta současnosti, aby byl schopen publikum oslovit, vtáhnout do hry (a to svým způsobem i mimo pódium). Bez toho není moc důvodů vstoupit na scénu.  
 
 
Na aktuální desku jste si přizval svého někdejšího učitele, jaký byl pocit s ním nahrávat, na co budete nejvíce vzpomínat?
S mým někdejším profesorem jsme dnes dobrými přáteli. Bylo to mé přání, aby byl na albu hostem. Spolupráce to byla zcela přirozená, dobře se za 17 let známe. Budu tak vzpomínat na další společné setkání v Praze, setkání jehož výsledek de facto korunuje celé album. 
 
Koncerty na vašem novém albu jsou barokní - čím je pro vás tato éra tak přitažlivá?
Dá se říci, že tato éra - vedle období po roce 1945 - byla doménou hoboje jako sólového nástroje. Je fascinující, kolik dobré hudby bylo pro hoboj v období baroka napsáno. Nejedná se přitom pouze o nástrojové koncerty, ale je zde např. 200 kantát J. S. Bacha, triové sonáty - především cyklus šesti triových sonát J. D. Zelenky a i jiné komorní skladby. To vše logicky svědčí o atraktivitě - z pohledu hobojisty - této epochy. Je to hudba v každém případě krásná a velmi přístupná. Album je takovým malým poděkováním mému publiku a lidem, které mám rád.    
 
 
V reportáži na Novinkách říkáte, že máte rád japonské čaje - které nejvíc?
Ano, bez japonských zelených čajů si těžko dovedu představit život. Je to onen "luxus každodennosti". Preferuji výběrové sorty Sencha a Tamaryokucha, skvostem je pak třída Gyokuro. Čím čerstvější, tím lepší... 
 
Dáváte o sobě vědět i jako fotograf, fotíte hodně hory, po kterých i putujete. Kam se chystáte nyní, a jak se vede vašemu focení? 
Letos v zimě jsem strávil krásný týden poměrně blízko, ve Vysokých Tatrách. Nicméně to bylo fenomenální, některé záběry z této cesty jsem posléze zařadil do cyklu, který jsem prezentoval na samostatných výstavách v Prostějově a v Tachově. Krátce jsem byl i v Alpách. Obecně však tento rok neby ve znamení dalekých cest po horách. Nicméně, v březnu jsem byl v Ománu, tam se mi podařilo udělat řadu zajímavých portrétů místních lidí. Vznikl tak dokonce malý cyklus portrétů. I tyto práce věřím někdy vystavím. Přesto, letos fotoaparát v porovnání s předchozími roky trochu zahálí.   
 
Jak si všechny tyto aktivity plánujete, koordinujete, co vám pomáhá mít v životě řád?
Primárně vše podřizuji hudbě, ale hory spojené s fotografováním, to jsou mé ne-pravidelné "úniky" do jiného světa, má potřeba se vzdálit. Řád musím mít a nacházet především v sobě samotném. To však není úplně snadný úkol. Snad i proto se snažím trochu cvičit jógu.
 
A nejbližší plánované koncerty či případně nějaká fotovýstava?
V polovině října to bude turné ve Španělsku, kde představím dramaturgii, která částečně vychází z nového alba. V listopadu to pak bude zásadní počin - na festivalu Hudební fórum v Hradci Králové zahraji s orchestrem Janáčkovy Filharmonie Ostrava, v české premiéře, Extasi pro hoboj a orchestr od významného čínského autora Quiganga Chena. Na to se velmi těším. O to více, že koncert bude spojený s mou výstavou, která tak bude součástí programu festivalu. Do třetice, v prosinci účinkuji na bachovském turné Pavla Šporcla. V Praze, Brně a Plzni spolu provedeme slavný koncert c-moll pro housle, hoboj a smyčce od Johanna Sebastiana Bacha.  
 
www.vilemveverka.cz