Seriál: Klobouky. Jak se jmenují a kde se vzaly? Díl VIII.

Ze všech druhů klobouků jsou u nás patrně nejvíce nošeny slamáky, protože jde v první řadě o praktickou pomůcku chránící před letními vedry. Na druhou stranu, vyrábějí se i nepromokavé myslivecké klobouky s goretexovou membránou. Tento článek ovšem nemá být o ryze praktických kloboucích (o tom třeba někdy příště), leč o kloboucích coby primárně součásti módy. A mezi tou sebrankou různě tvarovaných, laciných letních klobouků z nekvalitní slámy, mořské trávy nebo papíru, které člověk nosí dva týdny a pak je přibije na trám v podkroví coby vzpomínku na bezva dovolenou, se nacházejí také dva typy klobouků, které je třeba brát vážně.
 
 
Boater — slamák lázeňských šviháků
V zásadě slaměný porkpie. Koruna je nízká, rovná, střecha je rovná, krempa je středně široká, rovná. Stuha je mnohdy poměrně široká.
Vyrábí se z tuhé slámy, v přírodní barvě. Stuha mívá barvu černou či bílou.
Boater býval sice casual, ale dnes je vnímán jako výrazně formální klobouk na úrovni homburgu. Je možno jej nosit jako smart casual i black tie. 
 
Boater získal své jméno na konci devatenáctého století, kdy bylo oblíbenou kratochvílí člunování, ke kterémžto způsobu léta byl boater stvořen. Je zcela nepochybné, že na obálce slavné knihy Jeroma Klapky Jeroma se musí nacházet tři boatery (o vodítku nemluvě), ačkoliv první boatery musíme patrně protentokrát přiznat Francouzům. Ve druhé polovině devatenáctého století totiž v Paříži vznikala první vodácká družstva, jejichž členové zanechali svůj buržoasní oděv na břehu a přijali prvky uniforem námořnictva, které tehdy nařizovalo námořníkům nosit na slunečných mořích slaměné a na těch, řekněme, méně slunečných, dehtované klobouky.
Záhy si jej zamilovala obě pohlaví a používala jej i při ostatních tehdy provozovaných sportech, včetně moderní, adrenalinové – jízdy na bicyklu. Nosíval se ležérně nakloněn dopředu a na stranu. Ze slavných lidí jej nosil o dovolené patrně kde kdo, ale ikonickým se stal pro Johna Astora IV, což byl nejbohatší člověk, jenž se utopil na Titaniku (ale proslavil se i jinými věcmi, psal třeba sci-fi, vynalézal, střílel Španěly a podobně).
Ve Spojených státech existoval, v dobách, kdy klobouk patřil neodmyslitelně k úboru muže, takzvaný Straw Hat Day, den (přesné datum bylo místně odlišné), kdy všichni muži vyměňovali „zimní“ klobouky za letní.  
 
V současnosti přežívá boater na zajímavých místech, totiž coby součást povinné školní uniformy chlapeckých škol v Jihoafrické republice, Austrálii a na Novém Zélandu. U nás působí strohé tvary boateru velmi staromódně (ještě staromódněji, než samotná skutečnost nošeného klobouku). Rád bych věřil, že je tomu tak proto, že si jej v duchu spojujeme s Renoirovými malbami, a ne protože přestříkaný narůžovo a oblepený flitry vypadá mnohem hůř, než obdobně „ozdobený“ papírový trilby. Ve chvíli, kdy už jsem boater definitivně odepsal a zařadil si jej na samý konec seznamu na pozici „jedině do rakve“, přišel do kin film Velký Gatsby, jenž obsahuje boatery v míře rozhodně větší než malé. V posledních letech čeští mužové objevují blaho letních lněných sak, a tak se třeba dočkáme i návratu tohoto prostého, avšak veskrze zajímavého slamáku.  
 

Autor: Chekotay
Příště: Panama