Seriál: Klobouky. Jak se jmenují a kde se vzaly? Díl VI.

 
Buřinka (Bowler Hat, Derby) — kulatý, tvrdý klobouk
Koruna je středně vysoká, kopulovitá. Krempa je úzká a zakroucená. Klobouk je oproti předchozím výrazně tuhý (správě udělaná buřinka by měla být schopna na sobě unést váhu svého nositele).
Vyrábí se z plsti impregnované šelakem. Původní barvou byla hnědá, později zcela vytlačena černou.
Buřinka s nízkou korunou je dobrá volba pro muže s velmi protáhlou tváří, neboť ji už dále nezvětšuje. Mužům s výrazně hranatou tváří nabízí možnost vyvážit kolmice oblými křivkami.
Původně to býval pracovní klobouk, jenž později povýšil na uniformu bankovních úředníků. Určitě skvěle sedne k třídílnému obleku a bude slušet mladým lidem, kteří svou kariéru sice berou vážně, ale ne křečovitě. S bílou košilí a kalhotami pověšenými na šlích bude odkazovat na drsnou subkulturu pouličních rváčů anglických a amerických předměstí dvacátých až sedmdesátých let, čímž se dostáváme opět k hudebním klubům a koncertům, na kterých přežívá už chudák porkpie a trilby (věřím ovšem, že si každý z těchto tří klobouků dokáže najít svou vlastní niku).
 
 
Čtenáři komiksových Rychlých šípů znají příběh, kterak Rychlonožka kupoval svému panu otci „bouřku“, avšak zásluhou proradného Bratrstva kočičí pracky se snesla bouřka na dárcovu hlavu. „Tvrďák“ vznikl v roce 1849 v Londýně, kde si jej objednal pan Edward Coke, aby chránil hlavy hajných na svém panství před nízkými větvemi, když na koních stíhali pytláky. (Do té doby nosili hajní cylindry, které však byly větvemi snadno sráženy na zem a poškozovány.) V následujícím roce začala buřinky vyrábět firma Bowler a syn, podle níž klobouk získal své anglické jméno. V roce 1882 se Frederick Stanley, 16. hrabě z Derby, ujal úřadu generálního guvernéra Kanady, a ze Starého světa sebou přivezl také buřinku, jež v Americe dodnes nese jeho jméno (dal Kanadě také Stanleyův pohár). Klobouk, jenž snese jakékoliv zacházení a nespadne z hlavy ani při jakkoli divoké jízdě, si oblíbili železniční dělníci, desperáti, šerifové a vůbec všelijací „westmani“. (Pokud si pod pojmem Divoký západ představíte třásněmi obšitou koženou bundu, kovbojský klobouk a revolver proklatě nízko, musím vás zklamat: Skuteční psanci prérie nosili černý oblek a buřinku. Pistole sice na opasku byly, ale až nečekaně vysoko. Také jsem protáhl obličej, když jsem se to kdysi dozvěděl.)
Později, ve dvacátém století, se buřinka odpoutala od svého původního určení. Převzali ji londýnští bankéři a burzovní makléři, a to do takové míry, že dodnes zůstává jedním ze symbolů města, ačkoliv ji od 60. let nikdo nenosí.
Nejvěrnější uživatelé „bouřky“ žijí v Latinské Americe, jedná se o kečujské ženy v Bolívii. Ve dvacátých letech převzaly klobouk od britských železničních dělníků a dnes jde o součást tradičního kroje. Vypadá to ohromně.
Buřinka nemá v rodokmenu krále a císaře, jako třeba homburg. Má tam hajné, dělníky, zbojníky, vládce prérií i vládce účetních knih, a nádavkem indiánské ženy. Ten klobouk je prostě magický, takže se ani nedivím, že jej v našich končinách proslavil pan Tau (a v Harrym Potterovi ministr Kornelius Popletal, aby nebyli zmíněni jen kladní čarodějové).
Co bude s buřinkou dále? Obávám se, že jí osud určil Charlie Chaplin a také podobnost s dámskými kloboučky. Když jsem buřinku posledně viděl v obchodě, byla určena dívkám a měla v koruně vylisované výstupky ve tvaru kočičích oušek.
 
Autor: Chekotay
Příště: Cylindr