Rozhovory s protagonisty francouzského nezávislého filmu Tři vzpomínky: ESTHER

Romantický milostný příběh o těžkostech dospívání a prvních láskách s charismatickým Mathieuem Amalricem v hlavní roli natočil uznávaný francouzský režisér Arnaud Desplechin. Již v kinech. TRAILER ZDE!
 
Paul Dédalus odjíždí z Tádžikistánu. Vzpomíná... Na své dětství v Roubaix... Matčiny záchvaty šílenství...
Na pouto, které ho pojilo s bratrem Ivanem, zbožným a vzteklým dítětem... Vzpomíná... Když mu bylo šestnáct... Na svého otce, neutěšitelného vdovce... Na cestu do SSSR, kde při tajném úkolu poskytl svou vlastní totožnost ruskému mladíkovi...Vzpomíná... Když mu bylo devatenáct... Na svou sestru Delphine, bratrance Boba, tehdejší večery s Pénélope, Mehdim a Kovalkim, přítelem, který ho měl zradit... Na studia
v Paříži, setkání s doktorkou Béhanzinovou, na počínající zaujetí pro antropologii... A především si Paul vzpomíná na Esther. Byla srdce jeho života. Opatrně, bylo to vášnivé srdce. 
-
ROZHOVOR S LOU ROY-LECOLLINET (ESTHER)
 
TŘI VZPOMÍNKY je váš první celovečerní film. Jak jste se k tomuto projektu dostala?
 
Na střední škole v St-Maur-des-Fossés v 94. departementu jsem studovala na divadelní větvi. Můj učitel slyšel o castingu a povzbuzoval mě, abych se zúčastnila. Nechtěla jsem být herečka, zajímala mě spíš tvorba představení. Nenechal se odbýt, a tak jsem tam šla, tak trochu jemu pro radost, a také protože jsem moc nevěděla, co bych měla dělat. Brala jsem to jako příležitost. Bylo to dobře načasované, protože Arnaud byl u castingu se svým asistentem Stéphanem Touitou, což nebývalo běžné. Kromě jiného jsem měla také zahrát scénu z jednoho amerického filmu. Dopadlo to dobře. Vzpomínám si, že to bylo v době mojí maturity. V den poslední zkoušky mi přišla smska, že mi pošlou scénář. O několik dní později jsme měli zkoušku s Quentinem a řekli mi, že to je dobré.
 
Představte nám Esther…
 Ona je ostrá, někdy dokonce až nepříjemná, ale to je zároveň její kouzlo. Je velice citlivá, i když se to snaží skrývat. Jeví se jako sebejistá osoba, ale je velmi osamělá. Film také vypráví o tom, jak se z ní stane spisovatelka, i když jí to nejde ve škole a raději telefonuje, než píše dopisy. V průběhu svého milostného vztahu postupně objevuje, kdo je. Před Paulem je pro ni svádění chlapců způsob, jak se zabavit, je to jediná věc, u které má pocit, že ji dělá dobře. Dostává se jí jen pohledů, pomíjivých lásek. S Paulem je to jiné, je to skutečné sdílení. Zjišťuje, že ji Paul nemá rád pouze pro její fyzický vzhled. Konečně jí někdo ukáže vše, co v ní je. Paul jí otevře oči. Ona zas Paulovi přinese určitou svěžest. Rozvíjejí se ve velmi odlišných světech, zdá se, že nemají nic společného. Ale oni jsou každý svým způsobem nemilovaní. Přijde mi, že Esther je první osoba, o kterou se Paul může opřít, i když se tomu brání a chce být tvrďák. Stane se důležitým bodem v jeho životě.
 
Byla vám Esther blízká, když jste si přečetla scénář?
Ze začátku mi přišla velmi vzdálená. Já nejsem vůbec „školní krasavice“ a moc jsem ji nechápala ani v jejích vztazích. Ale nakonec jsem cítila, že je mi ta postava blízká. Možná je to tím, že nejsem herečka. Myslím, že Arnaud si mě vybral, abych byla Esther, ne abych hrála Esther. Vložila jsem do toho věci ze sebe a postupně jsem v ní viděla věci, které se mnou souzněly, ale ze začátku to tak nebylo. Někdy jsem také mimo záběr udělala obyčejná gesta, která Arnauda nadchla, a pak mě požádal, abych je zapojila i do scén. Mohly to být velmi jednoduché věci, jako způsob, jakým zívám, povzdechnu si, nebo jak pokrčím prsty na noze. Používal pro postavu Esther to, co jsem já dělala přirozeně.
 
Jak jste se připravovala?
Dozvěděla jsem se, že mě vzali, v červnu 2014, měsíc před natáčením. Během té doby jsem měla kostýmní zkoušky, zkoušky líčení, účesů a naučila jsem se text. Také jsme měli několik čtení s Arnaudem a Quentinem. Trochu jsme tápali, protože Arnaud často pracuje s lidmi, které dobře zná, zatímco pro nás to bylo poprvé. Využili jsme toho času také k seznámení s ostatními mladými herci. Jakmile jsem se dozvěděla, že je casting hotový, vzala jsem si na všechny čísla, abychom se mohli scházet. Velmi brzy jsme se spřátelili. Potom v Roubaix bydlel celý tým ve stejném hotelu, takže jsme se mohli seznámit. Cítila jsem vzájemnost, mohla jsem mluvit s kýmkoli, s některými členy týmu udržuji kontakty doteď. Líbila se mi ta tak trochu rodinná atmosféra. Já jsem velmi zaměřená na kolektivní rozměr tvorby díla a představovala jsem si, že ve filmovém světě je to tak nějak každý sám za sebe. Ale Arnaud si velmi váží práce všech. Hodně chodil například i do maskérny, zajímal se, co mi dávají na obličej.
 
Chtěl po vás Arnaud Desplechin, abyste shlédla některé konkrétní filmy?
Celému týmu pustil LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, BIRD a dost ukázek z PROLOMIT VLNY. Chtěl také, abych se podívala na NAŠIM LÁSKÁM, MONIKU a TESS. Myslím, že mi to všechno pomohlo lépe pochopit, jakým směrem mě chce vést… A také jsou to symbolické ženské postavy filmových dějin.
 
Jsou nějací herci, které si berete za vzor, pro jejich herectví nebo dráhu?
Velmi obdivuji Scarlett Johansson. Má velmi různorodou filmografii, ale přitom vše dělá do hloubky. Je v ní něco velmi pravdivého na hvězdu s takovým záběrem.
 
 
Vzpomente si na váš poslední natáčecí den?
Vzpomínám si na něj velmi dobře. Bylo to v Paulově pokojíku. V dialozích bylo něco tak trochu symbolického, protože jsem říkala: „Už ani moc nevím, co je moje a co jsi mi dal ty.“ Byly v tom velmi silné emoce, protože natáčení hodně ovlivnilo můj osobní život; byla to velmi vítaná zkušenost vzhledem k tomu, co jsem tehdy prožívala, a zjistila jsem spoustu věcí. Úplně na konci jsem nahrávala svůj hlas pro scénu rozchodu po telefonu a vzpomínám si, že zvukař měl slzy v očích. Pro tým to byl také určitý mezník, protože s odchodem Esther bylo jasné, že se blíží konec natáčení.
 
Jak vidíte budoucnost, spíše v divadle nebo u filmu?
Mám velkou chuť poznat další natáčení. S Arnaudem to byla velká šance začít. Chtěla bych zjistit, zda to, co se mi líbilo, platilo pouze pro toto natáčení s Arnaudem a tímto týmem, nebo je to filmařským povoláním. Obecně mám chuť tvořit věci, obrazy, prostřednictvím divadla, filmu nebo fotografie. Příští rok budu možná studovat fotografii. Ale mým skutečným snem by bylo mít své malé divadlo na předměstí, protože si myslím, že je škoda, že je vše jen v Paříži, a se svojí divadelní společností udělat jedno nebo dvě představení za sezónu.
-
 
www.artcam.cz 
 
Trois souvenirs de ma jeunesse / Režie: Arnaud Desplechin / Scénář: Arnaud
Desplechin, Julie Peyr / Střih: Laurence Briaud / Kamera: Irina Lubtchansky / Zvuk: François Musy / Hudba: Grégoire Hetzel / Hrají: Quentin Dolmaire, Lou Roy-Lecollinet, Mathieu Amalric, Dinara Drukarova, Cécile Garcia- Fogel, André Dussollier / Rok výroby: 2014 / Země: Francie / Jazyk: francouzsky s českými titulky / Kopie: DCP, blu-ray / Přístupnost: do 12 let nevhodný / Stopáž: 120 min