Recenze: Příliš mladá noc

Co s sebou přináší Příliš mladá noc?
Film Příliš mladá noc má k úspěchu nakročeno stejně nadějně jako jeho slovinský režisér Olmo Omerzu, čerstvý absolvent pražské FAMU. Svou světovou premiéru film absolvoval ještě před příchodem do českých kin jako jediný český zástupce na 62. ročníku Berlinale. Statickou, lehce napjatou a ponurou atmosféru snímku odehrávajícího se v typickém panelákovém bytě ocenil i americký The Hollywood Reporter. 
Příběh se odehrává na časové lince noci po Silvestru, kdy se dva dvanáctiletí kluci ocitnou na zvláštní oslavě v bytě mladé dívky a ve společnosti dvou dospělých mužů. Na prostoru stísněného panelákového bytu zde Omerzu rozehrává téma dospívání ve filmu pro dospělé a svým nekonvenčním přístupem, zbaveným tradičních klišé, dociluje autentické atmosféry paradoxně pomocí situací, do kterých by se dvanáctileté děti neměly dle společenských konvencí vůbec dostat. „Bez ohledu na to, že film obsahuje několik choulostivých scén, jsem zkusil provázat dětský svět s dospělými a téma sexuality ukázat subtilně, ale pohledem, který odkrývá zranění a bolest, jež si hrdinové nepřipouštějí,“ říká Omerzu a film jeho slova potvrzuje.
 
Dětští hrdinové jsou zde svědky sexuálně napjatých scén mezi přítomnými dospělými, pijí, kouří trávu a pak zvrací. Ale taky brečí. Stanou se na jednu noc součástí světa vyprázdněných partnerských vztahů postrádajících jakékoliv hlubší zakotvení. Ač je s nimi zacházeno spíše mechanicky - postava Davida v podání Martina Pechláta například zcela ignoruje jejich svébytnost tím, že o nich mluví, jako by neseděli jen pár metrů od něj - a jejich postavy nejsou psychologicky vykreslené, působí jako katalyzátory událostí. Každý z kluků mám tak jakési alter ego v jednom z dospělých. 
Věk odcházející nevinnosti, rezonující například v bobech, které za sebou táhnou po cestě na oslavu i z ní, v slzách vyvolaných napjatou atmosférou mezi dospělými či například v hudebním podkresu Gershwinovy Lullaby, tedy Ukolébavky, kontrastuje s prvním setkáním se sexualitou a destruktivností rozehraných vztahů.
Univerzálnost tématu podtrhuje určité bezčasí, které za dveřmi bytu nastává, koncentrované na druhou stranu do pouhých 65 minut délky filmu. 
V Příliš mladé noci se neodehraje žádný spletitý příběh, jde o syrové a autentické zachycení času plynoucího za jedné posilvestrovské noci. A děti, byť zasažené prázdnotou a lživou suverénností světa dospělých, z něj odcházejí stejně neurčité, jako do něj přišly. „Chtěl jsem, aby ve filmu zůstaly jakýmsi způsobem nezničitelné, jako praví hrdinové dobrodružství, kteří se před ničím nezastaví,“ popsal Omerzu.
Sledovat film Příliš mladá noc je jako dívat se do něčího obýváku, skrývajícího za zdmi soukromí pokroucený svět dnešních vztahů. S jediným rozdílem, kterým je přítomnost jistým způsobem cizích dětských svědků tamního velmi intimního dění. A právě intimita snímku je velmi přesvědčivá. Realističnost obrazu se dostává kamerou Lukáše Miloty do impresionistických poloh a zhutňuje tak náladu filmu, který překvapí nezvyklým uchopením jinak profláklého tématu i jeho zpracováním.   
Česká premiéra: 29. 3. 2012 
Režie: Olmo Omerzu
Hrají: Martin Pechlát, Jiří Černý, Natálie Řehořová, Vojtěch Machuta, Jan Vaši