Blogger a filmař Rudolf Havlík je na protišedi.cz. Co nám tu udělá?

Rudolf má extrémně úspěšný blog, dodělává film a cestuje po exotických zemích, kde se mu stávají neuvěřitelné věci. A teď bude psát pro protišedi.cz. Co?
 
Co tě k nám přivádí?
 
Surfoval jsem si takhle okolo ve všudypřítomném mainstreamu a když už jsem byl z toho všeho úplně šedivý, tak jsem si řekl, že bych s tím měl něco udělat. Proto jsem tu. Nějaká pevná půda pod nohama se vždycky hodí a dokáže mě donutit vyplodit něco zajímavějšího než obvykle.

Doděláváš svůj vypiplanej film, jakej a o čem bude?
 
Česká filmová tvorba posledních let mi neskutečně leze na nervy. Většina titulů nestojí za nic. Buď se to nepovede, nebo je to hnus už dopředu naplánovaný. Jediný způsob, jak zjistit, jestli to lze udělat jinak a případně lépe byl jasný. Tak jsem to zkusil. Samozřejmě jsem zjistil, stejně jako Hurvínek, že tahle válka bude trochu složitější, než jsem si myslel, ale nějakým způsobem se nám daří dokopat projekt do konce. Teď právě pipláme a naivně věříme, že děláme něco, co respektuje lidi před plátnem a budeme se snažit, aby nikoho v sále nepolévala nechtěná trapnost, která je u českých počinů všudypřítomná. Zejtra napořád je cynickou romantickou komedií, postavenou v klasických žánrových pravidlech, která chceme respektovat. Je o člověku, který bloudí, ale ještě není ztracen. A občas se chová jako blbec. Asi jako každý chlap. Chceme natočit jednoduše dobrý film. Nic víc, nic míň. A jestli se nám to povedlo, to se teprve uvidí.

Kdy bude premiéra?
 
V současné době se radíme, kdy to bude nejlepší. Dnes film bohužel žije v kinech jen čtrnáct dní a načasování je proto důležité. Proto vymýšlíme, kdy film nasadit a nekolidovat s případnou konkurencí nebo americkou produkcí, která dokáže kasovně vymazat jakýkoliv jiný film. Tenhle boj řeší distribuce. Musím se v tomto podřídit, protože je to rozumné. Ve hře jsou dvě varianty, každopádně to bude tento rok.

Hraje v něm nějaká hvězda, nebo sázíš na nový jména? Zahraješ si v něm i ty?
 
Vsadil jsem na Pavla Baťka. Toho ještě moc v kinech neznají, protože se zatím potácí jen po „Růžovce“. Typově herecky úžasný chlap. Kromě toho je také šílený a po přečtení scénáře do toho šel. Ten film je postavený na jeho zádech a on to dobře ví. Pavel má v sobě charisma jako plně naložená tatrovka. Svý si odchlastal a na duši má šrámů dost. Doufám, že se mi ho povede prodat. Hvězd se nám nakonec podařilo ukecat mnohem víc, což mě hodně těší. Vica konečně dostala možnost zahrát něčím jiným než pohybem kulatých částí postavy a moc rád jsem, že se mi podařilo ukecat pana Lábuse. Já jsem si nakonec zahrál dementa, ale po projekci těchto záběrů jsem se rozhodl sám sebe vystřihnout. Jsem debilní dement. Zůstane tak ze mě ve filmu pouze ruka, která si zapaluje cigaretu a „špiní“ záběr pro hlavního hrdinu. To mi šlo dobře.

A co tvé knihy?
 
Čtvrtá kniha mi vyšla před Vánoci. Psaní se teď pro mě stalo vzácností. Většinu času žiju filmem a nerad bych tu příležitost promarnil, ale na psaní vždycky zbyde trochu času. Už teď vím, že život je příliš krátký a nápadů příliš mnoho. Učím se filtrovat a rozhodovat, do čeho se pustím a čeho se musím vzdát. A tak se pomalu vzdávám psaní pro radost, ale zase na druhou stranu jsem byl vždycky trochu rebel a nerad se podřizuju i sám sobě, a tak prostě píšu dál, i když nesmím, ale baví mě to o to víc. A příští rok snad dokončím knihu, kterou jsem si už stokrát zakázal. Věřím že to vyjde. To pak budu na sebe pěkně naštvaný. Ale šťastný.

Lidi tě znaj jako bloggera, co píše na idnes. Jak se žije majiteli firmy na outdoorový oblečení, kterej objíždí bizarní fabriky, kde šijou mikiny, co maj jeden rukáv o 10 cm delší? Máš ještě tu firmu? A jak se maj mikiny?
 
O firmu jsem přišel těsně před natáčením filmu. Byly to docela vtipné měsíce. Moc jsem toho nenaspal, ale už jsem z toho venku. Teď už funguju sám na vlastní triko a bizarní fabriky objíždím dál. Pořád je spousta lidí, kteří chtějí v Asii něco vyrábět a chtějí někoho, kdo to zařídí. Jsem rád, že se mi stále daří, protože mě tenhle střet Asie a Evropy fascinuje. Ty rozdílné požadavky a rozdílné hodnoty. Je to úžasná škola. Zrovna nedávno jsem byl v továrně, kde mi zapomněli našít na montérky prdel.

Plánuješ k nám psát spoustu věcí, co třeba? A jak často?
 
No moment. Spoustu, jo? Budu psát o tom, jak jsem vnímal filmování. Je docela zajímavý zažít to na vlastní kůži a vůbec celé filmové zákulisí je tak šílený prostředí, že to stojí za pár řádků. Jednou za měsíc by to mohlo stačit, aby to zase neotravovalo. A potom bych rád sem tam napsal nějaké texty o cestování. Kam se vydat, jak se tam dostat a proč je to tak skvělý, cestovat si na vlastní triko a ne s cestovkou. Nějaká ta rada se vždycky hodí. Přece jenom, máme toho času na světě málo a je škoda ho promarnit ne?