Návod na život v Mexiku I. - Jak se stát přítelkyní se vším všudy

Svíčky souměrně vyskládané na podlaze ve tvaru srdce, auto pomalované nápisy „chceš být má přítelkyně“, hudební skupina oděna v krojích zpívající pod oknem, s tím vším se v Mexiku můžete setkat, pakliže již nějaký čas randíte s Mexičanem.

Trvalo mi tři roky, než jsem pochopila, proč se mě můj tehdejší přítel- Mexičan, v pořadí na třetím rande zeptal, jestli chci být jeho holka. Mexičané mají totiž ve zvyku vyjadřovat své city, pro nás Evropany, zvláštním způsobem. V Čechách se považuje za „chození“, pakliže se vídáte se stejnou osobou vícekrát do týdne, přespáváte v jeho bytě, vodíte se za ruce, líbáte se na veřejnosti. Po několika týdnech, bez jakýchkoliv dlouhých diskuzí tohoto chlapce při představování svým přátelům označíte za „svého kluka“. Chlapec, řekněme Honza, se nediví, že jste se ho dovolila nazvat přítelem a vaši kamarádi to berou jako „hotovku“.

Ne v Mexiku! Po více či méně měsíci přijde zdejší Honza (Juan) s originálním způsobem, jak se vás zeptat, zda byste se chtěla stát jeho přítelkyní. A že Mexičané dokážou přijít vždy s nějakou novotou, se přesvědčíte i na ulici. Tuhle po ránu se svým šálkem téměř nepitné, ale nutné, americké kávy si kráčím do školy, když mne na přechodu zarazí auto, které za většinou oken nese nápisy v duchu: „Je mi s tebou krásně, chtěla bys být mou přítelkyní?“. Jen malý kousek od auta stojí Juan v kvádru s obrovskou kyticí růží a slečna, která vypadá, že právě vylezla z postele, nicméně přešťastně se usmívajíc a myslíc „Konečně se mě zeptal!“. Dotyčná řekne své „ano“, převezme kytici, dostane velikou pusu a objetí a kamarádi, kteří přihlíží, udělají několik fot snad do alba pro budoucí potomky.

Takže slečny, až vám mexický Juan o půlnoci zavolá, zda byste nemohla přijít na snídani k němu domů a bude naléhat, dokud neřeknete ano, nechoďte k němu v pyžamu! Dobře se vyspěte, hoďte na sebe nejlepší pouzdrovky, které schováváte ve skříni pro zvláštní příležitosti, dejte si záležet na make-upu a užijte si vaši slavnou chvilku.

text: Bára Šedivá