Recenze: Magorova Summa

Předloni zhudebněné fragmenty z "Magorovy Summy" dnes slouží jako pietní vzpomínka na zesnulého básníka Ivana Martina Jirouse.
 
"Teď už víš - doma seš tam - kde se oběsíš."
 
S Magorem jsem se sice generačně několikrát minul, přesto kdykoliv jsem jej, ať již oblečeného či nahého, ve Vagónu nebo na Parukářce střetl, rozzářily se mi oči. Nějakou dobu se nyní budeme střetávat a míjet u jeho sbírek a zhudebněné "Magorovy Summy".
 
Právě předloňské album, pocházející z dílny Agon Orchestra, patří do kategorie tuzemských nejvíce nedoceněných nahrávek vůbec. Naslouchat Ivanu Martinu Jirousovi vyjícímu do melancholické mlhy, ve které se skrývá dvanáctičlenná smečka dirigenta Petra Kofroně, zůstává i po smrti vlka Magora, nadživotním zážitkem.
 
O MAGOROVI
 
Magor se narodil 23. září 1944 v Humpolci, zemřel 9. listopadu 2011 v Praze. Vlastním jménem Ivan Martin Jirous. Byl bývalým manažerem The Plastic People Of The Universe, básníkem, publicistou, výtvarným kritikem, pamětníkem, chartistou a svébytným vládcem tuzemského undergroundu. V době normalizace byl několikrát vězněn. V roce 2006 obdržel literární cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za "Magorovy labutí písně", které napsal (respektive si zapamatoval) ve valdickém vězení.
 
Nahrávka "Magorova Summa" vychází ze třinácti básnických sbírek, které před dvanácti lety Jirous vydal pod stejnojmenným názvem v uceleném svazku. Obdržel za ně literární cenu "Kniha roku 1998". Na hudebním nosiči je navíc obsažen i bonus v podobě desetiminutového videoklipu vyprávějícího o Magorově cestě do Kolína nad Rýnem.