Chvilka nedělní poezie: Luciáš F. Svoboda

Máte-li chuť na fekální, lehce dekadentní poetično Luciáše F. Svobody, bez váhání vstupte.
oběšená generace
 
kluk z paneláku poznal holku z paneláku v paneláku
vzduch se tluče o stěny výtah vytáh ozvěny pane bože
proč si dopustil věznění duší jimž svěřil jsi svobodu
zasekl nás v prostoru kde není dost prostoru
a že víra neumírá tvrdil jsi tvrdojíšně
dnes tváříš se více zklamaně méně pyšně
nechal jsi nás hnít vyvrácené vyvrhele
když místo do chrámů vodíme své duše do postele
tam hledají ve snech ztracené sny které si jim zakázal snít
zabíjí tím zbytečné dny kdy není proč žít
a než odebereme se všichni do prdele
bereme drogy bereme
žereme hovna co sereme
jsme kluci z paneláků 
jsme holky z paneláků 
žijeme v paneláku
ach bože 
pro koho chystáš své lože 
když pro nás
chystáš provaz
 
ivan martin

sleduji sny jež mne pronásledují
ubíhají dny jež mi uhýbají
dneska zesnul ivan martin
zesnul ve snu prý se vrátí
není kam se vracet
není kde spočinout
a svou touhu zvracet
oddaluju tabákovou svačinou
 
až zemřeme
až zemřeme
zůstane po nás smetiště dat
co nikomu ničemu nemohou 
nic dobrého dát
 
dítě sociální sítě
víš toho tolik že už ani nechceš číst další statusy
tolik že ti zase teče slina od pusy a ty čteš další statusy
ale nemůžeš toho vstřebat o mnoho navíc
z míráku ti domů zbývá už jen pár stanic
navíc baterka v jablku není záložní
a tys byl vždycky spíš útočník než záložník
na obranu sereš máš to v záložce ve složce
víš to líbí se ti to jak píšeš ve třetí osobě o sobě
víš toho tolik že si můžeš zrušit účet tak na tři měsíce
tolik že ti nerozumím proč pořád klikáš na zobrazit více
 
odcházíš z pokoje

odcházíš z pokoje žádný zbytečný kecy bereš si věci oblečení co tvoje je 
i to co tvoje není bereš mi povlečení pošlu tě na léčení ty píčo
 
už nešukám
už nešukám
je koho není proč
mohl bych mít kluka i holku
trojku i dvojku
v rock café je slet muzikantů a kamarádů muzikantů
kamarádek muzikantů a muzikantek
několik pravých leseb a falešných buzerantů
falešných leseb a pravých buzerantů
stejně se zabiju dřív než mě zabije některá z vražedných hrozeb
připadám si jak plešatá zpěvačka při recidivě rakoviny
mající život zaražený jak hřebík
hluboko v noze
 
luno
pro trochu rozruchu na pražské scéně
nazvracím emě brabcové do rozcuchu
ze mě vyplaví se sémě - skončí jí na uchu
ze které země luno je já fakt nemám potuchu
 
a <-> ž
až propiju se mládím
až prožiju své mládí
zeptám se magdy máří
zda dožiju se stáří
 
mononoke shu III /nechci zabít anděla/
bylo to divný období
spíš divnodobí smrti než divnodobí života
každá zpráva od ní začínala slovem nechci
nechtěla odejít - přesto odešla
nechtěla se ztratit přesto se ztratila
nechtěla se vrátit přesto se vrátila
nechtěla mě najít a přesto mě našla
nechtěla se najít protože se nikdy nehledala
když měla náladu vyšňupala lajnu dlouhou jak berlínská zeď
když měla náladu chtěla žít na život a na smrt tady a teď
nechci se bavit o lásce
nechci se bavit
nechci hrát náhradu za někoho koho jsi nesbalil
nebo neumíš sbalit
dlouze umírala přesto žila dál
imaginovala virtuální obrazce a toužila po lásce ze stavebnic lega
hypericum perforatum jí uvěznilo v usměvavé masce vlastního ega
nechci se nechat trávit a otrávit
nechci se trápit
nechci abys mi lhal
nechci abys mi psal abys existoval
bál jsem se vejít do jejího holobytu a ona hned psala mi
že bydlí v protiatonovém krytu
a že si prý píšu život jak iňarritu
chtěl jsem jí koupit pivo ona nepila
chtěl jsem jí změnit život - nechtěla
chtěl jsem jí nechat být - chvíli nebyla
jenže jak chceš vole zabít anděla