Proč (a jak) si koupit značkové sluneční brýle

Má smysl kupovat si drahé sluneční brýle? Není lepší pořídit si v některém řetězci nebo ve stánku model za sto pade a zbytek propít? Je to vážně rozdíl?
 
Na to vše jsem se snažila najít odpověď první, superslunný červnový víkend. Vypravila jsem se do Grand Optical, kam chodím kupovat čočky a nechávám si tam seřizovat dioptrické brýlky, pro sluneční brýle z kategorie těch fakt drahých. Někdy ve třiceti jsem si řekla, že je čas nekupovat si laciné kousky, na kterých je vidět, že to jsou šunty. Je pravda, že jsem ještě neviděla spotřebitelský test, kde by se ukázalo, že ty levné jsou absolutně na nic, ale červíček pochybnosti stejně hlodá. Občas si nějaké pořídím, ale jejich čas už je pryč. Po téhle akci určitě.
 
Dobré, drahé brýle líp sedí a když se vám rozviklají, tak vám je v optice dokážou dát dohromady. Kdo chce mít celý den na obličeji něco, co je nakřivo a co hrozí rozpadem v největším parnu? 
Takto jsem k sobě hovořila, když jsem si šla vybrat novější a lepší kousek - moje báječné Ray-Bany mi nějaký neřád ukrad, dřevěné brýle vypadají k lecčemu divně, takže mi zbývají cheap čínské brýlky z levného řetězce, které sice mají aktuální tvar, ale na tři metry křičí “šunt.” To by nešlo.
 
Vybrat si černé brýle je něco jako vybrat si parfém nebo kecky. Kvalifikovaná obsluha je fajn, ale nosit to budete vy, takže se vyplatí vyhradit si čas na diskusi. Já jsem v Grand Optical našla asi tucet modelů, které se mi líbily, ale prodavačka mi vysvětlila, že když nesedí, jak mají, je to prostě problém a že by mi neměla prodat takové, které nejsou správně velké. Brýlí tu mají skutečně spousty - do všech větších prodejen zavedli koncept jménem Solaris, který znamená často obměňované kolekce značkových brýlí s důrazem na aktuálnost.
 
Vedly jsme s prodavačkou plodnou diskusi, jejímž výsledkem bylo vyzkoušení hromady dalších. Pořád nic, seděly mi mnohé, ale nebyl to můj šálek UV čaje. Vzala jsem to ještě jednou od A do Z a zkusila si barevnou věc, které jsem se předtím vyhýbala. Trefa!
Gucci brýle, které jsem nejdřív váhala prubnout, mi okamžitě padly a i když vypadaly mnohem rozverněji, než jsem měla v úmyslu akceptovat, nakonec jsem na nich totálně ujela. Brýle Gucci z edice Flora obsahují v obroučkách zatavený ústřižek hedvábného šátku, takže mají nepravidelný květinový vzor a žádné dva páry nejsou stejné. Fakt. Brýle s kytkama jsem ještě neměla, a kupodivu v tom nevypadám jako Naďa Urbánková na LSD. Skvělý návrh se projeví i v tom, že ladný tvar bez problémů unese i takovýto experiment a nevypadá to, že se designer praštil do hlavy.
 
Nikdy mi ještě žádné černé brýle tak dobře neseděly - a k mé bujaré radosti vydrží pohodlné celý den. Absolvovala jsem v nich půlku festivalu Rock For People a sundala jsem si je velice neochotně někdy v půl jedenácté večer jen proto, že jsem chtěla pořádně vidět na Faith No More. 
Verdikt? Hotovo, vyřešeno. Drahé brýle jsou, ehm, drahé, ale dostanete kvalitu, díky které se vám bude žít komfotněji. Takže jediné, co zbývá řešit, je nerozbít-neztratit-nepoškrábat. Všechno ostatní za mě už vyřešily kvalifikovanější síly. To beru.