Poctivý votáčení, novej virus

Takhle se jednou ráno vzbudím a řeknu si, že by se mi hodila obyčejná mikina, přesně taková, jaký jsem se před čtyřma rokama zbavila na aukru. Historie se opakuje.
 
A tak prohrabu svoje skříně, strávím na tom víkend, hodně toho vyhazuju do tý krabice na charitu, bez milosti, myslím si, ale ještě nevím, že za tři měsíce budu dělat to samý a zas to bude na kontejner, ach ta milost…
 
Kontejner, taška pro švagrovou a konečně lepší kousky zkusit prodat nebo votočit. Aukro asi umřelo a fejsbuk mi furt našeptává, ať vohozim votoč nebo jak to je. Tak jo. Sympatickej web, asi to byla láska na první votoč. Vždyť se tam dávají i dárky, je to sice děsnej babinec a strávím tam určitě celý noci a víkendy a všechny prachy a nakoupím si věci, co nechci, ale prostě MUST HAVE…
 
No nic, nasekám tam ty svoje zoufalosti a jen tak meziřečí si projedu boty, protože podpadky prostě mám jen jedny a z dýsíček už jsem vyrostla. Je to jako ráj, neumím to popsat… Odepisuju na nějaký komentáře, že prej sorry, že se mi nic nehodí, přitom si spíš říkám, že to má ta mrcha drahý a že je tlustá. A co nevidím… Fórum jsem dosud neotevřela, nuda, ale baby tam tentokrát místo šály řešej svý srdce a další orgány. Ha, v lepších momentech si připadám, jako když listuju Elle, ale jinak je to spíš bravíčko, tak doufám, že ty dýsíčka prodám…
 
Fajn je, že VV učí svý holky fotit svý oblečení aspoň trochu obstojně, hold fotky tady prodávaj, zakladatelům votoče thumbs up. Fórum, teď i blog a spousta vohozů. Pozor teda ale, ať se ti votáčení nestane obsesí. I když vlastně, člověk musí mít nějakou vášeň, však vono to zas přejde, tak to votočíš… Červený šátečku, kolem se tóóóč.