Berlín spáchal sebevraždu

Do Berlína se z Prahy nejlevněji dostanete autobusovou linkou maďarské společnosti OrangeWays. Denně jedou na trase Budapešť - Bratislava - Praha - Drážďany - Berlín tři spoje každým směrem. Berlín. Berlín. Berlín. Za sympatických 17 EUR se za necelých pět hodin ocitnete ve městě, které v minulém století našlo svou tvář, aby ji v dnešních dnech nadobro ztratilo.

0:14 Zlo. Mono. Hraje jen jedno ze sluchátek, kterýma mě obdarovala dlouze se usmívající slečna s dlouhým nesrozumitelným maďarským jménem. Áčková. V prostoru visící z displejů zářící béčkovej film, na kterej bych si uměl představit lehce přisprostlej céčkovej diss od Supercrooo a neuměl bych si představit na něj čumět, ke mně promlouvá v její mateřštině; horká hořká čokoláda hřeje promrzlej žaludek; oči skenujou nabídku nápojů zavařenou do fólie. Všechno za euro. A bez zálohy. Beru všechno. Do zálohy.

Cestou oranžovým autobusem můžete přemítat, co všechno už v Berlíně neuvidíte. Neprožijete. Už nikdy nezabloudíte v Karmanoii. Nezažijete pokoje i nepokoje v Mainzerstrasse, ani její dobyvatele a poslední nelegální obyvatele - poslední generaci opravdových squatterů. Nezažijete squatty v pravém slova smyslu, protože za nájem se dneska platí už zkrátka všude.

Zapomeňte na atmosféru, kterou znáte od Iggyho, Davida nebo Christiany. Kdyby bylo tak dobře jako tehdy, Ch. F. by nešlapala chodník na Kottbusser Tor (ale na nějakým přece jen serióznějším místě).

Zapomeňte i na kouzlo Pancho Dirka. Er ist možná Berlin, ale ten před deseti lety a ten dneska se kurva lišej. Berlín páchá poslední dekádu systematickou sebevraždu a stádo unifikovanýho dobytka tomu tupě přihlíží a do rytmu po schodech běžící zásahovky ještě kopytama tleská. Dneska.