Pavel Turnovský: Zápasím s podvědomými impulsy i jejich vědomým zpracováním

Přední český astrolog Pavel Turnovský, který v létě oslaví 65. narozeniny, se v galerii pražské knihovny Libri Prohibiti zaměřené na českou samizdatovou a exilovou literaturu představuje až do konce června ve své druhé zásadní poloze - jako surrealisticky zaměřený výtvarník. Tvůrce kdysi úzce spolupracující s Mikolášem Chadimou a jeho „alternativními“ kapelami Extempore a MCH Band na nedávné vernisáži na chvíli sklonil hlavu obvykle zakloněnou ku hvězdám a odpověděl na pár přízemnějších dotazů.
 
Co všechno na výstavě představuješ?
Tahle výstava, která vznikla jaksi bezděčně díky iniciativě Libri Prohibiti, se stala vynikající příležitostí udělat krátkou retrospektivu. Je zde proto zachycen celý můj výtvarný vývoj za přibližně 40 let - od věcí z půlky 70. let až k těm z loňského roku.  
Zastoupeny jsou všecky možné techniky od běžných kreseb kuličkovým perem, které mi dneska připadají půvabný, přes standardní kresby tuší na papíře po vystřihované kresby kreslené fixou – dneska se tomu ovšem vznešeně říká marker. Jsou tady i kresby bílým markerem na černém papíře, s nimiž jsem začal v roce 1981 a na které jsem dneska asi nejvíce hrdý, a také akryly a koláže. A také originály z Černé knihy Extempore a potom mé kresby do knih samizdatových edic, jako byla Auroboros.
Výtvarně se projevuješ stále, nebo jen občas?
Já jsem velice líný člověk, takže kontinuálně to nikdy nebylo. Vždycky to bylo spíš příležitostně, nebo když někdo někdy potřeboval nějakou tu ilustraci, tak jsem se do toho samozřejmě pustil. Pravda je ta, že když jsem v roce 2008 chystal výstavu ve Vinčním altánu, tak jsem strávil asi půl roku tím, že jsem maloval soustavně. A také loni, když jsem měl výstavu Nautických soumraků na Jazzové sekci, tak nové věci byly výsledkem dvou tří měsíců velmi intenzivní práce.
Vystavené obrazy máš obvykle doma po šuplících, nebo jsou sesbírané ze slovutných sbírek a galerií?
Část je ze soukromých sbírek a čtyři velké obrazy jsou v mém vlastnictví, kresby jsou většinou taky moje. Je to výjimečné, že se tohle všechno podařilo shromáždit. Dokonce tu jsou tři obrazy, které dosud nikdy vystaveny nebyly.
Těší mě, že navíc vyšel třicetistránkový barevný katalog, takže mám ke svým letošním půlkulatým narozeninám dokonce publikaci. Výstava tady bude viset šest neděl, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby si toho lidi přestali všímat.   
Charakterizuješ se jako surrealistický výtvarník – v čem tvůj surrealismus spočívá?
Výtvarné projevy surrealismu se dají rozčlenit na dvě hlavní skupiny. Zaprvé na reprodukování ustáleného vnitřního modelu - to jsou ta slavná jména jako Max Ernst, Salvador Dalí nebo u nás Jindřich Štyrský, Toyen nebo Václav Tikal - anebo je to psychický automatismus, který se samozřejmě v čisté podobě nikde nevyskytuje. To by byla médijní kresba a to tady rozhodně není. 
Vždycky je to totiž zápas mezi podvědomými impulsy, které jsou zpracovávány vědomým způsobem. Naprostá většina věcí zde vystavených je založena právě na procesu zachycování psychického automatismu a jeho formování vědomým způsobem. Dokonce i velké obrazy vznikly původně jako kresby, které byly částečně automatické.
V jakém rozpoložení musíš být, abys mohl takhle tvořit?
Musím na to mít chuť, musí mě k tomu dohnat nějaké pnutí. Když mám kreslit nebo dělat poloautomatické obrazy, třeba jako byly loni Nautické soumraky, tak je dobré uvolnění. Člověk nesmí podléhat zbytečným impulsům, které by ho rušily. Ale ono to samozřejmě nejde, vždycky se to zevnitř nějak ‚rozjede‘. 
Vždycky mám bázeň před prázdnou plochou – protože právě ta prázdná plocha se mi líbí. První čára je vždycky krok, ke kterému je třeba mít odvahu. Ale jakmile ji najdu a tu čáru udělám, tak ‚naváže vztah‘ s papírem a pak už mi to jde snadno. Jenom je třeba hlídat sebe sama, aby to nebylo ‚krasodušské‘, aby nevznikaly až příliš líbivé obrazce, nebo aby tam naopak nebyly úplné nesmysly.
Surrealismus je záležitost stará přes sto let, nepřipadá ti trochu přežitý?
Pokud bychom se na to dívali z hlediska umění, tak je to samozřejmě dávno pryč, ale takhle to brát nelze. Protože surrealismus stále reaguje na ducha doby - na to, co se děje kolem. Je tam vždycky aktuální podtext. Právě proto, že může být založen na automatismu, kde obrazy vznikají díky grafickému přístupu, tam to nebezpečí takové není.
Víme, že to procházelo několika fázemi, první automatické kresby vytvářel André Masson ve 20. letech, když už tedy vynecháme slavného francouzského spisovatele Victora Huga, který se vyjadřoval také výtvarným způsobem, a jeho akvarely jsou opravdu nádherné. Některé jsou fantaskní a některé až abstraktní, a to všechno už nějakých sto let před abstrakcí.Potom zase v Americe ve 40. let dal surrealismus impuls celému americkému abstraktnímu expresionismu. A inspiruje neustále dál.
Už několik let se zabýváš propojením astrologie a výtvarného umění – dáváš jeho dějiny do souvislosti s cykly planet. Co ti tohle spojení přináší?
Téma je zajímavé tím, že je to cesta od zobrazování vnějšího modelu k vnitřnímu – rozmanité formy klasicismu, romantismu, realismu přes akademickou malbu, které se v současné době začínají věnovat i kunsthistorici. Tato větev zobrazuje vnější model – realisticky, hyperrealisticky či stylizovaně. 
Pak ale ve výtvarném umění existuje také druhý, vnitřní proud, který se vynořuje během posledního ukončeného cyklu Urana s Neptunem, který začal v roce 1821. Tam je právě zmapován přechod přes impresionismus ke kubismu, na který ‚doráží‘ futurismus za opozice Urana s Neptunem. Tam je ten velký přechod v zobrazování vnitřního modelu – vize, kterou autor má v mysli, nebo v automatismu, kterým se projevuje.
K čemu znalost tohohle cyklu posluchače může inspirovat?
Aby si uvědomili, že se dějiny umění dají periodizovat úplně jiným způsobem, než je dosud obvyklé. A právě v současné době se vynořilo více přístupů, dokonce i akademických, které nejsou založeny na standardním modelu – to jsou třeba ty boje o podobu dějin českého výtvarného umění, která byla standardizovaná od 30. let až do současnosti.
Teď se ale do toho vnášejí úplně jiné prvky, hledají se nové zákonitosti, jiné vazby, jiné inspirace. A celé dějiny moderního výtvarného umění se dnes přepisují díky tomu, že teď bylo objeveno dílo Hilmy af Klint, která začala malovat abstraktní obrazy celých šest let před Kupkou a Kandinským. Tedy v době, kdy tato opozice teprve nastupuje a potvrzuje jiné pojetí chronologie dějin výtvarného umění. 
Fotky z vernisáže najdete ve FB albu.