Trafo Gallery v pražské Libni vystavuje až do 26. února skupinový projekt nazvaný Orbis Pictus 6x 60°. Svá díla v něm představují David Saudek, Dušan Mravec, Jaroslav Valečka, Jonáš Czesaný, Zbyněk Havlín a Karel Jerie. Právě posledně jmenovaný malíř propadl magii čísel obsažených v názvu výstavy nejvíce, a proto zde poprvé vystavuje svůj výtvarně-astrologicky-sebezpytný cyklus 360 tuší nakreslených karet s tzv. sabiánskými symboly – uzavřeným, vnitřně propojeným a přesně strukturovaným cyklem symbolů vztahujících se k jednotlivým stupňům zvěrokruhu, který vytvořil v roce 1925 americký astrolog Marc Edmund Jones na základě vidění média Elsie Wheelerové (vše podstatné o tomto symbolickém systému prozrazuje kniha Danea Rudhyara Astrologická mandala vydaná v češtině v roce 2003 nakladatelstvím Půdorys).
Na kresbě tuší by nebylo nic zvláštního, ovšem zcela ojedinělá byla autorova tvůrčí metoda – dílo vznikalo přesně po dobu jednoho roku od jarní rovnodennosti roku 2010 do stejného okamžiku roku následujícího. Karel Jerie každý den k danému symbolu nakreslil jednu z nyní vystavených karet. V poslední den expozice se těsně před její deinstalací všichni vystavující autoři zúčastní komentované prohlídky – my jsme se jej radši zeptali už nyní:
Jak vznikla idea tvého projektu?
K „sabiánům“ jsem se dostal úplně jako slepý k houslím. Věděl jsem, že je to 360 symbolů, které byly kdysi kýmsi „odezřeny“, ale jinak jsem o nich věděl absolutní minimum. A to byla rozhodně výhoda. Vědět toho víc, asi bych s tím vůbec nezačal.
Nejvíc mě zaujalo, že se počet symbolů blíží počtu dní v roce. Dlouho jsem chtěl začít projekt, kde bych každý den něco vytvořil a za rok by z toho mohl vzniknout zajímavý celek. Něco jako domácí úkol. Najít si každý den za jakýchkoliv podmínek půl hodiny a přidat další kamínek do mozaiky. Začal jsem kreslit kartičky od prvního symbolu a snažil se najít jednoduchý způsob, jak symboly výtvarně ztvárnit, abych vystihl základní charakter symbolu a při tom obraz nezatěžoval zbytečným stínováním a barvami. Něco jako ideogram, který zachytí to podstatné. Jejich tematický rozsah je obrovský – od klasických starověkých a starozákonních symbolů až po téměř současnost 20. století. Vedle proroků je tam třeba automechanik v garáži, letadlo rozrážející mraky a podobné výjevy. To další věc, která mě na sabiánských symbolech zaujala – ten přesah oproti jiným systémům symbolů.
Stíhal jsi opravdu kreslit úplně každý den po celý rok?
Udělal jsem to tak, že jsem si vždycky našel přesný čas, kdy Slunce vstupuje do určitého stupně zodiaku a kdy z něj zase vystupuje, a tím jsem si vymezil dobu práce. A pak už jsem se snažil symbol namalovat. Ze začátku to šlo hladce, ale postupem času to už tak jednoduché nebylo.
Nijak jsem se nepřipravoval a nepročítal si symboly dopředu. Vždycky jsem se podíval na aktuální symbol a přemýšlel o něm. Někdy s daným symbolem rezonovalo i to, co se mi ten den přihodilo. Prvních třicet až šedesát obrázků jsem si ani nepředkresloval a jel rovnou tuší načisto. Jak ale symbolů přibývalo, začal jsem si dělat i menší skici a obrázky si předkresloval. V druhé půlce se mi občas stávalo, že jsem nestíhal a zůstal se dvěma nebo třemi symboly pozadu, ale vždycky se mi to zpoždění podařilo rychle dohnat.
Naprostá většina karet zůstala takových, jak jsem je tehdy nakreslil. Je pravda, že jsem jejich podobu po dokončení celého cyklu konzultoval s mou manželkou, která se sabiánskými symboly již dlouho zabývá. Přibližně třicet karet jsem tak dodatečně upravil a doladil. Kromě sedmi symbolů šlo však většinou o „kosmetické úpravy“.
Bereš své karty čistě jako artefakt, nebo mají i nějaké praktické využití?
Není to tak, že bych karty založil do šuplíku, nebo je vytvořil jenom jako nějaký výstavní artefakt. Manželka, astroložka Martina Lukášková, je využila ve své astrologické škole, kde je otestovala přímo v kurzu sabiánských symbolů a ukázalo se, že se s nimi dá dobře pracovat a že jsou pro lidi inspirací pro první vizuální přehled symbolu. Je to pro ně určité vodítko. Dají se použít i jako orákulum, podobně jako tarotové karty, protože v některých bodech s nimi mají dost společného – v tom, že jde o práci se symboly.
Takže testováno na lidech. Co vůbec tebe jakožto akademického malíře přivedlo k astrologii?
Je to jen jedna z mnoha věcí, které mě zajímají. Můj starší brácha se o astrologii zajímal, takže jsem se občas podíval do knížek, které měl doma, a zaujalo mě to. Ne snad, že bych se do ní snažil proniknout jako praktikující astrolog, ale baví mě forma symbolického jazyka.
Jak se na tenhle poněkud obskurní projekt koukají tvoji umělečtí kolegové?
Mám na to jen pozitivní reakce. Asi i proto, že ty karty fungují samy o sobě, aniž by člověk musel vědět, že to nějak souvisí s astrologií, aniž by se o ni zajímal. Už jenom ta forma každodenního záznamu je zajímavá. To, že je to projekt, ve kterém každý den vzniká jiný obrázek podle daného systému, může být pro diváky zajímavé, aniž by to s astrologií nějak spojovali.
Až výstava skončí, zavřeš zase karty do šuplíku?
Karty jsem na začátku vůbec nekreslil s tím, že bych je chtěl vydat. Ani jsem nevěděl, jak celá práce na symbolech dopadne a jestli se mi je vůbec podaří dokončit. Teprve s odstupem jsem přemýšlel o tom, že bych karty vydal, ale vždycky mi do toho něco vlezlo. Až teď jsem se konečně rozhodl oslovit pár vydavatelů, jestli nebudou mít o vydání zájem. Rozhodně bych to alespoň v malém nákladu rád vydal. Uvidíme.
Když se pracuje s tarotovými kartami, tak se zamíchají a vykládají, pracuje tam náhoda. Ale když se vezme 360 karet, tak už to není normální paklík karet, který se dá zamíchat jen tak v ruce. A proto se musel vymyslet jiný systém. Používám dvě kostky. Jedna z nich určí znamení a druhá jeden z jeho třiceti stupňů – opravdu existuje takováhle třicetistěnná kostka.
Moje představa je, vydat soubor karet s těmito kostkami a zároveň novým vydáním Rudhyarovy knížky. Kdyby to vyšlo bez ní, tak je výsledek jenom poloviční, protože o sabiánských symbolech u nás ví jen malý okruh zasvěcených.
Na čem kromě toho pracuješ?
V současnosti pracuji na komiksové trilogii Candide podle Voltairova románu. První díl vyšel vloni na podzim. Teď dělám na druhém díle, který by měl vyjít přibližně za rok. U mě se pořád propojuje malba s komiksem a ilustracemi, takže souběžně s komiksem vzniká také série olejomaleb, na kterých portrétuji jednotlivé postavy z Candida.