Neviditelná válka: Znásilněné ženy vytáhly do boje!

Neviditelná válka (The Invisible War)
USA, 2012, režie Kirby Dick

Šokující dokument o sexuálním zneužívání v americké armádě.

Ve čtvrtek 13. prosince proběhlo v Langhans Centru promítání amerického dokumentu Neviditelná válka. Záštitu nad večerem převzal Člověk v tísni, po projekci následovala diskuze s armádními odborníky ohledně situace a postavení žen v české armádě.

Neviditelná válka je nominovaná na Oscara za nejlepší dokument; otevřeně popisuje fenomén, o kterém se v americké armádě nesmí mluvit, přestože s ním obrovská část vojáků přišla do kontaktu – ať v roli násilníka, nebo znásilňovaného. Ano, řeč je o sexuálním násilí a obtěžování v armádních složkách USA.

Dokument nabízí šokující zpovědi týraných žen, které se ani po deseti letech od incidentu nedokážou vyrovnat s otřesnými zážitky a neustále prožívají noční můry. Oporou jsou jim jejich manželé a partneři, kteří jednak cítí provinění (často jde o příslušníky armády), jelikož své ženy přemluvili ke službě v ozbrojených jednotkách, na druhou stranu ale s nimi plně nesou emocionální břemeno a snaží se jim být silnou oporou, ačkoliv jsou někdy až na hranici psychického zhroucení.

Dokument sleduje především dvě roviny – zachycuje zdeptané a zlomené ženy, které kvůli znásilnění přišly o roky života, které jim už nikdo zpátky nevrátí. Zklamaly se v americké armádě, kterou braly jako svoji druhou rodinu a ke které chovaly respekt a důvěru. Jejich hlavním cílem je znovu začít žít plnohodnotný život a dosáhnout spravedlnosti. A právě proces konfrontace znásilněných žen s armádními vyšetřovateli, kongresmany a samotným minstrem obrany představuje druhou rovinu filmu.

Neviditelná válka nejenom že zachycuje určitý fenomén, ale přímo vstupuje do života postižených, motivuje je k boji s armádními orgány a dokonce v závěru dosáhne zásadního zlomu v přístupu Ministerstva obrany k násilným sexuálním aktům v US Army. Z tohoto pohledu jde o jedinečné dílo, které „neparazituje“ na bolestivé zkušenosti lidí, ale snaží se upozornit na děsivou skutečnost a zároveň dosáhnout změny politického systému.

PS: Po filmu proběhla diskuze za přítomnosti českých odborníků (vojenský právník Pavel Kříž s praxí v americkém JAGu, koordinátorka problematiky rovných příležitostí v resortu Ministerstva obrany Bronislava Jonitová). Při otázce na případy znásilnění v české armádě padla docela zajímavá čísla, ze kterých vyplynulo, že podobný dokument by v českých podmínkách nikdy vzniknout nemohl, protože až na výjimky, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, je naše armáda prosta jakýchkoliv sexuálně motivovaných agresí vůči ženám. Alespoň to tvrdí oficiální údaje…