Léto ve znamení krajinářské fotografie

Volný seriál o klasickém focení od lidí kolem obchodu Analogue. Tentokrát o krajinářské fotografii.
 
Jsou to právě krajiny, na které se většinou vrháme jako první, objevujeme-li kouzla fotografování. Vezmeme svůj nový fotoaparát a jdeme si ven „zafotit“. Často necháváme hovořit přírodu samu za sebe. A to je škoda. Nechte se od nás inspirovat a naučte se být více tvořiví.
 
Analogová fotografie má ohromné kouzlo a dovoluje nám si se snímkem bohatě vyhrát. Každý fotoaparát a film je odlišný od ostatních. U volby techniky už tedy rozhodujeme, jak budou výsledné fotografie vypadat. Nebojte se například panoramatických fotoaparátů, které vám dovolí zaznamenat více informací na jeden snímek.
 
Krajinářská fotografie je jedním z nejstarších oborů fotografování. Do plenéru se s kamerou vydali už William Henry Fox Talbot, Roger Fenton, Henry Peach Robinson nebo Peter Henry Emerson. Fotografie přírody se nám tedy dochovaly již z 19.století, ale k opravdové hře s plány a barevností přírody se autoři dostávají až ve 20. století.
 
Chceme-li tvořit osobité a výtvarné snímky krajiny, pamatujme na pár kroků, které nám pomohou přiblížit se vlastním představám:
-                    Sledujte plány, tedy to, co se ve fotografii děje. Často vídáme tři plány – například trávu v popředí, chaloupku vprostřed snímku a strom v pozadí na horizontu. Můžete jich do obrazu vtěsnat klidně více, nebo naopak méně. Divákovi jsou sympatické, protože má pocit, že se na fotografii odehrává příběh.
-                    Dále si všímejte tvarů a linií v obrazu. Mohou se sbíhat, rozcházet, lze je kombinovat... Zábavný je také rytmus ve fotografii. Představte si například deset topolů vedle sebe, které tvoří pravidelnost. Mile také působí narušení rytmu – například jediný topol je výrazně menší, než ty ostatní v řadě.
-                    Oblíbenou disciplínou fotografů zabývajících se krajinami je vytváření jakési barevné palety. Díky eliminaci plánů tvoří ploché snímky, kterým dominují výrazné barvy. Představte si pohled na zářivě zelenou trávu a čisté modré nebe. Neumístíme-li do snímku žádné jiné prvky, které by způsobovaly dynamiku, bude fotografie působit ploše a komunikovat pouze barvy.
 
Na závěr bychom vám ještě rádi připomněli nejvýznamnější autory minulého století. Mistři analogové krajinářské fotografie, jako jsou Edward Weston, Ansel Adams nebo Wilhelm Michajlovskij vám mohou být výbornou inspirací.
 
Autor: Karol Koštialová, Analogue.cz