Analogová portrétní fotografie

Volný seriál o klasickém focení od lidí kolem obchodu Analogue. Tentokrát o
analogové portrétní fotografii.
 
Již první fotografové zachycovali portéty lidíjak v ateliérech, tak v exteriéru. Experimentovali rovněž na poli aktů či autoportrétů. Dnes, kdy je analogová tvorba opět v módě, se fotografové vrácí nejen k původním technickým provedením, ale také stylizaci potrétů, které na současného diváka působí vlastně novým a neokoukaným dojmem.
 
Pokud nás osloví fotografování a chceme se mu věnovat, vyrazí nám následně dech cena za veškeré potřebné vybavení, když se ohlížíme po digitální technice. Nechceme-li se živit reklamní fotografií, ale pouze živit svůj koníček, zřejmě si mnohem více užijeme s analogem. „Retro“ portréty jsou pro nás snažší na celkovou produkci a výsledek nás baví možná ještě více svou jedinečností a pořádným feelingem fotografie zachycené na film. Odprostíme se od složitého svícení a postprodukce ve foto editorech.
 
Už autoři užívající daguerrotypie fotografovali jednoduché akty v domácím prostředí, které fungují dodnes. Oproti nim fotograf Nadar tvořil tehdy klasické portréty osob, u kterých bylo hlavním zdrojem světla okno. Proto na nás působí tolik příjemně. Nejzajímavější osobností byl ale zaručeně Hippolyte Bayard. Jako Jára Cimrman se snažil dlouhá léta, ale stále se mu nedařilo přijít s něčím novým. Pohoršen a bez jakéhokoli uznání, rozhodl se vyfotit sám sebe jako utonulého, aby tak projevil lítost nad svou nešťastnou osobou. Jenomže právě tím se jeho jméno tučně vrylo do historie. Byl zcela prvním, kdo vyfotografoval autoportrét.
 
Chcete-li se odprostit od dokonalosti moderní fotografie, inspirujte se fotografií 19. století. Hrajte si, experimentujte a foťte. Co se týče literatury a shromáždění těch nejlepších fotografií, doporučujeme knihy Příběh fotografie (Daniela Mrázková, Mladá fronta) a 50 slavných fotografií (Hans-Michael Koetzle, Taschen). Sledovat cizí fotografie nemusí nutně znamenat, že je budete kopírovat. Samozřejmě vás vždy ovlivní, ale je te dobré především proto, že se pousouváte dál, učíte se, co vypadá dobře, co naopak nesedí vám.
 
Při fotografování za denního světla používejte vždy film s co nejnižší citlivostí ISO, pokud pro vás není zrovna žádoucí vysoké zrno. Je ale nutné zmínit, že právě vysoké zrno není u komponovaných portrétů žádoucí, protože narušuje detaily a struktury. Nepůsobí tedy líbivě. V noci a v situacích, kdy jsou světlené podmínky výrazně horší, užijte blesku. Pamatujte ale na to, že světlo blesku často působí nepříjemně ostré stíny, proto je třeba jej zjemnit bílým filtrem nebo jakýmkoliv jiným difuzérem(tipster: neutrácejte a použijte třeba papírové kapesníčky). Nechcete-li bláznivě deformovat obličej fotografovaného, nepoužívejte výrazně širokoúhlých objektivů, jako je rybí oko. V ohledu na lomografickou techniku, která je dnes na trhu, nejvhodnější jsou fotoaparáty, které mají objektiv s ohniskovou vzdáleností přibližně 24mm a více.
 
Až se tedy dostanete k samotnému fotografování, myslete především na stylizaci, kompozici a světlo, které je zcela nejdůležitější. V dnešní době je analog spíše zábavou, než-li oborem plným perfekcionismu. Jde o to si umět užít samotný akt tvorby snímku a finální výsledek, než-li trávit hodiny přípravami a postprodukcí superdokonalých fotografií. A přesně tak zní lomografické heslo – Let Loose.
 
Autor: Karol Koštialová, Analogue.cz, www.analogue.cz