Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Yung Gutted x Black Atlass

YUNG GUTTED - INTERNET GRAVEYARD VOL ONE (EP)

BLACK ATLASS - THE BLACK ATLASS (EP)

Zdá se, že léto se nám trochu zase vrátilo do programu. Azuro, teploty kolem třicítky, holky se producírujou skoro nahý, koupaliště v Praze konečně zase otevřely stánky s buřtama a mojitem za kilo a podvečerní zahrádky na Letný jsou plný playboyů se spálenejma frňákama a jejich čokoládovejch krásek. Všechno jak má bejt!
 
Nejsem playboy, ale frňák mám spálenej taky a směju se tomu. Nabitej energií prodchnutou chlórem z bazénu, protože tohle prostě miluju. Léto jako z dětství, odér odpařujícího se asfaltu v podvečer a “kozy ven”. Nad těma jsme jako dospívající parchanti kroutili hlavou, ale v druhým (ale daleko podstatnějším) plánu nás vlastně fascinovaly. Jasně, že bych teď radši seděl někde venku a vychutnával si tu přirozenou termoregulaci, kdy rozpálený tělo začne vnímat přicházející červencovej noční chlad a drinky jsou tak opojný jako nikdy jindy v roce, ale úterý večer je psací, takže smolík pacholík. 
 
Nebudu vás ale mořit žádnejma záludnostma, ani festivalovejma invektivama, hehe. Nic takovýho. Jenom pár minut. Jenom dva tipy. 
 
Ten první je EP pro všechny, co se radši schovávaj ve stínu, slunce je pro ně zabijáckej nepřítel severský black metalový atmosféry a pokud tancujou, tak zásadně při úplňku, s corpse paintem na ksichtě, loučí v ruce, a Kristus je pro ně něco jako rozteklý kinder vajíčko. Yung Gutted. Blackmetalový logo. Striktně černá a bílá. Na obalu jeho EP Internet Graveyard Volume One  je oběšenec na hřbitově, což je ultra creepy. Osmnáctiletej metalhead, kterej má zjevnou zálibu v black metalu a hip hopu zároveň, stvořil možná bezděky monstrum, který vám do uší ze sluchátek naleje černej tér jako lávu z pekla, kterou míchal samotnej Satan. Co se stane, když se potká black metal a brooklynskej hip hop? Vznikne obskurní hybrid, něco jako horror trap. Hodně hustý, divný, pošahaný a sugestivní. Osm tracků s názvy jako Murda, Satan, Zombie, Slaughta, nebo Soulless jsou votočenej krucifix a taneční parket klubu, kterej se vám lepí na nohy a proti vám se svíjí ve slow motion holka ve školní uniformě, co má v očích jenom bělmo.  
 
To druhý se dá v pohodě poslouchat i u vody (approved). Alex Fleming je devatenáctiletej kanadskej hezounek, co si říká Black Atlass. A má to taky černo-bílý. Jenomže ten jeho čerstvej mix jímavýho piána, strašidelnejch synťáků, hip hopem inspirovanejch bicích a nějakýho mimozemskýho R&B je sice zrůdně odjinud, ale zároveň má v sobě cosi neupraveně krásnýho. Sám říká, že jeho influence pocházej z věcí, který jako dvanáctiletej posluchal pod vlivem svejch rodičů a cituje přitom Radiohead, Lou Reeda a Johna Lennona, ale dá se mu to věřit? Čert to vem. EP The Black Atlass je šestiskladbový modus operandi a ať už je to náhoda, nebo program, přejít ho bez hnutí brvou by bylo stupidní. Stejně jako u Zebra Katz, tak i u Black Atlass hraje přitom velkou roli módní svět. Ať už to byl styling pro video k tracku Paris, kterýho se zhostil high-end fashion butik SSENSE, použití jedný věci v dokumentu o přehlídce Louis Vuitton v Musée Des Arts Décoratifs, nebo artikl “Umělec měsíce“ v prestižním časopise Vogue. Slušný skóre na někoho, o kom jste stěží slyšeli, no ne? Prej by o něm mělo být víc slyšet na podzim a já tomu věřím. A vy byste mohli taky zbystřit.
 
Ale víte, co je na tom všem nejlepší? Ze obě krátký desky můžete mít zadarmo. Yung Gutted dává svoje EP volně ke stažení na svým Bandcampu  (http://yunggutted.bandcamp.com/) a mladej prodigy Black Atlass zase přes Soundcloud (https://soundcloud.com/blackatlass). Tak na co ještě čekáte?!