Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: A$AP ROCKY - LONG.LIVE.A$AP

Mejdany ke konci roku – survived. Vánoce – survived. Opakovaný pokoušení uzbekistánskýho tankodromu D1, tam a zase zpátky – survived. Silvestr v Praze, rachejtle, opilý cizince, co blábolej česky a opilý Čechy, co mluvěj finsky - survived, ale bylo to o chlup. Novororoční otravnou statiku – survived. Prezidentský dostihy, no, tady fakt válčím s tím nebejt nehorázně vulgární, sarkastickej a radši to vůbec nekomentovat, protože  to je do pekla volající hniloba země České v přímým přenosu. Navíc za trapný asistence přizdisráčskejch koupenejch médií i servilního publika, jak z nějaký mezigalaktický soutěže moster s příšerama 'Vadí nevadí'. Nedivím se, že všude kolem řádí střevní viróza, zdroj je jasnej! Modifikovaný rčení, že hovno smrdí víc od tý teplý strany tady dostává uplně novej rozměr a tím je mocenskej akt nadutý sebestřednosti, co začíná na  ‘a’. Škoda mluvit, škoda psát.
Ještěže máme tu muziku, hehe. The Bronx, moje láska od první desky s tím čokovobalem, mi zvadla po prvních třech věcech z novinky. Méďa bude sice možná prudit, že se do nich nasírám, ale já je viděl poprvné někdy v roce 2004 v San Francisku s The Distillers a byl to takovej mazec, že mě to málem posadilo. A získal jsem nezlomnej pocit, že Black Flag maj ty nejdůstojnější nástupce, o jakejch mohli jenom snít. Čtyřka je rozplizlej rokenrol, jako by The Bronx nevěděli, jestli bejt spíš derivát Guns N’ Roses, nebo pohrobci Alkaline Trio a zůstavaj zaseklý někde uprostřed, což je dost smutný. Nezdolný milovníci Queens Of The Stone Age v truckerskejch kšiltovkách budou asi spokojený, ale punk to fakt už není. Žiletky vyndat ze strojku, tímhle se už ani neoholíte, natož podřežete, prostě dílem únava materiálu, dílem rozpačitý přešlapování v uzavřenym kruhu. Nic platný, že Matt víc zpívá. Fakt jsem se těšil, ale hoši sorry. The Bronx budu milovat dál, o tom žádná, ale tohle album budu nejspíš (až na pár světlejch vyjímek, jakou je třeba vzácně starý časy evokující Under The Rabbit) vynechávat.
Hollywood Undead si nechám na příště, protože bych se jim rád věnoval trochu víc, podle mýho je Notes from the Underground asi jejich dosud nejlepší vydanej materiál. Ale dnešek patří jasně a bez nejmenších pochyb A$AP Rockymu a jeho dost freneticky očekávanýmu debutu Long.Life. A$AP. Koho nakonec sere, že chybí slibovaná Lana Del Rey, stejně jako absentujou Waka Flaka a Pharrell? Je to hustý i tak. Divný beaty, temnota, která neevokuje tíseň, ale naopak prostor a nějakej čtvrtej magickej rozměr. Minimalistická, ale dokonale produkovaná kolekce, napěchovaná zákoutíma, který váběj a skrývaj jemně načrtnutý tajemství, který nechcete ani znát, ale něco uvnitř vás pohání jít pořád dál, strach nestrach. Je jako zlověstně utlumená kolize velkejch planet. Pussy. Money. Weed. Kejkle a zaříkávadla, voodoo. Slowed and throwed, vokály zněj z dálky, jako by vám někdo nastřelil krční tepnu koňským sedativem. Je to bažina, která se v měsíčním svitu třpytí jako koberec posázenej diamantama. V špinavě podbasovaný Hell se vynořuje hostující Santigold jako běloskvoucí anděl smrti, co vás konečně odvede za ruku na druhej břeh a ukončí to šílený trápení. Fuckin’ Problems s Drakem, 2 Chainz a Kendrickem Lamarem je totál vyjetej jam se Salem, witch house klávesový rejstříky, mlha, rozostřený kontury... Halle Berry, hallelujah, Holla back I'll do ya, beast! I love bad bitches, that’s my fucking problem, and yeah I like to fuck, I got a fucking problem. Wild For The Night s hostujícím Skrillexem, produkováná Birdy Nam Nam a Mistrem Moorem samotným kupodivu není takovej tendenční shit, jak by se dalo očekávat, ale slušně zapadá do divnokonceptu. A rve hlavu i koule.
Jedním z těch uplnejch vrcholů temnýho dna je Phoenix (I grew up with niggas, but don’t fuck with niggas, I don’t trust them niggas, ain’t got no love for niggas), brilantně produkovanej masterpiece Danger Mouse s nahořklejma rhymes, jako extrakt z pelyňku a vitriolu. Tohle není žádná rozjuchaná MTV mrdka obalená v krustě z kočičího zlata. Mějte se před tím plíživým ZLEM na pozoru, ve změti těch nejhlubších basů, 808 synths a pekelnejch crunk (trap) rytmičáků byste mohli lehce ztratit hlavu. Nebo o ní přijít.