Je třeba bát se Daniela Landy?

V případě Daniela Landy platí okřídlené mluviti stříbro, mlčeti zlato, ovšem události posledních dní ukázaly, že není všechno zlato, co se třpytí. Letos uplynulo dvacet let od vydání "Demise!" a kališník Landa k tehdejší tvorbě rozhodně nepřistupuje jako napravený hříšník, spíše jako nenapravitelný prevít. Na listopadové turné si vypůjčil několik kontroverzních, orlíkovských hesel a mobilizací během ostravského vystoupení vyprovokoval ostrou debatu.
 
Orlíkovským názvem aktuálního turné "Vozová hradba", vlasteneckým mottem "Jsi Čech, tak si toho važ" a na sociálních sítích do sytosti sdíleným sociálně-kritickým proslovem z listopadového ostravského koncertu. Tím vším Daniel Landa v posledních dnech provokuje bipolární společnost. A zatímco na směny pracující lid trikolórovými vlaječkami vítá svého spasitele, inteligence běsní, celá rozžhavena doběla.
 
Po letech se ovšem napříč inteligencí nehořekuje nad dvě dekády prošlou minulostí, spíše nad invazivní současností a strachem z budoucnosti. Totiž, pískání Krysaře je v zrcadle okolností podpořeno znásobenou ozvěnou a intelektuálové se obávají Landova vstupu do politiky. Padni komu padni, Landa v době mačet, výběžků a minaretů oslovuje davy.
 
UPŘÍMNEJ OBROVSKEJ STRACH
 
"Upřímně říkám, že mám obrovskou obavu o osud naší země. Přísahám, že mám upřímnej obrovskej strach, že tohle je poslední fáze našeho společenství, kterýmu se říká národ." Nic než národ. Pro landobijce znamenal Landův plamenný ostravský proslov důvod mít upřímnej obrovskej strach. Fenomén Daniela Landy už dávno překročil svět hudby a stal se ideologickou otázkou.
 
Na FAQ, zda byl Landa náckem, si odpovězte sami. Rozhodně byl - a je - vlastencem, a to se v Česku příliš nenosí. Na co se ovšem nesmí zapomínat, že Landa byl - a je - hlavně hercem, sakra dobrým hercem. V aktuálním tyjátru "Vozová hradba" Landa nejen hraje, ale celý příběh i režíruje, přesně podle pravidel kultovního sociologického spisu "Všichni hrajeme divadlo". Do svého teritoria Landa už dávno přibral kromě stoupenců a stoupenek i nepřátelé. Při každé příležitosti je zatahá za ocásek a oni škrábou a koušou a o Landovi se píše a mluví. Skáčou jak Krysař píská. Nejinak je tomu tentokráte, když z vyšehradských kanálů vyrukoval do boje s dvacet let starou písní.
 
TY STARÝ ČASY
 
Nikdy se od Orlíku nedistancoval, ostatně nebyl proto relevantní důvod. Média by jej nevzala na milost a nepřátelé by tento krok označili za vypočítavost. Landa si jistě vypočítal, že se mu podobné gesto vůbec nevyplatí. Hysterické připomínání historie se v jeho případě vůbec zcela míjí s účinkem, omezilo se totiž na otázku, na kterou jste si už před minutou odpovídali. Byl nebo nebyl?
 
Nicméně, během listopadového turné Daniel Landa poprvé veřejně citoval a zpíval zakázanou tvorbu. Zahalený v kápi předříkával slova, která v zrcadle všeobecného morálního úpadku dávala zcela jiný smysl než v těsně porevoluční době. Angažovaným, lehce xenofóbním proslovem, připomínajícím politický manifest, pak Landa vyděsil inteligenci, která na sociálních sítích rozjela antikampaň s vyvěšeným odkazem na ostravský proslov. Desetitisíce zhlédnutí.
 
Jenže opravdu je důvod se bát? Pominu-li fakt, že Baťovská slova - zabředli jsme do krize nejen ekonomické, ale i morální - dávají smysl, není. Dovolím si tvrdit, že Daniel Landa do politiky nikdy nevstoupí - pokud si jej národ sám nezvolí za prezidenta. Do politiky se nehodí. Je příliš naivní a není hajzl. Prvoplánově provokujícími gesty na sebe jen strhává pozornost, které se mu v poslední době zásluhou klesající tendence hudební produkce příliš nedostává. Daniela Landy opravdu není důvod se bát. To spíše Michala Davida.