Jaký byl Prague Food Festival 2012? Červi, zmrzlina s řasami, sarančata versus krabí tyčinky

Podnikla jsem výpravu na Prague Food Festival do Královských zahrad, a to hned z několika důvodů. Prvním bylo jídlo, samozřejmě. Druhým zvědavost. A třetím překonání vlastních předsudků. (jako že červy nejim, ani kachní žaludky, ani psy atd...)

Jídla bylo dost. Všude to vonělo a nevěděla jsem, kde začít a na co se vrhnout jako první, protože v plánu jsem měla ochutnat toho spoustu, ale vím, že můj žaludek by se v soutěži pojídačů čehokoli neumístil na nejvyšších příčkách a proto jsem si chtěla vybrat restaurace s pečlivým uvážením.

Tak jsem uvažovala, uvažovala, pročetla si nabídku jídel a asi pro dvacet z nich jsem se rozhodla. Takže rozvaha šla stranou a vrhla jsem se do zahrad. První stánek, na který jsem narazila, byl restaurace Noodles, kde nabízeli červy, cvrčky a sarančata. Nikdy jsem je nejedla, takže ochutnat jsem musela. Sarančata byla moc velká, cvrčci cvrkali, bylo mi jich trochu líto. Vyhrál červí wok s nudlemi. Někteří cvrčci měli na délku tak čtyři centimetry, to mi přišlo dost, ale... Vybrala jsem tedy úplně nejmenšího a zakousla se. Zakousla jsem se podruhé. A potřetí. A nic špatného na nich nebylo. Něco jako hospodské, smažené brambůrky, jen ne tak slané. Jako přesmažené zbytečky na pánvi, když děláte bramboráky. Prostě nic, z čeho by se vám mělo dělat špatně. Tak jo, překonala jsem se, sarančata vyzkouším jindy.

Minula jsem stánek Angelato zmrzliny a dobře jsem věděla, že se vrátím. ;) Další restaurace. Le Patio, měla velkou frontu a já zase měla hlad, takže jsem šla kousek dál a nelitovala - Boscolo hotel, La Cucina. Tatar z čerstvého žlutoploutvého tuňáka a telecí ossobuco se šafránovým risottem. Šafránové risotto si musím uvařit, na tatara z tuňáka si budu muset zajít, moc dobré. Odolala jsem volání žaludku (degustační porce je maličká, takže jsem ho trochu podráždila;), neobjednala jsem si přídavek a šla jsem dál.

Fronty se stály všude, takže jsem se rozhodovala nejen podle toho, jestli se mi jídlo líbilo, ale i podle toho, kde ubývalo lidí rychleji. Radisson Blu hotel, La Rotonde - krémová polévka z židovských brambor (tááák jemná! Mňam!), konfitovaný bio vepřový bůček z Jelcovy Lhotky s čočkovým ragú. Výtečné! A dezert – domácí makronky z Alcronu. Trochu mi vadilo, že byly růžové a zelené, radši mám jídla v přírodnějších odstínech, ale byly  sladké a moc dobré.

Hlad přešel, ale co všechna ostatní jídla, která jsem chtěla nutně ochutnat?! - No, přecpaná jsem nebyla, takže jsem se vypravila do francouzské restaurace Art Nouveau, kterou najdete v Obecním domě. Trochu jsem se bála, že tam není fronta, proč asi? - Ale to bylo snad jen výjimečně a nebo chyba všech, co se nestavili, protože celé menu stálo za ochutnání. Za pochutnání! Telecí nožičky v remuládě, francouzská zelená čočka s konfitovanými kachními žaludky. Žaludky jsem dřív nechtěla ochutnat, protože jsem měla kuřecí srdíčka a na nich jsem si kdysi nepochutnala. Na kachních žaludcích ale ano! A to nej nej nej z celého festivalu - zmrzlina z bretaňského másla ochucená mořskými řasami Dulse je něco tak neuvěřitelně lahodného.... Kdybych si měla dát něco dvakrát, bylo by to menu Art Nouveau. I třikrát. ;)

No a to už jsem se cítila docela sytá, ale ještě mi zbývalo dost Grandů (platidlo na festivalu, jeden grand = 25 Kč) a ještě jsem měla chuť ochutnávat. Buddha Bar – Maki rolls. Ani vlastní DJ, ani krásné hostesky rolkám na chuti nepřidaly. Rolky uvnitř měly krabí tyčinku (!) avokádo, majonézu, nevim, nevim a navrchu byla jakási pasta, která z dálky vypadala jako plátek lososa. Ale bohužel, losos to nebyl a ani to tak nechutnalo. No, nemůžu být nadšená ze všeho. Zlatej Hanil...

Rolky putovaly rychle do koše a já rychle ke stánku se zmrzlinou Angelato. Trochu jsem váhala, co ochutnám, ale protože vypadala báječně, bylo vedro a já zmrzlinu ráda, dala jsem si citrónovou (skvělá), mangovou (zase skvělá), mascarpone s jahodami ( ano!) a nemohla jsem si nechat ujít parmezánovou s fíky. Trochu jsem se bála, mám sice ráda parmezán, mám ráda zmrzlinu, ale dohromady? ANO! Jde to skvěle dohromady! ( akorát pozor, když si dáte prvně citrónovou a potom až parmezánovou, může vás trochu pálit jazyk.) Sbohem, Světozore a točená jahodovo-banánová, našla jsem si jinou, lepší. Mnohem lepší. Angelato, Rytířská ulice, Praha 1.

 Takže už jím cvrčky, žaludky, na žabí stehýnka jsem zapomněla, sakra (ale jedna paní, co si troufla na sarančata, řikala, že nic moc, něco jako jako kuře), tak se jich nebojim, příště. A taky mám ráda čočku, předsudky padly. Jo a psi nebyli v nabídce, zase tak globálně nemyslíme. Naštěstí. ;)

Těším se na další ročník a sbíhaj se mi sliny, když teď vzpomínám. Jdu vzpomínat do Angelato. :)
 
Text: Klára Kosjak