Jak to vidí buzna s pudlem I.

"To je ale hnusnej pes…" "Hele, hele, Pepo, podívej se na toho psa, no to jsem ještě neviděla, to je strašný!" "Já bych s takovým psem nevylezla na ulici, hanbou bych se propadla!" "…ten váš pes je tak šílenej, že byste ho měl snad radši utratit…"
Mám pudla. Velkého, černého, krásně ostříhaného podle klasického stylu, s masou chlupů na hlavě a hřbetu a bambulkami na nohách. Je to nejen hezké a majestátně vypadající, ale i bytostně praktické. Za deštivých dnů se suší jenom bambule na nohách, ke zbytku voda nedosáhne. Majitel i pes jsou tedy šťastni, že nemusejí trávit dlouhý čas úpravou. Kdo se však šťastným vůbec nezdá, jsou spoluobčané, které potkáváme na procházkách Prahou, venkovem i skalními útvary. Častují nás nadávkami, posměšky, opovržlivými, nebo naopak soucitně chápavými pohledy a pokud mají po ruce foťák, nezapomenou si nás zvěčnit, aby měli co doma ukazovat a čemu se smát. Vždy bez dovolení. Pokud se ohradím, jsem hulvát já. Taky arogantní blbeček, kterej je namyšlenej na ošklivýho psa, kterýho oni přece mají právo si fotit, protože to je atrakce a protože základní dotaz "Můžu si ho/vás vyfotit?" zde nemá místo, jelikož oni jsou díky svému rozhořčení v právu.
Někdy mě to štve, občas je mi to líto, občas je mi líto jich, ale málokdy to nevnímám. Vadí mi, že mi lidé, kteří mě sami ničím nezaujali a kterých si nevšímám já, ani můj pes, mají potřebu sdělit svůj názor na jeho existenci a moje rozhodnutí o jeho vnější úpravě. Taky mi vadí, že mi to nikdy neřeknou do očí, říkají to jemu nebo mezi sebou. Ale vždy tak, abych to já slyšel. Předcházejí tak tomu, že se do nich pustím.
Zatím jsem nepřišel na žádný vzorec, podle kterého takového blbce rozpoznat na dálku a vyhnout se mu. Jenom jsem odpozoroval, že mýho pudla obdivujou dělníci z technických služeb za rohem, Ukrajinci a Vietnamci, Romové z výkopu. Nejhezčí reakce na něj chodí od bezdomovců, punkerů a jiných "vyvrhelů". Tu druhou skupinu otravných "spravedlivě pohoršených", podle mého názoru, spojuje hlavně velký mindrák. A taky neschopnost akceptovat a respektovat odlišnost. A svobodnou volbu. Musíš se prostě zařadit, takže pudla si měj, ale nesmí nás svým vzhledem provokovat. Ostříhej ho a budeš mít od nás klid.
Tůdle!
 
text: Radek Horáček