Hurá k doktorovi

Berlín je město, které frčí. Je moderní, alternativní, kosmopolitní, sem tam strašně špinavý, historií protkaný místo, na který se jezdí zapařit nebo se kulturně nadchnout. Pojďme se ale na něj podívat tak, jak ho z žádnejch brožurek nevyčtete. Autorka textu Veronika Vlachová v Berlíně dlouhodobě žije a ve svém článku se protisedi.cz svěřuje o svém zážitku s berlínským doktorem.
 
Už přes měsíc mě bolelo pravý koleno. Jasně, už mi není patnáct, takže o nějakým opotřebování může být řeč. Ale tohle těsně před třicítkou samozřejmě slyšet nepotřebuju. Jenže jakmile jsem začala hekat při každém kroku, muselo k tomu dojít – navštívit zdejšího lékaře. A to pro mě tady v Berlíně znamenalo o jedno trauma navíc: všechno musí probíhat v němčině.
 
Jenže první stres z doktorské epizody se nekonal. Opadl hned poté, co jsem otevřela dveře čekárny – příjemný pokojíček s televizí a spoustou časopisů (samozřejmě o zdraví a nemoci). A než jsem stihla prolistovat první nejútlejší magazín, který byl zrovna navrchu hromádky, už si pro mě osobně přišla praktická lékařka. Podala mi ruku na pozdrav a s milým úsměvem si vyslechla příběh o koleni. Čekala jsem, že mě pošle na ortopedii, na rentgen, předepíše léky proti bolesti a ještě mi vyhubuje, že chodím až po měsíci bolestí... Jenže ani jedno z toho se nestalo! Otevřela šuplík, vytáhla mast, nějakou lahvičku s roztokem a injekční stříkačku. Pravda, to poslední mě dost vyděsilo. A při prohmatávání kolene mi začala pomalu vysvětlovat, že mám v nerovnováze páteř a odnáší to právě tahle část mýho těla. A s jemným píchnutím mi pod kůži na koleni vpravila jehlu. Prý s homeopatickým roztokem. A na rozloučenou mi věnovala jedno balení homeopatický masti proti bolesti a privátní recept na osteopatii. Už jen tahle zkušenost mi stačila k tomu, abych si uvědomila, co všechno se od českého zdravotnictví liší.
 
Tak třeba homeopatie. Tahle léčebná metoda, která je v Česku považovaná za placebo, je tady plnohodnotnou medicínskou alternativou. Homeopatika koupíte v každé lékárně a němečtí doktoři jsou ve většině případů nakloněni právě k jejím léčebným účinkům. Ještě předtím než sáhnou po ibuprofenu, paralenu nebo jiným lékům, doporučí vám právě tohle.
 
Druhá věc je osteopatie. V Česku se skloňuje hlavně v souvislosti se šarlatánstvím. A tady? Rovnocenný partner lékařství. Napravuje pochroumaný záda, vyvrknutý kotníky i bolavý kolena. A co je na tom nejzajímavější - většinu částky za návštěvu hradí zdejší zdravotní pojišťovna. Paráda, ne? Takže pro mě to prakticky znamenalo si vybrat jakékoliv centrum pro osteopatii (a těch je tady opravdu hodně) a objednat se na hodinovou proceduru, při který vám masérka zkušeným hmatem prozkoumává vaše tělo a zjistí třeba, že bolavý koleno je od toho, že nosíte těžkou kabelku na pravým rameni. Doporučí cviky, důkladně promasíruje bolavý místa a tadááá, bolest ustupuje. Takže po třetí (a poslední) návštěvě o bolesti vůbec nevím. Zní to jako z blbý reklamy, ale je to tak.
 
Co je nutný říct, je to, že není nic zadarmo. Zdravotní pojištění tady není laciný. Přijde vás na 15,5% z platu, což v praxi může znamenat celkem třeba 540 eur měsíčně (zhruba 14 000 korun). Jen pro srovnání – v Česku je povinnost platit 13,5% z platu. Jenže pojišťovnu tady i přesto často milujete – proplácí nejrůznější zdravotnický prevence a třeba i poporodní cvičení pro matky na 7 týdnů. Nebo za léky pro děti nedáte ani cent. Všechno hradí pojišťovna. Na druhou stranu cokoliv je mimo rámec hrazení, sáhnete pěkně do kapsy. Třeba za zubní profylaxi, tedy důkladné čištění chrupu, zacálujete 50 eur jen to fikne. Ale za ten komfort a příjemnou komunikaci tady často a rádi vytáhnete šrajtofli.
 
text i foto: Veronika Vlachová
Autorka žije dlouhodobě v Berlíně. Její postřehy o životě v tomto německém hlavním městě najdete na www.berlinmischmasch.blogspot.com.