Hostinec U Černého vola

Za skvělým pivem, atmosférou, kde se zastavil čas a kde na cizince není nikdo zvědavý.
 
Hostinec U černého vola, zařízení IV. cenové kategorie (míněno ovšem v dobrém) je místem s jedinečným géniem loci. Na Loretánském náměstí v Praze  ho najdete v řadě domů velice snadno, jako jediný totiž nemá a nikdy neměl loubí. V jádru renesanční dům s barokní fasádou a domovním znamením se sv. Lukášem a Pannou Marií uvnitř skrývá poklad.  Pokud se nezaleknete mlhy po otevření dveří, která se hostincem líně povaluje, jako kdyby si tady pan Vorel z nedaleké Nerudovky nakouřil pěnovku, a vstoupíte dál, nebudete litovat. Další výzvou bude najít si místo, protože je vždy narváno. Nevzdávejte to a dejte si alespoň „štébír“, rozumějte pivo na stojáka z německého „stehen + Bier“ jak jsem kdysi zaslechl při svých toulkách po hostincích, ono se však nějaké to místo uvolní.
 
Kozel jako křen
 
Interiér je historický - složený z různých etap. Aby taky ne, šenk tu býval už od založení domu. Mistr čepu stojí za starým „socialistický“ výčepem, kde čepuje Velkopopovického kozla světlého a tmavého i Plzeň. Dejte si kozla, je to Velkopopovická pivnice a pivo je tu vskutku vynikající. Dřevěné trámy a nich na systému lan zavěšený svícen, dnes už bohužel se žárovkami prosvětluje cigaretovou mlhu, kterou barevně prozařuje svit přicházející přes vitrážová okna. Cinkání půllitrů se prolíná se zvonkohrou a hučením hospody. Jak skvělé!
 
Hostinec má své štamgasty, vždy u výčepu sedí člověk s půllitrem opřeným o hranu výčepu tak šikmo, že si myslíte, že každou chvíli spadne. Osazenstvo je dvojí. Starší ročníky v zelených „parkerech“ a alternativní studenti z nedalekého Strahova. Mají jedno společné, jsou Češi.  Ačkoliv skupiny turistu sem zavítají, nikdo na ně nečeká, nikdo pro ně nepřipravuje „typical old-bohemian cousin“ a nikdo si z nich nesedá na zadek. Je to hostinec pro místní. Ti se také zasloužili o záchranu hostince, kterému hrozilo, že zanikne a stane se z něj restaurace pro cizince. 
 
A co si dát k pivu? Výběr skvělý, tradiční, že by z něj komisař Ledvina měl radost. Nakládaný, řádně uleželý romadúr, tlačenka s cibulí, pečená šunka s vejci, rybičky, utopenci nebo topinka s nivou a feferonkou. Jediná vada na kráse je „smažák“ a hranolky, ale to je odměna pro odvážné turisty, kteří vstoupí, sednou si a chvíli dumají nad českým „jídelním lístek“ na stojánku u každého stolu a dožadují se  „something to eat“.
 
Na závěr jedna pikanterie. Víte, že pivo od Vola si zahrálo i ve filmu? Slečna Květuška ho nesla svému dědečkovi, když v tom, v nedaleké uzké schodové uličce se z kanálu vynořil Nick Carter, světoznámý detektiv. Už poznáváte, ve kterém filmu to bylo?