Fringe blog 2015, díl VII.: O vyprávění

Dnešní večer se zlehka rozložil do poloh vyprávění. Almost Human se po působivé multimediální inscenaci Letters from Another Island z minulého roku znovu vrátili do Malostranské besedy, tentokrát s inscenací The Fruits of Failure. Vyprávějí v ní příběh britského umělce Lesleyho Roscoea, jehož umělecký ale i životní středobod tvořilo ovoce. Druhým leitmotivem protínající jeho život a tvorbu je neúspěch. Almost Human zpodobňuje jeho příběh spojením vyprávění a filmu, do něhož občas vstupuje ústřední herec, který je snímán skrze zelené plátno a dovytváří tak výslednou verzi jakéhosi dokumentu. Dikce a styl vyprávění se pohybuje někde mezi monty pythonovskou ironií a hyperbolou cimrmanů. Avšak tam, kde byly Letters from Another Island nabyté skvělými nápady živého smínání a utváření celkového snímku, tam jsou Fruit of Failure poměrně suchou a jednoduchou formou. A i přesto, že jsou Fruit of Failure obsahově plnější, je výsledná sugestivita podstatně slabší. 

V podobně unylé a táhlé atmosféře se odehrála i monodramatická inscenace amerického souboru Scene Theatre Kafka's Report to an Academy. Jedná se o dramatizaci Kafkovi povídky, v níž lidoop předává zprávu akademickímu publiku o svém osvojení si lidských zvyků. Hlavní problém inscenace je nedramatičnost jinak živého textu, který je konstruován do velmi strohé podoby. Celkovou unylost alespoň částečně nabourává výborný hlasový projev herce McNamary. Jeho úžasná práce s rytmem a hlasem drží diváka při vědomí a nenechá ho ustrnout nad jinak prázdným - neživým jevištěm. Ve výsledku pro mě byla inscenace Kafka's Report to an Academy spíše výbornou audioknihou než nezáživným divadelním představením kafkovského alegorického textu.

Petr Dlouhý