Fringe blog 2015, díl V.: O spletitosti

Spletitost by mohla být dalším slovem charakterizujícím podstatu pražského Fringe Festivalu. Může jít o spletitost uliček Malé strany proplétajících se mezi jednotlivými divadly, kterými prochází návštěvníci festivalu. A jejich cesta je málokdy čistě pragmatická - tedy sloužící pouze k tomu dostat se z jednoho místa na druhé - ale povětšinou jsou tyto dílčí procházky jednou z nejzajímavějšách nadstaveb festivalu. Diváci si hledají stále nová spojení a nová zákoutí, spřádají si spletitou síť, kterou cestují mezi představeníma. Rozhodně jde i o spletitost žánrů nabízených festivalem. A divák si to patřičně užívá. Ono samotné plánování festivalového dne je dosti spletitou událostí. Málokdy je zachován pevný řád a stanovený plán. Jak festival postupuje, lidé se mezi sebou začínají lépe znát. Potkávají se na ulicích, v divadlech či po večerech a sdělují si dojmy z představení. Stejně tak se potkávají s vystupujícími soubory, které zvou na svá představení a tak je velice pravděpodobné, že řád ustoupí intuici, náladě a doporučením ostatních. Plán se začne odvíjet na základě spletitosti různých dojmů a momentálního rozpoležení.

Nebo ještě jinak. Švédský Teater Sláva a jejich inscenace Twine. Measure. Cut. si vzal spletitost jako hlavní téma. Lyrická inscenace nám dává nahlédnout za hranice našeho vnímání, do úplného počátku našeho života, kde se setkávají tři sudičky-moiry spřádající, měřící a přestřihávající nitě naší existence. Působivým folklorním zpěvem vytvářejí atmosféru čehosi blízkého, byť těžko pojmenovatelného. Ukazují svou moc nad životem, která je nám vzdálená, ale zároveň jsou postihnuty stejnými sváry, čímž se nám opět přibližují. V podání Teatr Sláva jsou konflikty našeho života započaty už při prvotní sutbě, kdy samotný konflikt existuje mezi jednotlivými sudičkami. S vážnou jemností přenášejí a předvádějí tuto nevyhnutelnost na diváky a zanechávají v nich silný emotivní zážitek vedoucí ke smíření.

Spletitostí v úplně jiné poloze je propletenost šesti párů loutkářských rukou, které ovládají dvě loutky v neuvěřitelně vtipném vaudevillovém dobrodružství Borise a Sergeje. Britští Flabbergast Theatr předvádějí nápaditou kabaretní show plnou skečů a kvalitního humoru, který je založený především na práci s loutkama. A právě um a nápaditost rozdováděných loutek, společně s interakcí s diváky a barvitým humorem v ideálním načasováním dělají z Borise a Sergeje mnohem víc, než jen oddechové představení. A to především v závěrečném momentu. Humorný kabaret se rozplývá a naopak se rozkreje působivá scénická pasáž, kdy si pro Borisovu duši, kterou prohrál v pokeru, přicházejí temné stíny.

Spletitost se ke mně vrátila ještě jednou. A to v podobě australskího kouzelníka Stuarta Lighbody. Jeho show, tentokráte nazvanou Devilish, je spletitostí fascinujících a propracovaných iluzí, které předvádí v tak rychlém rytmu a intenzitě, že se divák nedokáže vymanit z vytržení a údivu. Stuart Lightbody není jen výtečným kouzelníkem, ale jeho show mají i strhující performativní charakter. Svým citlivým a dobře umístěným humorem předčí i spoustu stand-up komiků. Zároveň do svých vystoupení vkládá i každoročně se měnící téma, takže i po loňské a předloňské návštěvě, pro mě zůstaly jeho představení nanejvýše atraktivními. Letošní téma bylo Devilish, v němž Stuart vypráví, jak faustovsky vyměnil svou duši za schopnost stát se vynikajícím kouzelníkem - neplánovaně se mi tak vytvořila i paralela mezi kabaretem Borise a Sergeje. Svým tématem rámcuje i své iluze a vytváří smysluplný večer kouzel a údivu. Obdobně jako minulý rok si i letos připravil trik, který se jako nit line průběhem show a vyvrcholí až na samém konci. 

Petr Dlouhý