Dny paměti pomáhají odhalit nejen Alzheimera. Včasná diagnóza je důležitá.

Demencí u nás trpí přes 150 000 lidí a ani polovina z nich nemá správnou diagnózu. Jana Gomolová, vedoucí pečovatelské služby zaměřené právě na klienty trpící demencí, proto testuje lidi, kteří přichází s pouhým podezřením. Díky projektu České alzheimerovské společnosti umožňuje lidem rozlišit obyčejné zapomínání od skutečného nástupu demence – a případně doporučit včasnou návštěvu specializovaného lékaře.
 
Co to je demence? A co je Alzheimerova choroba?
Demence je širší pojem a Alzheimerova choroba je jedním z jejích typů: soubor příznaků, které zahrnují zejména poruchy paměti a kognitivních funkcí. V povědomí veřejnosti je zejména paměť – ale týká se třeba i vyjadřování se, porozumění verbálnímu projevu, učení nebo praktických schopností, které se mohou týkat sebeobsluhy a zařizování každodenních záležitostí. Má vliv na orientaci v prostoru, v čase, v osobách okolo… Společně s tím i na zhoršující se racionální úsudek a nesprávné vyhodnocování situací, ke kterému se mohou přidávat třeba bludy, halucinace a poruchy chování. Jedná se o celou škálu příznaků, které tvoří celkový obraz nemoci.
 
A proč k něčemu takovému dochází?
Když to řeknu úplně jednoduše: Dochází k destrukci neuronů a nervových spojení v určitých částech mozku. Zasažené oblasti časem vypovídají svoji funkci – a tomu v běžném životě odpovídá obraz, jaký jsem popsala.
Děje se to na základě různých příčin, které zatím zkoumáme. Alzheimerova nemoc byla popsaná poprvé na začátku 20. století, dříve se demence nerozlišovaly, mínilo se, že existujte jedna stařecká skleróza. Dneska víme, že chorob, u kterých nastává syndrom demence, existuje více typů.
Lidé zkrátka onemocní. Mnozí výzkumníci se zabývají otázkami prevence a rizikových faktorů vzniku onemocnění – a pořád přicházejí s novými poznatky. Ukazuje se vliv dědičnosti, životního stylu, souvislost s dalšími onemocněními… Nemoc si ale nevybírá. Byť naprostá většina případů nastává ve vyšším věku, výjimkou nejsou ani ty, kdy člověk onemocní třeba v padesáti letech, v produktivním věku, takže nemůžeme říct, že se jedná o onemocnění související výhradně se stářím.
 
Za vámi se přijdou nechat otestovat klienti, kteří mají na onemocnění podezření. Jak se k vám dostanou?
Zaprvé se jedná o lidi, kteří mají nějaké pochybnosti, jestli se jim neděje něco závažnějšího. Zejména k nám přichází lidé, kteří říkají, že si „nic nepamatují“, že mají problémy se zapomínáním. Zadruhé potom lidé, kteří obvykle přijdou v doprovodu, typicky na popud rodiny nebo známého, kteří na něm pozorují nějaké změny. A další lidé se k nám dostanou na doporučení lékaře.
S tím, jak se o Alzheimerově chorobě více mluví, se zvyšuje počet lidí, které zajímá, jak na tom jsou. Problémy nepociťují, ale chtějí si to zkrátka zkusit.
 
Co konkrétně pak mohou vaši klienti čekat? Na internetu píšete, že se jedná o hodinovou baterii testů.
Samotný test je jen částí celého vyšetření. Doplňujeme ho informacemi z dotazníků, ve kterých člověk hodnotí například míru změny, ke které u něj dochází, nebo své praktické schopnosti. Jestli je schopný porozumět a diskutovat třeba o nějakém televizním pořadu, jestli je schopný postarat se o sebe a svou domácnost – a jestli to zvládá sám a bez potíží, jestli potřebuje nějakou formu podpory nebo jestli je na pomoci někoho dalšího plně závislý.
 
A v dalších dotaznících?
V dalším dotazníku vyhodnocujeme emoční ladění, to znamená například míru depresivity. Což je důležité – protože ne všechno, co vypadá jako kognitivní porucha ve smyslu demence, opravdu demencí je. Víme, že právě třeba závažný a neléčený depresivní stav může mít velký podíl na tom, jak je člověk schopný ve svém životě fungovat. Proto je zapotřebí depresi vyloučit.
Dále se jedná o anamnestický dotazník, kde se ptáme, co člověk prodělal za onemocnění, která by mohla mít nějaký vliv na poruchu paměti. Jak se u něj začala porucha paměti projevovat, čeho si všiml nejdříve – a co všechno obnáší dnes, abychom měli přehled o vývoji v čase. A které konkrétní projevy na sobě pozoruje. Což jsou všechno velmi subjektivní informace.
Jejich protipólem je potom ten samotný test, který je poměrně podrobný – a objektivní. V něm měříme, čeho ten člověk je a není schopný, jaké úkoly zvládne splnit.
 
Jak si takový test můžu představit?
Test je rozdělený do několika oblastí, například pozornost a orientace, kde zjišťujeme, jestli má člověk přehled o úplně základních věcech týkajících se času a místa: jaký den v týdnu zrovna je, kde se zrovna nachází. Také zkoumáme zrakově-prostorové oblasti: jestli je schopný správně rozpoznat, co vidí, nebo nakreslit určité obrazce. Ve verbální části nás zajímá slovní zásoba, vybavování věcí a jejich vzájemných souvislostí.
Potom se samozřejmě jedná o oblast paměti, krátkodobé i dlouhodobé. Jedním z takových úkolů může být, že řekneme několik slov a člověk je má zopakovat – a pokud nemá poškozenou krátkodobou paměť, typicky toho je schopen. Nebo se má naučit nějaké jméno a adresu – a my pozorujeme samotný proces učení a na konci zjišťujeme, co mu v paměti zůstalo. Někdo si na konkrétní údaje nevzpomene – ale pokud mu dáme na výběr z více možností, vybere tu správnou. I to je důležité.
 
Neznám nikoho, kdo by někdy nezapomínal; demence se dříve nebo později začne obávat každý. Má člověk šanci něco zjistit i sám, doma – a buď se ujistit, že je všechno v pořádku, nebo se nechat vyšetřit odborně?
Samotnému člověku se to hodnotí velmi těžko. Jedná se o velmi subjektivní otázky a každý jsme nastavený jinak. Někdo přijde s objektivně zcela běžným a nenápadným zapomínáním, které prožívá velmi dramaticky. Někdo jiný se zjevnou a rozsáhlou poruchou paměti, která ho omezuje v každodenních činnostech – a hodnotí to docela poklidně, že se nic neděje.
Pokud člověk vnímá, že se u něj něco mění, začíná ho to obtěžovat a je to čím dál četnější, tak bych mu doporučila, aby se nechal objektivně vyšetřit a diagnostikovat.
 
Právě tomu se věnujete. S čím můžete člověku pomoct?
U nás nediagnostikujeme v pravém slova smyslu, to je záležitostí lékařů specialistů. Umíme však podle provedených testů stanovit, jestli je člověk s velkou pravděpodobností úplně zdravý – nebo má hraniční hodnoty a výsledek není průkazný – nebo výsledky naznačují závažné onemocnění. Poznáme, že se člověk nepohybuje v rozmezí typickém pro zdravé lidi, což značí nějaký problém. Stanovit konkrétní diagnózu je ale v kompetenci lékaře.
Smyslem projektu Dny paměti, který vznikl v roce 2008 a probíhá po celé republice, je zejména včasný záchyt demence, což je velmi důležité pro co nejdřívější zahájení léčby. Vyšetření je poměrně časově náročné – a všichni víme, jak jsou lékaři zahlceni. Smyslem celého projektu je, aby se k lékaři dostali právě ti, kdo to skutečně potřebují. Tvoříme tak určitý filtr.
 
Co může člověk v případě potvrzení svých obav a skutečně existující poruchy očekávat?
Je zapotřebí se objednat k odbornému lékaři, aby stanovil, jakou má ta porucha příčinu. Pokud by se skutečně prokázala Alzheimerova choroba, tu úspěšně vyléčit nedokážeme. Léčba přesto existuje – a je cílená na to, aby schopnosti, které člověk má, zůstaly zachované v co největší míře a co nejdéle. I když nedokážeme Alzheimerovu chorobu vyléčit, je možné léčbou výrazně ovlivnit její progresi a tím uchovat kvalitu života nemocných.
 
A během následujících let?
Lze předpokládat, že nemoc bude časem postupovat – ale takový postup je velmi individuální, není možné říct: „První rok čekejte něco a za pět let něco jiného.“ Mezi obecné rysy patří právě zapomínání, nejistota v každodenních činnostech – ale obzvlášť zpočátku má spíš formu jednotlivých výkyvů, člověku něco najednou nejde – ale potom zase ano.
Zpočátku onemocnění je člověk s nějakou podporou schopný žít a bydlet sám. V průběhu let je třeba, aby se do péče zapojil někdo další – někdo, kdo převezme podporu a kontrolu nad věcmi, které si nemocný nebude pamatovat. Zároveň to často nebrání relativně samostatnému životu. Postupně se ale situace zhoršuje do té míry, že se nakonec týká všech oblastí života. Když s tou nemocí člověk žije dlouho, stává se nakonec úplně závislým na pomoci okolí – buď rodiny, terénních služeb nebo pobytových zařízení.
 
Projekt České alzheimerovské společnosti s mottem “Diagnózu je třeba znát včas!” nabízí bezplatné vyšetření paměti. Objednat se lze v každém větším městě; seznam kontaktních míst je k dispozici zde.
 
Další informace a články na téma psychických chorob a jejich léčby najdete na http://patalie.cz/dusevnizdravi/ včetně možnosti stažení příruček „Kapesní průvodce psychickými poruchami“ a „Jak si udržet zdravý rozum“ zdarma.