Jak vypadají pohřební obřady různých kultur?

Pohřeb, jaký známe, je ceremoniálem posledního rozloučení se zemřelým člověkem. V následujícím článku si ukážeme tradice některých současných kultur a náboženství, jejich zvyklosti a zajímavosti. Můžete si v něm přečíst například o pohřebních rituálech v židovské, buddhistické či hinduistické kultuře, nebo například o zvyklostech v dnešním islámu.

Jak probíhá křesťanský pohřeb
Tradiční křesťanský pohřeb v našich končinách obnáší poslední rozloučení v kostele, následný průvod na hřbitov a poté samotné uložení ostatků. Součástí pohřbu také může být mše svatá. Přestože ještě do poloviny 20. století křesťanská církev zakazovala kremaci, dnes už je hlavně ve městech časté spálení ostatků a jejich uložení do urny s pohřbem do země nebo rozptýlení na rozptylové loučce.
 
V důsledku menšího počtu věřících jsou ovšem rozšířenou variantou pohřby občanské, konané v obřadních síních. O všech náležitostech občanských pohřbů se dozvíte například na stránkách pohřební služby Pegas.
 

Židovský způsob pohřbívání
Židovské tradice jsou velmi podobné tradicím křesťanským a pohřeb je v nich také rituálem, který slouží k poslednímu rozloučení se zesnulým. O průběh pohřbu se starají bližní zemřelého, případně tradiční pohřební bratrstvo.
Tradice praví, že tělo zemřelého musí být položeno na zem, přikryto plachtou a u hlavy je zapálena svíce. Poté je vykopán hrob a je vyrobena rakev z nehoblovaných prken. Tělo zemřelého se při čtení Bible omývá teplou vodou, což má dle tradic očistit duši zemřelého a poté je oblečeno do oblečení z bílého plátna, zvaného tachrichin.
 
Samotný pohřeb se koná již v den úmrtí. Obřad začíná zpěvem modliteb, po kterém následuje smuteční řeč, kterou pronáší rabín. Po smuteční řeči se seřadí průvod, v jehož čele je hodnostář pohřebního bratrstva s pokladničkou na milodary, nejbližší příbuzní, představenstvo bratrstva a rabín, nejdříve muži a až poslední ženy. Po spuštění rakve do hrobu každý z pozůstalých vysype do hrobu tři lopaty hlíny. Poslední částí pohřbu jsou modlitby v synagoze, po kterých zúčastnění z okruhu přátel zvou pozůstalé na smuteční hostinu.
V našich končinách nalezneme velké množství židovských hřbitovů, jen v hlavním městě jsou hřbitovy v těchto městských částech:
 
●      Libeň
●      Olšany
●      Smíchov
●      Žižkov
●      Josefov
 
 

Pohřební rituály v islámu
Po smrti se dle islámských tradic recituje Korán a vzpomíná na Alláha. Poté se omývá tělo zemřelého vlažnou vodou, vždy muži muže a ženy ženy. Zemřelý je navoněn vonnými esencemi a zabalen do bílého plátna. Dle islámské tradice se samotný pohřeb má konat nejrychleji, jak jen je možné, nejlépe do jednoho dne od skonu.
 
Pohřeb samotný je velmi skromnou a jednoduchou procedurou. Seřazení pozůstalí pronesou nad nebožtíkem modlitbu, nazývanou dženáza. Poté jej odnesou na dřevěné desce do předem vyhloubeného hrobu a zahrnou jej zemí. Každý z pozůstalých vhodí na hrob hrst hlíny, čímž je symbolizována jejich jednota.
Více informací naleznete v článku Umírání a smrt v islámu.
 

Buddhistické zvyky pohřbívání
V buddhistické kultuře je smrt chápána jako znovuzrození a tomuto pohledu na umírání jsou tedy uzpůsobené i pohřební rituály. Ty jsou započaty ještě před smrtí, čímž má být usnadněno odloučení těla od duše. Umírající je položen do polohy zvané „spící lev“ což je pozice, v které naposledy vydechl Buddha. Pokoj je vybaven rituálními předměty a zbožnými obrazy, zapalují se vonné tyčinky a rodina a mnich zpívají umírajícímu mantry.
 
V okamžiku smrti svlaží přítomný mnich rty zemřelého vodou. Tři další dny se těla nikdo nedotýká, tělo zůstává doma a je poté pečlivě omyto a oblečeno. Mnich po smrti předčítá po dobu devětačtyřiceti dnů pasáže z Knihy mrtvých (nejprve nad zemřelým, poté nad jeho podobiznou).
 
V jejich kultuře není zvykem používat rakev, tělo se položí na konstrukci z proutí a je přes ně přehozena pouze čistá látka.
 
Způsoby pohřbívání v buddhistické kultuře:
• Pohřeb „do větru“ - tělo je rozčtvrceno
• Pohřeb „do vody“ - vhozeni do řeky, nebo jezera
• Pohřeb „do ohně“ - kremace
• Pohřeb „do země“- pohřeb do hrobu bez rakve

Průběh hinduistického pohřbu
V této kultuře se nejčastěji setkáme s honosnými pohřby, které jsou plné květin, ozdob a barevných látek, kterými bývá tělo zemřelého celé zasypáno.
 
Po smrti je tělo převezeno do pohřebního ústavu, kde je po předložení úmrtního listu provedena očista těla. V tomto ohledu je vše velmi podobné našim, evropským pohřebním zvyklostem. Dále je tělo přesunuto na nosítka, na kterých je přepraveno na hranici. Po příchodu je tělo odneseno k řece, kde mu pozůstalí nalijí vodu do úst a na obličej a poté je opět položeno na hranici. Dle bohatství rodiny je hranice z dřeva méně či více kvalitního. Nosítka jsou hojně zdobena květinami, často i zlatem a drahými kameny. Poté je tělo podřízeno plamenům.
 

Zajímavost na závěr: Eskymáci a jejich tradiční pohřební zvyklosti
Zvyklosti Eskymáků se liší dle oblasti, v které žijí. Východní Eskymáci pohřbívali těla pouhým položením do sněhu, které bylo, pokud to bylo možné, překryto kameny. U některých kmenů žijících v severozápadní části Aljašky je doloženo pohřbívání do země, u jiných bylo zvykem ukládat mrtvé ve skrčené poloze do dřevěných rakví (i s jejich předměty) a ty pak vystavit na, pro tento účel zbudovaná, lešení.
U jihozápadních kmenů bylo zvykem pohřbívat do země nebo na lešení na pohřebiště, která byla vyzdobena množstvím dřevěných soch detailně zobrazujících předměty uložené v hrobech a osobní majetek zemřelého.
Asijští Eskymáci vyjímali mrtvým před pohřbem vnitřnosti a některé skupiny Eskymáků z Aleutských ostrovů mrtvé mumifikovali a ukládali do jam.
Více informací naleznete v článku Eskymáci, pohřební zvyklosti.