Anatomie stylu, díl 32. - Electroclash

Připomínka hudební a vizuální scény zvaný electroclash, která dominovala první polovině nultých let a její dozvuky jsou patrný dosud. Fischerspooner měli pěkný fotky…

Taneční scéna v 90. letech radikálně proměnila celou popkulturu. V jejích stavebních základech doplnila rock, pop a hip-hop. V očích trendsetterů se s koncem desetiletí však vlivem neskutečný komercionalizace začala zřetelně opotřebovávat. 

Vyjma éry bhangry, která pod rouškou britský scény pojmenovaný Asian Underground míchala indický folk s taneční hudbou a hip-hopem, a možná i oživením trance (Gatecrasher Kids), se hudebně a vizuálně příliš nerozvíjela. Zkraje nultých let stylotvorný magazíny vyhlašovaly celosvětový úpadek taneční scény. A vzhledem k renesanci garážovýho rocku (a mainstreamem ochotně přijatých The Stokes, The Vines, The Hives apod.) se nezdálo, že by mělo brzy dojít ke změně. 

Ta však nastala už kolem roku 2002 s rozpukem electroclashový scény, která taneční hudbu vrátila do hry. Vzešla z undergroundových klubů v newyorskym Brooklynu (přesněji čtvrti Williamsburg, ta se pár let na to stala symbolem novodobých hipsterů). Šlo o vroucí kotlík taneční hudby 90. let, elektra a synthpopu osmdesátých let, ale i tradiční písničkový struktury. Cokoli analogově retro bylo vítáno. Odvrácenou stránkou byla bastardizace každýho druhýho letitýho hitu formou mashupu…  

Působivý byl taky stylistický mix, který se zrodil v lavicích uměleckých škol a zhusta čerpal – ba přímo navazoval – na novoromantickou scénu a popkulturu osmdesátých let. Návštěvníci electroclashových klubů se snažili; výstřední kostýmy, kimona, make-upy – to všechno evokovalo náladu osmdesátkových novoromantiků.

Jiskra záhy přeskočila na starý kontinent a electroclashová scéna rozbujela zejména ve všech zásadnějších evropských městech. V Londýně se brzy spustily klubový noci, díky nimž taneční scéna vyhrála zpět svůj jackpot. Jmenovitě to byly kupříkladu akce Trash, Our Disco anebo Nag Nag Nag. (Tu v polovině nultých let řídil módní chameleon a jeden z „tvůrců“ gotiky Johnny Slut.) 

Hlavně z klubovky Trash se stalo výstavní místo evropský electroclashový  scény. V útrobách týhle klubový (původně kytarový) noci si pod vedením DJe Erola Alkana dávali dostaveníčko londýnské módní kruhy, které na danceflooru popíjely koktejly a byly takovým antipodem běžných rockových klubovek, kde pivko teče proudem. Síto bouncerů u vchodu rozhodně nepropouštělo každého a Trash se postupem měsíců z kytarový pondělní noci proměnil v eldorádo nejulítlejších londýnských fashionistů.  

Electroclashová scéna zmizela stejně rychle, jako se pár roků předtím zjevila – alespoň tedy pod tímhle označením. Na jejích základech dodnes hudebně staví elektro a synthpop a synthcore a chillwave a kdovícoještě… Navíc nalezla oporu u nynějších hipsterů, tedy dandyů zrychlený doby blogů a sociálních sítí.

A především rozjela celej ten stylistickej 80’s revival, který tolik opanoval popkulturu posledních deseti let. Klubová extáze pokračuje dál…