Anatomie stylu, díl 29. - Gotici

Víte, odkud se vzala gotická scéna, proč vznikla tak trochu z recese a přerodila se v jeden z nejviditelnějších a nejvýstřednějších stylových kultů? A čím to je, že oddanost jeho excentrických stoupenců je naprosto výjimečná a neustává ani s příchodem krize středního věku?
 
KDY: konec 70. let – dodnes
KDE: Británie
HLAVNÍ VIZUÁLNÍ ZNAKY: posedlost černými outfity, rozcuch, bílý make-up, černé stíny, latex, stetsony, dlouhé kabáty, černé volány…
HUDBA: gothic-rock plus pozdější metalové a elektronické variace
TOP 5 PLAYLIST: Bauhaus – Bela Lugosi’s Dead, The Sisters Of Mercy – This Corrosion, The Mission – Serpent’s Kiss, Siouxsie and the Banshees – Spellbound, Alien Sex Fiend – R.I.P.
Na konci sedmdesátek se z unavenýho punku zrodilo několik pozoruhodných subkultur. Zatímco nejsilnější scéna novoromantiků svým příklonem k popu pomalu ztrácela důvěryhodnost, jiní pouliční stylotvůrci vytvořili černokněžnický hnutí zvaný goth. 
 
Nadšení pro černou barvu není výsadou jediného hnutí. Zalíbila se už beatnikům a motorkářům, ale i stoupencům glam rocku, punku a novoromantismu. Ovšem v tak nebývalý koncentraci, jako posloužila gotikům, to svět popkultury do tý doby ještě nezažil. Ačkoli gotikové se občas svým vzezřením jevili tak trochu jako oživlý mrtvoly, byla s dodnes oblíbenou subkulturou vlastně docela legrace…

Zdá se, že subkultury mladých s nástupem milénia a marketingovým diktátem levných obchoďáků skoro vymizely. Je pozoruhodný, že právě hororoví gotici vzývající vše tajemné a truchlivé ubránili svou autenticitu a nadále tu zůstávají s námi. A to nejen ve svém britském rodišti, ale v různých mutacích doslova po celým světě.
Goth je subkulturou, která se rozvinula především díky klubu The Batcave (spousta fotek jeho návštěvníků je tady).
A na počátku byla stejně jako v případě punku stylotvorná partička. Je příznačný, že podnik fungoval na tomtéž místě v Sohu, kde se dva roky předtím odvíjely proslulý Bowie Nights. Tedy klubové noci, které v podstatě odstartovaly hnutí New Romantics. Protože novoromantici se utvořili z fanoušků punku, ve vzduchu se třeskutě mísil punkový nihilismus s Bowieho androgynním přístupem, ale i novoromantickým smyslem pro přestylizovaný retro – zkrátka ideální ovzduší pro všechny gotický výstřednosti. 
 
The Batcave se pod vedením Ollieho Wisdoma a Jona Kleina (oba členové kapely Specimen, která v klubu často vystupovala) proměnil v černou laboratoř nejdivnějších výstředností, které byly tenkrát v Londýně k nalezení. 
 
Černý samet se střídal se sítěmi, lany a latexem, temnou barevnou monotónnost narušovala ostře fialová a u baru pravidelně postávala gotická pin-upka Siouxsie Sioux v družným rozhovoru s Robertem Smithem či s australským návštěvníkem Nickem Cavem. 
 
Běžní návštěvníci se nebáli šminek a bílýho make-upu, punkový sestřih na jejich hlavách měl zásadně černý odstín a dívky se oblékaly do latexu. Početnou klientelu tvořili styloví gayové, které omrzel punk a hlavním hrdinou pro všechny byl sotva dvacetiletý muž jménem Johnny Slut.
Byl to nejmódnější gotik v celým Abionu. Johnny hrál na klávesy ve Specimen a už z toho důvodu byl klub The Batcave jeho druhým domovem. Svými výstředními modely se stal mediální esencí ranýho gotického hnutí. (Později byl hybnou silou londýnské taneční scény.)

Klub The Batcave a především pak jeho bizarní černočerní návštěvníci přirozeně zaujali britská média. Trvalo však několik měsíců, než média stačila termín gothic či goth řádně profláknout. Ještě zkraje roku 1983 hudební týdeník The New Musical Express vyznával spíš označení Positive Punk, tato nálepka se však příliš neujala.
 
Přitom výraz goth se nezřídka užíval už několik roků předtím pro pojmenování tvorby některých postpunkových kapel. Třebas neznamenalo nic víc než jenom oslí můstek k popisu atmosféry hudební produkce Joy Division, Bauhaus, raných The Cure či Siouxsie and the Banshees a k vysvětlení afinity některých členů ke spisovatelům, jako byli Edgar Allan Poe a Charles Baudelaire. 
Mimochodem, někteří hudební odborníci dokládají, že výraz goth se několikrát použil už v souvislosti s ještě daleko staršími kapelami The Doors či The Velvet Underground. Stejně tak se za odstartování gotické scény považuje skladba Bela Lugosi’s Dead kapely Bauhaus z roku 1979. O hymně raně gotickýho hnutí (teď označovaných jako „traditional goths“) se dodnes mnozí přou, zda byla míněna skutečně vážně, anebo šlo jenom o jemný žertík…   
Zatímco hudební tisk zaneprázdňovalo vymýšlení jména pro mládež v černém, bulvární novináři získali snadný  terč pro poplašné komentáře. Nedlouho po otevření klubu The Batcave bulvár zaplnily zprávy znění typu „briští teenageři páchaji hromadnou sebevraždu při poslechu Bauhaus“. (Obdoba takových výkřiků se později objevila v souvislosti s emo, který z gotický estetiky silně čerpá a gotickému hnutí nemálo dluží). 
Ačkoli osazenstvo The Batcave byla jednoznačně parta módně uvědomělých recesistů, postupně se utvořilo silné hnutí, které fascinovalo vše tajemný a svou truchlivost začalo projevovat v hudbě, myšlenkách a oblečení. Subkultura se zálibou ve hřbitovních tajemstvích a upírech byla rázem na světě. 
Jednu výraznou část médií řádně podráždili a další se na jejich účet výborně bavili. Gotici se proměnili v cíl žertíků rozličných televizních bavičů a imitátorů. 
Navzdory vtípkům se gotická scéna rozrůstala a rychle překročila britský hranice. V zámoří zakořenila jako scéna zvaná deathrock, v Německu pod označením dark. Velikánskou fanouškovskou základnu nalezlo hnutí v latinskoamerických zemích. Zvláště pak postava Siouxsie Sioux se v těchto končinách těšila popularitě srovnatelný s bowiemanií začátku sedmdesátých let.  
 

Veškerá gotická hudební klišé se zpravidla spojují s kapelou The Sisters of Mercy. Její členové neměli mnoho společného s londýnskou scénou (ta už v té době ostatně skoro neexistovala), v začátcích žili společně v malý vesnici nedaleko severoanglického Leedsu, který se v polovině osmdesátek zařadil mezi města s nejvyšším výskytem goths ve Spojeném království. Londýnští centralističtí novináři brzy vyrukovali s posměšným tvrzením, že každá vesnice v Británii má aspoň jednoho svýho gotika. Lídr kapely Andrew Eldritch se díky svým temným, leč bystrým textům stal jedním z hlavních mluvčích celého hnutí. 

Kapela se oblékala přísně v černým, byť Eldritch se později dušoval, že pravý důvod jednotné černé image byl, aby prali společně prádlo a ušetřili náklady. Zda šlo o nadsázku, anebo ne, to nevíme.
Jiná historka se pojí se zalíbením v kloboucích. Bývalý kytarista Wayne Hussey (po odchodu ze Sisters frontman jiný gotický monstrkapely osmdesátých let The Mission) vzpomenul, že éra klobouků začala vlastně tak, že chlapci se na turné po Americe jednou řádně zpili. Kdosi se přitom Husseymu pozvracel přímo na hlavu. Nebohý kytarista ve snaze vše zamaskovat těsně před koncertem zakoupil americký stetson. Zanedlouho se klobouk zařadil mezi povinnou gotickou výbavu jak fanoušků, tak i dalších kapel – kupříkladu takoví Fields of the Nephilim na širokém klobouku vystavěli celý svůj úspěch (podle škarohlídů jimi maskovali svou hudební impotenci).
Gotická subkultura těžila ze svého silného popkulturního postavení až do konce osmdesátých let. Britští teenageři tehdy černou chvatně měnili za volný hippie t-shirty ve stylu indie kapely The Stone Roses a celý acidhousové vlny, která předešlý trendy nemilosrdně smetla z popkulturní mapy. 
Navzdory invazi taneční hudby v devadesátých letech goths úplně nevymizeli. Média se o ně sice nezajímala, o to více bylo hnutí činný v undergroundu. Postupně se přetavilo do hromady spřízněných žánrů a podstylů. Nové scény s původními gotiky neměly mnoho společnýho, esteticky na ně však mnohdy navazovaly – ať už šlo o cyber goth, industrial goth, gothic metal, strašidelný zombie goth, anebo později i emo. S gotickou scénou se cítí spříznění také fanoušci rozličných extrémních podžánrů metalu. 

 
Stalo se, že gotická scéna postupně sílila a – vyjma rodný britský ostrovy – se dokonce začala prodírat do hitparád. Zatímco původní gotikové si znechuceně rvali poslední zbytky svých havraních sestřihů, v Americe dobývali hitparády gotikou ovlivnění Nine Inch Nails a Marilyn Manson, v Německu se zase prosazovali gotickou scénou nabití Rammstein a ve Finsku kapela HIM. Dorostla docela nová generace gotiků a právě Finsko a Německo platí za země gotickýmu hnutí nejzaslíbenější. 
U našich západních sousedů (přesněji v Lipsku) se koná pravidelný gotický festival Wave-Gotik-Treffen, který každoročně zlákává tisíce černěoděných fanoušků. 
Původní gotiky – recesistický módní chameleony z klubu The Batcave – by nejspíš stěží kdy napadlo, že gotický hnutí se tak hluboce a trvale usídlí ve světové popkultuře…