Anatomie stylu, díl 28. - Třpytivej glam

KDY: 1971–1975

KDE: Velká Británie

HLAVNÍ ZNAKY: třpytky, silnej make-up, bezpohlavní look, boty na podpatcích (platform boots, brikety), bláznivý a kosmický obleky

HUDBA: glam rock

TOP 5 PLAYLIST: David Bowie – Starman, T.Rex – Metal Guru, Gary Glitter – Rock and Roll, Slade – Cum on Feel the Noize, The Sweet – Ballroom Blitz

Od rozpadu The Beatles do rozjezdu punku Británii opanoval jedinej styl – bláznivej Glam.

Ostrovní popkultura se ponořila do teatrálnosti, zakryla se tunama třpytivýho make-upu a na několik let sjednotila lidský pohlaví…

S androgynním vzezřením si pohrávali už mods na začátku šedesátých let a pár let později jejich popartoví následníci z období swingujícího Londýna či hippies. Avšak futuristický unisexový styl, kterej se spojuje s obdobím britského glam rocku počátku sedmdesátých let a hlavně pak s jeho uměleckou odnoží v podobě Davida Bowieho, naprosto suverénně překonal všechno, co rozličná hnutí mladých z celého světa do tý doby vynalezla.

Na bizarní přívržence glam rocku se v dobových médiích koukalo nejen s pobavením a leckdy s opovržením, ale rovněž s notnou dávkou společenského znejistění. 

Výstřední futuristický obleky ve stylu Bowieho alter ega Ziggyho Stardusta, botách na neskutečně vysokejch podpatcích, silnej make-up, popírání pohlaví a výstřední doplňky rázem v rytmu zprvu uměleckýho, postupem času spíše banálního rocku zaplavily celou Británii, odkud se záhy přelily i do západní Evropy. 

Bez glam rocku by nebyl úplný ani punk, ani novoromantismus, gothic rock, ba ani metal a jeho vliv na světovou popkulturu je vlastně patrnej dodnes. 

GLAMOUROVÉ MLÁDÍ

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se britská omladina ocitla na rozcestí. Pokračovatelé hippies si libovali v progresivním rocku, na druhé straně hitparády se zas probouzelo disco. Pro nejmladší studentský generace šlo o značně otravný scény.

V Británii se utvářely stále sílící skupinky stylotvorných hippies, jimž nebylo lhostejný, jak vypadají a jak působí. Jednu skupinu zastupovali fanoušci umělecké a intelektuálské větve glamu, který dirigoval především David Bowie a Roxy Music v čele s elegánem Bryanem Ferrym. Další se řadili k příznivcům esteticky bizarních, ale intelektuálně prostých, hudebně-zábavných kapel typu Slade, Sweet či Garyho Glittera. Samotnou kategorií byla tehdejší superstar Marc Bolan s kapelou T.Rex, kterej se nalézal kdesi uprostřed. 

Glam navazoval nejen na hippies, ale i na předešlou psychedelickou éru „swingujícího Londýna“, která platí za nedílnou součást historie a identity hnutí flower power na britských ostrovech. 

V období swingujícího Londýna zažívala Británie prosperitu. Móda dávno nebyla prostředkem, jak dát najevo svý bohatství. Teenagerům nabízela možnost projevit originalitu. V případě glamu se projevila zkoumáním rozdílů pohlaví a jejich „sjednocováním“. Světová popkultura od tý doby zná výraz androgynní. 

TŘPYTIVÝ SVĚT

Slůvko glam je zkráceninou anglického výrazu glamorous, tedy cosi jako okouzlující, atraktivní a dekadentně krásný dohromady. 

Pro glam scénu platí, že klíčovou roli v jejím rozmachu hrála hudba. Vizuální šílenství, který se v první polovině semdesátých let odehrávalo v ulicích britských měst, mělo svůj počátek jednoznačně na rockovém pódiu. 

Traduje se, že úplně první glamrockovou hvězdou se stal Marc Bolan, který ze svý docela úspěšný hippie kapely Tyrannosaurus Rex vytvořil v roce 1970 glamovou rozbušku T.Rex. Hezounek Bolan vzal do ruky elektrickou kytaru, zavrhl texty o kouzelnících a magii a začal drtit jednoduché rockové riffy. Se svým prvním singlem po oživovací kůře nazvaným Ride a White Swan vtrhl zkraje roku 1971 na druhý místo britské hitparády. Původní fanoušci ho v okamžiku odsoudili jako komerčního zaprodance. Bolan však rázem získal nové a jásavější publikum – fanatický teenagerky. 

Následnej singl Hot Love se zastavil až na vrcholu žebříčku a udržel se tam dlouhých šest týdnů. Jasný indicie o novém fenoménu Bolan podpořil svým vystoupením v televizní hitparádě Top of the Pops. 

Široká veřejnost poprvé spatřila, co obnáší glamrocková vizáž. Bolan svůj parádní stříbrný outfit podpořil třpytkami na obličeji, což vedlo k tomu, že novému hudebnímu a vizuálnímu stylu se nejdřív říkalo glitter rock. (Tento název si později přisvojil zejména zpěvák Gary Glitter se svou extrémní vizáží, který si svý dobrý jméno v popkulturní historii navždycky pošramotil opakovaným obviněním a odsouzením z uchovávání dětský pornografie.)

ZIGGYHO KLONY

V téže době se svým umělečtějším přístupem začal mocně prosazovat taky David Bowie. O něm se ví, že je stylovým chameleonem, ale pro Bolana to mimochodem platí též. Jak Bowie, tak i Bolan začínali jako mods, pak se přesunuli k psychedelii a koketovali s hippies, načež stáli u zrodu glamu.

David Bowie v roce 1972 vyvolal další z trendů v historii popkultury. Ostříhal svý blonďatý kadeře, obarvil vlasy na zrzavej mullet a přikráčel s pódiovým alter egem Ziggy Stardust. 

Po následujích několik měsíců se Británie zaplnila věrnými Ziggyho dvojníky. Image androgynního Ziggyho lákala jak kluky, tak i holky. Britské ulice náhle zaplavily podivný kreatury se silným make-upem, odbarvenými krátkými vlasy, třpytícími se obleky a botami na ohromným podpatcích. Když následující rok nechal svou pódiovou postavu zemřít, řada fanoušků to nepochopila – domnívali se, že zpěvák nadobro ukončil kariéru. 

Právě Bowie vnesl do popkultury takový samozřejmosti, jako jsou odbarvené vlasy či pánský make-up. 

KRÁLOVSTVÍ BUTIKŮ

V případě glamu ztvárnili klíčovou úlohu stylisté a módní butiky. Mezi butiky měl výsadní postavení londýnskej Granny Takes a Trip. Už v druhý polovině šedesátých let platil nevelký obchod na King’s Road za místo, kde se psaly dějiny swingujícího Londýna. Nekonvenční majitelé opatřili výlohu svýho obchodu ohromným popartovým obrazem herecký hvězdy třicátých let Jean Harlowové, později obraz nahradili přední částí karosérie americkýho Dodge. 

Z původně psychedelickýho obchodu se stalo místo, kde nakupovaly největší glamrockové hvězdy. Nemenší úspěch měly později pobočky v Los Angeles a v New Yorku, jež se výrazným způsobem zasloužily o rozvoj glam rocku v zámoří. 

Do losangeleskýho obchodu chodil například Alice Cooper i členové Kiss a The New York Dolls, v New Yorku s chutí nakupoval Lou Reed (jeho deska Transformer produkovaná Bowiem se považuje za glamrockovou klasiku).

Baštou glam rocku (stejně tak později i punku či new romance) byla londýnská King’s Road. V ulici šlo nalézt fúru originálních obchodů s glamovou módou, k těm nejznámějším se řadily Alkasura, Dandie Fashion, Paradise Garage a Kleptomania. K oblíbeným obchůdkům patřil i Mr. Freedom. Pravidelně tu nakupovali Elton John, Marc Bolan nebo Gary Glitter.

V knize o londýnský módě The Look jeho majitel Tommy Roberts vzpomíná: „Interiér byl pestrobarevnej a sexy. Od otevření se nám dostávalo velké publicity. Chodil k nám třeba Peter Sellers a takový Mick Jagger se u nás stavoval každou sobotu. Chodil si k nám jen tak pokecat…“

STYLISTÉ JAKO HVĚZDY

Úloha módních butiků pro popularizaci scény je neoddiskutovatelná, ale snad ještě větší zásluhu o rozvoj glamu mají stylisté rockových hvězd. Tři osoby vyčnívají nade všema, a to Anthony Price, Freddie Burretti a Kansai Jamamoto. 

Prvně zmíněný muž se zasloužil o tvář kapely Roxy Music a především pak jejich zpěváka Bryana Ferryho. Byl to právě nynější krejčí britský šlechty, který Ferrymu navrhl k nošení a vystupování nadčasové obleky. Slavnýmu zpěvákovi se zalíbily natolik, že tento styl razí dodnes. 

Návrháři Freddie Burretti a Kansai Jamamoto zase dirigovali stylový přemety proměnlivého Davida Bowieho. Pohledný Burretti Bowiemu učaroval. Zmiňuje jej i slavném rozhovoru pro časopis Melody Maker v lednu roku 1971, kdy světu oznámil, že je gay (a později toho litoval). V interview se Bowie pouští do Alice Coopera: „Že Cooper nosí boa? A co? Burretti jej nosí odjakživa!“ Burretti stál, společně s Bowieho tehdejší manželkou Angie, i u Bowieho přeměny ve vesmírného Ziggyho. 

I když zpěvák Burrettiho zbožňoval, nechával jej tvořit především svou soukromou garederóbu. Pódiové oblečení mu šil výhradně excentrický japonský návrhář Kansai Jamamoto, kterej se po odchodu Burrettiho k módnímu domu Valentino stal dvorním Bowieho sytlistou. Svý privilegium si mimořádně užíval. „Bowie není ani mužem, ani ženou. A to mi jako návrhářovi nesmírně vyhovuje, protože nejradši šiju unisexové věci.“ 

Ač hovořil o svym drahym zaměstnavateli, lepší definici glamrockový scény vlastně ani vyslovit nemohl. 

Ačkoli glam budil především dojem bezstarostný zábavy, díky „bezpohlavním“ stylistickým experimentům se dostal nejen do módně-historických knih, ale rovněž do důležitých sociologických publikací…