Život a dílo sester Válových ožije v inscenaci Lovci v NoDu

Inscenace Lovci Jindřišky Křivánkové, Jany Kozubkové a Lucie Ferenzové je inspirovaná životem a dílem malířek Jitky a Květy Válových. Tuto scénickou báseň a fyzické divadlo s autorskou hudbou můžete zhlédnout 22. 1. 2013 od 20:00 v Experimentálním prostoru NoD.
 
Jitka: ,,Vždycky je snazší malovat proti něčemu. Komunismus byl větší bič, protože mě hrozně sral.”
 
Jitka: ,,My měly poprvé cigaretu v hubě, když nám bylo sedm let. Učil nás to starší bratranec, ale nešlukovaly jsme. Kouřit jsme začaly na umprum...”
 
Žily spolu v Kladně, nevdaly se a neměly děti. ,,Asi jsme měly být jeden člověk, ale nějak jsme se rozdělily," popsala to Jitka: „Řeknu vám, já bych s žádným mužským žít nemohla. Proto jsme se ani neprovdaly. Řekly jsme si, že žádnýho dědka si do baráku nevezmem. Ani s ženskou by to nešlo, já bych s žádným cizím člověkem žít nemohla a Květa taky ne. My jsme byly, jako když máme jednu duši."
 
Příběh soužití a tvorby Jitky a Květy Válových ilustruje životní strategie svobodomyslného člověka žijícího v totalitním režimu, poukazuje na potřebu spolužití s blízkým člověkem konfrontovanou s touhou po vlastním vyjádření, což jsou motivy, kterými se inscenace zabývá. Inscenace formou fyzického divadla zobrazuje také motiv ztráty blízkého člověka a znovunalezení inspirace k tvorbě po několikaleté samotě. Reflektuje svébytnost umělecké tvorby v každé době a společnosti.
 
Lovci jsou pokračováním dramaturgické linie autorek zkoumající vyděděnce, či svobodně myslící lidi žijící na okraji společnosti, mimo centrum, či záměrně se stranící módních proudů, kteří záměrně naivním a nepoučeným pohledem nahlížejí dění a myšlení hýbající většinovou společností.