Vánoční Vídeň je muzeum!

Trošku klišé, ale jo, byla jsem se podívat na vánoční Vídeň. Moje cestovatelská vášeň za poslední rok podstatně polevila, každej stárne. Každopádně teď žiju v Brně, Pražáci právě přestávají číst, čus, tudíž Vídeň pro mě byla jasná volba. Vídeň poprvé a tak rovnou Vánoce. Au.
Ráno Žlutý, jako nevím, kdo si na tenhle servis stěžuje, vlastně vím, průměrně velkej člověk, ale jinak skutečně, Student Agency u nás nemá konkurenci. Dostaneš sluchátka, noviny, čokoládu a máš svoji vlastní televizku, kdo to má! Jedu se spolužačkama, byť jsou jen o pár let mladší, připadám si jak jejich nemožná matka. Když blázním, že nemám vytisknutou jízdenku, zeptají se mě, jestli žiju v roce 2009 (chvíli přemýšlím) a když pak vytáhnu balzám na rty s hezkou perletí, zeptají se mě, jestli je z roku 1992 a říkají mi Brenda Walshová. Hahaha, na jejich vypůjčeným smartphonu se učím hrát Mozkovnu...
Jako první ve Vídni navštěvujeme toalety. Nejen, že po každým spláchnutí naběhne běhna a umyje prkýnko, ale hlavně to umyvadlo! Voda teče na skleněnou vitrínu, takže si myješ ruce nad vonnýma tyčkama a další dekorací. Jak milé.
Směr cenrum, vylezeme a hned se ztratíme. To k tomu patří, já umím nejlíp zahnout čyřikrát doleva. Hlavně že máme tři mapy. Dáma v kožichu nás otáčí o 180 stupňů a zas jsou všichni šťastní. Stephansdom, poručila jsem. A to rovnou nahoru. 343 schodů dokolečka dokola. Funím. Konečně mám ale zas nadhled!
Konečně. Zasloužený punč. Nejlepší na světě. Winter Jack. Vánoční Jack Daniels! Nalijou nám ho do vianočnej čižmy, lebo na tom značne zarábajú. Jo, totálně všude je slyšet slovenština a čeština. Takže až na ty ceny – Brno.
Nejsou to jen Prestige a Rejoicky co nás prozradí.
Jdeme okolo muzea a za ním je muzeum. Pak projdeme okolo opery a vlevo za muzeem podél opery, je muzeum a za operou se rozhodneme, že je čas na kafíčko. Našli jsme Cafe Kafka, samozřejmě musíme jedině tam. Hipster place jak višitej (říkaly holky). Plno starých filmových plakátů s očividným upřednostňováním židovské tematiky, pod kterýma si dvě vídeňský holky zkouší dialogy z divadelního představení, vedle se muchluje hezkej kluk s ošklivou holkou a vedle si nějakej samotář nenápadně hází divně barevnou pilulku do kafe. Ještě že sobě, ale stejně jsem to neměla vidět.
Nějak nám Vídeň začíná stačit a právě proto jdeme do nejvíc busy oblasti s nejkýčovitějšíma stánečkama a světýlečkama ever. Dáme punč. Nebo dva. 
Před odjezdem to vypadá na vídeňskou knajpu. Žádnej sachr, žádnou kávu, pivo prosím. Našli jsem bar. Na zdech komiksový styly alá Woody Allen. Dá se. Točí Heineken, takže víno.  
Ten bar se jmenuje Whatever. Indeed.
Takže jo. Vídeň odškrtnuta. Jestli je Madrid balkón, pak Vídeň je muzeum!
Sluchátka, noviny, čokoláda, televizka, Mozkovna a Žlutý večer.