Těhotenský blog Báry Sedláčkové V.

V úterý 8.května 2012 se fazolka proměnila v mimiňáka. V Berlínském hostelu naše dítě poprvé koplo. Byl to asi 20. týden těhotenství, takže aktivita miminka odpovídala normám. Pět dní na to jsem ležela ve vaně a viděla něco jako žížalu, která se mi rychlostí tepu snaží ukázat, že tam je. Až po telefonátu s mojí mámou jsem zjistila, že jsou to patičky. Že už vidíme, jak ten hyperaktivní mlok kope patama do mýho břicha, čímž dává najevo, že je to reálný a živý mimino. Otec dítěte měl nejdřív větší starost o film, který chtěl zrovna vymámit z internetu, než o ty pohyby, když ale dostal první úder do vlastní ruky přes mou břišní stěnu, zjihnul. Konečně nám to oběma došlo.

A tak jsme šli společně s radostí na ultrazvuk. Viděli jsme hlavu a taky kousek páteře, což bylo všechno, co se za celou dobu podařilo doktorovi zachytit. Smál se, protože vždycky, když dítě našel, se to na obrazovce podivně zavlnilo a dítě uplavalo. Načež můj muž s povzdychem prohlásil: „Neurotik!“

Doktor se smál a diktoval sestře různá čísla, mezi tím i dvě slova, poloha labilní. „To je, že se dítě hýbe“, dodal na uklidněnou. A pokračoval, jsme v 24 týdnu. Ale sestra měla v záznamech, že jsme v 21. Týdnu. A vnikla kolize. Sestra kroutila kolečkem k výpočtu termínu porodu, dle data počátku poslední menstruace (připomíná mi to ta papírová kola k výuce anglických slovíček) a doktor zvážněl a řekl: „ No, takže nevíme, jestli je to dítě starší, nebo větší.“ Zjistíme to až na příštím ultrazvuku. Celá tahle akce je vcelku normální, doktor nemůže vědět všechno a nikdo to po něm ani nechce. Připadá mi jenom komické, když vidm tu sestru, která se snaží obhájit svůj výpočet a zadumaného doktora. O tři týdny dříve nebo později, to už je asi fuk, ne? Stejně si to dítě řekne, kdy už si v bazéně zaplavalo dost a kdy je čas jít pro ručník.

Docela chápu, že se nám nchtěl/a na ultrazvuku ukázat. Tyhle měsíce jsou poslední, kdy ho/ji nemáme pořád na očích na posledních cca 20 let (i když naše dítě se určitě osamostatní dřív:)). Tak ať si užívá svobody. 5. a 6. měsíc je pohoda, člověk ani neví, že je těhotnej, jenom míň přemejšlí, takže je klidnější, šťastnější a vyrovnanější. Najednou je to všechno v pohodě. Je to krásně zařízený! (Už mám v hlavě mlíko jako prase, ale věřte nebo ne, je to báječný!!! Užívám si to.)

A dostali jsme první obleček. Je mini, ale pořád prej dvakrát takovej, než bude ta púpava. Jo a taky jsem zjistila, že děti, když se naroděj, tak nemaj krk. Nechápu, ale je mi to vlastně jedno… Poslední dobou totiž myslim jenom na horký maliny se šlehačkou.