Těhotenský blog Báry Sedláčkové: Začínáme

V neděli večer, asi před třemi týdny, jsem si ve sprše uvědomila, že poslední měsíční perioda přišla den po vánocích. Další den v práci, jsem se rozhodla pro koupi testu. V lékárně už jen to vyslovení věty: „Dobrý den, chtěla bych jeden těhotenský test“ stálo dost úsilí. Nechtěla jsem na sebe upozorňovat. Samozřejmě. Nakonec s vědomím, že situace je naprosto normální, jsem koupila ten jeden do proudu (lékárnice nezapomněla vykřikovat nabídku na celý krám) a odkráčela jsem zpět do kanceláře. Tam mě najednou napadlo, že bych tu fialovou tyčinku mohla jít počůrat hned. (Idea, která by stála za metál. Dvě hodiny před živým vysíláním v televizi.) Zjevila se jedna čárka, takže jsem si šla v klidu umýt ruce a položila test na okraj umyvadla. A než jsem stihla vypnout vodu, už na mě mávala druhá čárka.
Jsem v práci a mám v rukávu pozitivní těhotenský test. Nesmím to nikomu říct, v zaměstnání je to krajně nevhodné, nemám tady skoro žádné přátele, kterým bych se chtěla svěřovat a navíc existuje společenská masáž hlásající, do třetího měsíce je těhotenství tabu!
Samozřejmě jsem to jedné kolegyni ukázala, protože, co jsem měla dělat? Když jsem jí na stůl položila test a usmála se s trochu vyděšeným výrazem, řekla: „Ty vole, nechceš jít na poslední cigáro?“ Kývla jsem a zavolala na gynekologii.
„Dobrý den, já bych se chtěla objednat, protože mám pozitivní test.“ „A jaký test?“ „Těhotenský.“ „Aha, výborně, takže si píšu, vaše jméno, ročník a gravidita.“
V tu chvíli mi došlo, že sestra mluvila o mně. Jsem gravidní. U mě v břiše někdo je.
Otci jsem to řekla ten večer doma. „Přijde ti nový student.“ „Kdy?“ „Asi za devět měsíců“, (což jsem ukradla Garpovi) a podala jsem mu panáka slivovice. Nejdřív se smál, až po tom začala tří týdenní „mužské těhotenství“, o kterém jsem nevěděla nic. Protože na webech pro těhulky, maminky, miminka, ňufinky, ťufinky, pufinky a další zdrobnělou havěť, o tom nikdo nic nepíše. Píše se o tom, že muži to musí strávit, že mají pomáhat svým ženám, ale to, že se budou chovat jako smyslů zbavení šílenci, o tom nikdo nikde nic nenapsal.
Ani doktor o tom nemluvil. Ten při ultrazvuku, po tom, co jsem svého partnera přesvědčila, aby se mnou šel, říkal jenom Adélka, Adélka, Adélka. Načež mi můj muž řekl: „Slyšelas toho doktora? Jak říkal Adélka, Adélka. Co to mělo znamenat? On dává mýmu dítěti jméno a ještě si myslí, že to bude holka, když to nemůže vědět a bude to kluk!“ Po jeho rozhořčení z něj vypadlo, že doktor pokračoval, Adélka, Adélka, a délka je 6,5 mm.
Kromě falešného pojmenování doktor také zmínil, že bych neměla kouřit a pít alkohol a pak se zeptal, jestli mám ještě nějaké dotazy. Jistě že nemám, jsem poprvé v životě těhotná, nesmím to nikomu říct, můj partner má střídavě záchvaty otcovské hysterie a vlčí mlhy a já nemám absolutně žádné dotazy. Podle doktora je těhotenské cvičení marketingový tah, jíst se má všechno (takže stránky plné obsahu ne pomerančům a ne mořským rybám a další stránky s obsahem ano pomerančům a ano mořským rybám se můžou jít vycpat) a vyšetřování těhotných stojí za 9 měsíců 6 000 korun. Vyměnila jsem doktora. Před tím, než jsem se odhlásila z jeho ordinace mi ještě nezapomněl říct, že potrat ani nepoznám, protože 15% těhotenství skončí do 3 měsíců, polovina s krvácením, polovina tiše, jen se pak na prohlídce zjistí, že srdce v děloze už prostě netluče. Po tom mi podal ruku s pocitem zadostiučinění. Předal mi objektivní informace, upřímně.
Mezi tím vším jsem si také koupila těhotenský čaj, protože právě kofein a tein vysoce zvyšuje riziko potratu. Růžová krabička se ženou, při nejmenším v osmém měsíci, na přebalu by byla ještě únosná. Ale na separátních obalech čajových sáčků? Každý pytlík je růžový s velkým břichem, jak má tohle člověk maskovat v kanceláři, kde sedí 6 lidí?... To be continued… Jo a všechny ty sáčky jsem zotvírala na záchodě.