Sunflower Caravan: Zelenýma kalhotama a hudbou proti šedi

Pražskou partu Sunflower Caravan asi znáte. Možná ale nevíte, že trio Andy, Michell a Vít má po dvou a půl leté tvůrčí pauze našlápnuto k novému EP, z nějž už je venku první singl How Can You Say?. Ten kapela s nezaměnitelným hammondkovým, lehce psychadelickým soundem pokřtí společně s novým klipem ve čtvrtek 11. 4. v ROXY. A právě křest a nové skladby se nám staly záminkou pro rozhovor, který se ale samozřejmě netočil jen kolem výše zmíněného...
 
Co je u Sunflower Caravan nového?
Andy: Máme velkou radost z nového singlu a klipu How Can You Say?, je to cesta kterou jsme se chtěli již dlouho ubírat, ted' se ale konečně začíná dařit.
 
Bude i Bowie
 
Nový singl a klip, které pokřtíte 11. 4. v ROXY, prý předchází chystanému EP. Kdy se na něj můžeme těšit, kolik na něm bude písní?
Vít: Na všem se nyní intenzivně pracuje. EP bude obsahovat čtyři skladby včetně singlu How Can You Say? Ideálně jej chceme vydat než naplno propukne festivalová sezona, tedy do července. Podobu a název zatím neprozradíme. ;)
 
Představíte v ROXY i nějakou další novinku z EP nebo si to zatím necháte pod pokličkou?
Andy: Jednu nejpopovější písní z EP si stále nechávame jen pro sebe, ale spolu s prvním singlem How Can You Say? na koncertě zazní zřejmě i song Running Away, řekněme třeba třetí singl EP.
 
Co dalšího nás v ROXY čeká?
Andy: Rozhodně doporučujeme nenechat si ujít předkapelu LoDost, což je čtyřčlenná skupina našeho studiového zvukaře a producenta Iana Keloskyho. Určitě zahrajeme pár skladeb s Ianem jako hostem na kytaru. K příležitosti vydání nové desky Davida Bowieho, která před pár týdny vyšla po deseti letech odmlky, zahrajeme jednu jeho starší skladbu. Těšit se můžete na video projekci nového klipu na velkém plátně přímo v sále, a po skončení našeho vystoupení pak na nejlepšího českého DJe - Mardošu z Tata Bojs.
 
Proč jste si coby své hosty vybrali zrovna Iana Keloskyho a LoDost?
Vít: Především je to velice dobrá kapela. I když jsou to kluci z celého světa, všichni žijí v Praze, takže to nebyl problém dohodnout. S Lo Dost jsme společně nikdy ještě nevystupovali, takže to bude také premiéra a moc se těšíme. Dává nám to smysl, pozvat na podium energickou, sehranou, velice dobře znějící kapelu, jejímž frontmanem je někdo, kdo vdechl aktuálním nahrávkám život.
 
Zahraniční produkce a legrace v Malmö
 
Nový singl i celé EP je v produkci Iana Keloskyho ale také Švéda Jense Andersona, s nímž jste na novinkách dělali v Malmö. Pokud se nemýlím, spolupracovali jste s Jensem i v minulosti např. na singlovce What Is Happiness. Čím jste si tak sedli?
Michell: Jense známe opravdu dlouho, a to, že jsme s ním pracovali i tentokrát, byl naprosto přirozený a přímo se nabízející tah. Pracovat ve Švédsku je pro nás naprosto ideální; nacházíme tam hodně inspirace pocházející jak z energie té země, tak od lidí, kterým důvěřujeme, a kteří za sebou mají 15 až 20 roků v hudebním byznysu. Jens je náš kamarád, vynikající muzikant a producent, zvukař, co má úžasné menší nahrávací studio přímo v Malmö. Dokázal nás vybičovat k vynikajícímu výkonu na omezené ploše nějakých 3 dnů, přesto jsme ale měli pocit, že se nic neděje, že si jen užíváme legraci. A byl to zážitek.
 
Dá se to tedy chápat tak, že vám víc vyhovuje pracovat na produkci s cizincem než s někým z Čech?
Andy: Rozhodně se z naší strany nejedná o prvoplánový krok; spolupracovali jsme i s českými producenty a zvukaři. Nicméně po určitém zhodnocení situace nám opravdu lidé ze zahraničí více rozumí a neuvěřitelně rychle, téměř okamžitě jsou úplně na stejné vlně jako my. Nemusíme si skoro nic vysvětlovat, zbytečně negativně řešit, co se jak má dělat, a co se jak dělat nemá. S lidmi ze zahraničí, s nimiž jsme spolupracovali, prostě vždy začneme hned pracovat a jak my, tak oni hned víme, na čem děláme. Je to pak fakt paráda. Každý přece zná ten pocit, jaké to je když potkáte někoho kdo vám rozumí.
 
Návrat do minulosti a vize budoucnosti
 
Jak to vlastně vypadá s další deskou nebo se hodláte vydat cestou vydávání EP a singlů?
Vít: V současné době cítíme, že druhá zmíněná cesta je ta správná. Zatím tomu vše nasvědčuje. Ale to neznamená, že by se nemohlo stat, že v dohledné době vydáme také album... ;)
 
Jaký je vůbec váš názor na stávající situaci v obchodě s hudbou, kdy se zásadně mění role a význam nahrávek?
Vít: Řekl bych, že se částečně mění role, ale význam nahrávek zůstává. Protože pokud v dnešní době uděláte opravdu dobrý song, tak má takřka stejný dopad a význam jako kdykoliv předtím.
Michell: Co se určitě mění, je role hudebního alba. Jakoby album zestárlo, jakoby 45 minutová deska už byla dlouhá pro rychlost života dnešních náctiletých. Řekl bych, že se zmenšuje to povědomí o albu jako celku, tedy komplexu vystavěného z jednotlivých skladeb. Možná se částečně vlivem nutnosti prodávat hudbu elektronicky dostáváme zpět do doby, kdy základní byl singl, jedna písnička, a odvahou bylo prodávat kolekci 10ti nebo 12ti písniček. Nicméně já osobně jsem optimista; vidíme, že roste oblíbenost vinylových desek, a představa, že se společnost tak trochu přejí snadno na síti ulovených dat, možná není úplně zcestná.
 
Nějaká vize dalšího vývoje?
Vít: Pokud bych hovořil o vývoji Sunflower Caravan, tak tam je to dlouhodobě nastavené tak, že se chceme neustále posouvat a vyvíjet. Vyvíjet se hudebně tak rychle, jak jen můžeme.
 
Co děláte proti šedi?
Vít: No, já nosím rád svoje zelený kalhoty například. ;) Ty pruhovaný už se nějak rozpadly. Ale jinak se všichni snažíme dělat naší hudbu, která by proti šedi měla zabírat spolehlivě.