Share |

Milan Cais, Tata Bojs: Jestli přežijeme ve zdraví, budu šťastnej

Bublajs se rozpovídal o aktuálním tour i "menežování" sebe sama....
Milan Cais: Jestli přežijeme ve zdraví, budu šťastnej
Milan na pražském koncertě, foto: Lukáš Kadeřábek

 
"Tohle teda rozhodně šedivý nebude! Naopak bude to hodně barevný a to po všech stránkách od vizuálu až po výběr písniček. Pokud tedy chce někdo vystoupit proti šedi, nabízí se tu jistá možnost…," zve Milan Cais vás, čtenáře Protišedi na ∞ TOUR.
Prubnout pravdivost jeho slov můžete ještě na celkem devíti českých zastávkách turné a dvou na Slovensku. A abyste měli všechny potřebné informace, máme pro vás rozhovor…
 
Manažerem sám sobě
 
∞ TOUR by mělo být jedním z vašich nejrozsáhlejších turné kariéry. Kdo všechno má jeho přípravu na svědomí?
Celé turné jsem prakticky poskládal já. Ukončili jsme totiž spolupráci s naším bývalým management a rozhodli se do toho pustit na vlastní pěst…. Je to dokonce naše úplně nejrozsáhlejší turné.
Odehrajeme totiž i nějaké koncerty na Slovensku, kde jsme dřív v rámci turné měli vždy tak maximálně jednu zastávku v Bratislavě. Teď si nás ale pozvali slovenské kapely Para a Billy Barman a termínově se to sešlo s naším plánovaným turné, takže to vezmeme z jedné vody na čisto. Společně s českými zastávkami, kterých je celkem patnáct, nám tak turné zabere prakticky celý podzim, když skončíme až 2. prosince v Raškovicích. 
 
Kromě koncertu v Praze si tour organizujete kompletně sami. Jak krušný je pro vás přerod z hudebníků a umělců v manažery?
Vyhodil bych z otázky množný číslo, protože to bohužel dělám všechno prakticky sám a s některými produkčními věcmi mi pomáhá ještě Vendulka Kraslová, která se taky stará o Priessnitz a Umakart. Totálně mi to přerůstá přes hlavu a ta práce jako taková mě vůbec nebaví.
Zjistil jsem, že být manažerem sám sobě opravdu nechci. Teď už mi ale nic jiného nezbývá, protože cítím potřebu dotáhnout to do konce. V podstatě je to práce na plný úvazek. Od rána až do noci nedělám nic jinýho, než že zvedám buď jeden nebo druhej telefon a mailuju. Nikdy by mě nenapadlo, že patnáct koncertů v Čechách a pět na Slovensku může člověku sebrat čtvrt roku života. Je to zajímavá zkušenost, z který si vezmu velmi rychle ponaučení...
 
Koncepty, kamery a zelená energie
 
Každé turné TB je charakteristické unikátní scénou a nejinak tomu je i tentokrát. Kam chodíš pro inspiraci?
Samozřejmě mě zajímá, co dělají ostatní a sem tam se ke mně něco dostane. Nejsem ale z těch, kteří neustále nakupují nová koncertní DVD a sjiždí jeden živák za druhým. Naše scéna vždycky vzniká především v kontextu s podstatou písniček nebo desky jako takový. I tohle turné tak začalo dostávat kontury už v době, kdy jsme začali pracovat na novém albu. Za ty dva roky vzniklo několik konceptů a skic a konkrétně u pražského koncertu jsem na poslední chvíli ještě dost věcí změnil, protože mě začala zajímat myšlenka levitující koule, na kterou by zároveň bylo možné ještě promítat. Její realizace pak celou scénu značně technicky a finančně zesložitěla, ale zároveň vizuálně zjednodušila.
 
Na pražském koncertě jste měli spoustu kamer, plánujete udělat záznam?
DVD by mělo vzniknout. Podařilo se nám dát dohromady několik známých a jejich týmů, takže kamer bylo v Praze opravdu dost, třeba i včetně těch, které se dají někam přilípnout a nabízejí pohled, který se běžnému návštěvníkovi koncertu obvykle nedostává. Všechny tyhle věci pak hodláme využít i při tvorbě DVD, které chceme udělat co nejmíň televizním způsobem. Prostě trochu punkovější…
 
V souvislosti s pražským koncertem se mluvilo o tom, že mu budou dodávat energii i sami diváci na speciálních šlapadlech, nakonec to ale nedopadlo... 
Bohužel se to nepodařilo po technické stránce dotáhnout úplně do konce. Nano Energies, jež mají tento projekt na starosti, na tom ale dělají dál a vypadá to, že by se to snad mohlo podařit zrealizovat v samém závěru turné 1. 12. ve Zlíně, kde budeme hrát ve Velkém kině, což je jedno z mála dalších míst, kam by se to mohlo vejít. 
 
Jak se vybírají hosté i písňové "stařešiny"
 
Na české části turné se v roli hostů střídavě představují kapely Republic Of Two, Sunflower Caravan, Longital, Dva a Lus3, na Slovensku to pak budou Para a Billy Barman. Můžeš ke každé kapele říct třeba jedno slovo nebo větu, proč zrovna ona?
Začnu Parou a Billy Barman, kteří si v podstatě vybrali nás. Billy Barman jsem viděl na Grape festivale a přišli mi hodně sympatický, Paru znám už déle a platí o ní totéž.
Kritéria pro výběr kapel na českou část turné nebyly nijak dramatický. O všech platí, že je sledujeme už dýl, líbí se nám jejich muzika a jsme si blízcí lidsky. Zároveň jsme chtěli, aby trošku kontrastovaly s tím, co se bude dít na podiu po jejich koncertech. Když to vezmu po jednom, tak Sunflower Caravan nás baví svou energií a přístupem. Lus3 jsou mladá kapela, která by si podle nás zasloužila nějakou širší odezvu. Dva považuju za jednu z nejoriginálnějších českejch kapel. U Longital je to vlastně stejné jako u Dva, jen jsou jednou z nejoriginálnějších slovenských kapel. A Republic Of Two? To jsou prostě kamarádi, co mají bezvadnou desku.
 
V playlistu aktuálního tour je krom novinek a osvědčených fláků typu Toreadorská otázka také pár hodně starých věcí. Podle čeho tyhle vaše  písňové "stařešiny" vybíráte?
Udělal jsem si důkladnou selekci. Všechny naše desky jsem si položil na stůl a hledal jsem písničky, z nichž jsme pak vybrali finální playlist turné. Chtěl jsem, aby tam krom věcí z Ležatý osmičky byly i písničky, který lidi dlouho neslyšeli a byly jiný než ty, který jsme hráli na letních festivalech. Z těch největších - jak ty říkáš - stařešin jsme takhle vybrali Bábu. Původně je z Ladova alba, z nějž jsme hráli skladby naživo jen na různých výročních koncertech. Z Báby ale cítím velký potenciál. Jednak má naprosto nadčasový text a jednak jí vzdáváme hold géniu Josefa Lady. Aktuální verze vychází z té, kterou jsme měli na Nekonečné stanici, kde hraje důležitou roli bandžo. Je docela srandovní, že většina lidí, kteří chodí na naše koncerty, jí vůbec nezná, takže pro spoustu z nich to tak je vlastně úplně nová písnička.
 
Přijetí je úžasné, teď už to jen přežít...
 
Novinka Ležatá osmička se dočkala poměrně vřelého přijetí od kritiků i fanoušků. Jaké máte zatím pocity z přijetí její živé podoby?
Mám z toho úžasnej pocit. Nechci to zakřiknout, protože jsme pořád na začátku turné, ale to, co se dělo na prvních koncertech v Brně, Jablonci a Ostravě, bylo naprosto skvělý. Nikdy jsme ještě s novou deskou nezažili, že by jí lidi znali tak dobře, že by si s námi zpívali texty. Dokonce se mi zdálo, že reagovali o trošku líp na nový věci než na starý známý písničky. Dřív to bylo úplně opačně. Když teď vidím, jak mají lidi Ležatou osmičku rychle pod kůží a jak se těší na její živý provedení, říkám si, že na tom stahování hudby taky něco je! (smích)
 
Je nějaký koncert z celého turné, na který se nejvíc těšíte nebo si od něj nejvíc slibujete?
Myslím, že zajímavej by mohl být závěr ve Zlíně 1. 12. a Raškovicích 2. 12. Ve Zlíně budeme hrát v kině, dokonce ve Velkém kině, kde budeme kombinovat naše technologie s klasickými promítacími a ty Raškovice o den později…to jestli přežijeme ve zdraví, budu šťastnej. Na zdraví! 

jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.