Streetart - vandalismus, nebo umělecké dílo?

Ačkoli se spojení streetartu a autorského práva může zdát na první pohled kuriózní, jde o téma velmi aktuální. Se vzrůstajícím zájmem o streetartové umění (a s jeho vzrůstající komerční hodnotou) roste i potřeba řešit právě otázky týkající se autorství a případných majetkových nároků k těmto dílům.
 
V minulém příspěvku upozornil Martin Leskovjan na zajímavý a v českém právu dosud příliš neprobádaný vztah mezi streetartem a autorským právem. Představa že výsledek činnosti, která je českými zákony považována za jakýsi druh vandalismu, může být zároveň zákonem chráněn se zdá poněkud zvláštní. Lze streetart považovat za autorské dílo? A je toto dílo chráněno autorským zákonem stejně jako jiná umělecká díla?
 
Problematickým se jeví především fakt, že streetart většinou zasahuje do vlastnictví třetích osob a vzniká činností, která je (většinou) nezákonná. Podle trestního zákoníku jde přímo o speciální trestný čin poškození cizí věci, kterého se dopustí ten, "kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou". Pomineme-li, že v extrémních případech zcela jistě nedochází k poškození, ale naopak ke zhodnocení cizí věci (pokud se na stěně vašeho domu jednoho rána objeví Banksyho dílo, cena vašeho domu rázem vzroste o několik milionů korun), vyvstává logická otázka, zda může být protiprávně jednající "vandal" zároveň i "autorem" jehož dílo je chráněno autorským zákonem. Jinými slovy - má autorský zákon chránit i díla, která vznikla ilegálním způsobem? Je možné postihovat tvorbu streetartu a zároveň samotný výsledek právně chránit?
 
Při čtení autorského zákona nenalezneme důvod, proč by se autorskoprávní ochrana neměla vztahovat i na díla streetartová. Streetartové dílo totiž naplňuje všechny znaky “autorského díla”: jde o jedinečný výsledkem tvůrčí činnosti autora a dílo je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Podle zákona přitom není důležité, zda jde o dílo trvalé nebo pouze dočasné (jak tomu bývá v případě streetartu). Ani rozsah, účel nebo význam díla nehraje z hlediska zákonné ochrany roli. Otázku, co ještě lze považovat za streetartové dílo a co si takové označení nezaslouží, ponechávám na uvážení odborné veřejnosti a čtenáře. Podotýkám jen, že v případě tagů či jednoduchých nápisů, které jsou asi největším trnem v oku vlastníků nemovitostí a široké veřejnosti, se zpravidla nebude jednat o dílo chráněné autorským zákonem. Tagy a jim podobné krátké značky jsou totiž jen druhem podpisu - jde vlastně o druh písemného projevu, jehož grafická podoba není chráněna autorským právem, stejně jako obyčejný podpis.
 
Samotný proces vzniku uměleckého díla není z hlediska autorského zákona relevantní a případná nezákonnost v průběhu tvorby díla nemá vliv na autorskoprávní ochranu. Běžně jsou autorským právem chráněny například fotografie pořízené v rozporu s právem na ochranu osobnosti (paparazzi vyfotí teleobjektivem polonahou celebritu v hotelovém pokoji), nebo videozáznamy z nejrůznějších performance - tedy díla která vznikala ilegálním způsobem. Streetartové dílo tak bude požívat stejné ochrany jako jakékoli jiné umělecké dílo, i když bylo vytvořeno nezákonným způsobem (například pomalováním cizí zdi). To samozřejmě platí jen za předpokladu, že "nezákonnost" nespočívá přímo v rozporu s autorským právem - pouhá kopie cizího díla chráněna nebude.
 
Ve vztahu k určitým osobám musí být nicméně autorskoprávní ochrana streetartového díla značně limitována. Jak již bylo nastíněno výše, streeartové dílo velmi často zasahuje do práv třetích osob. Nejčastěji dochází k narušení vlastnického práva k nemovitostem. Pokud dojde k pomalování cizí zdi, stává se bez dalšího streetartové dílo majetkem vlastníka této zdi. Kdybychom přiznali streetartovému dílu plnou ochranu dle autorského zákona, byl by vlastník poškozené věci podstatně omezen v dalším nakládání se svou věcí. Můžeme si představit absurdní situaci, kdy by si vlastník nemovitosti musel před odstraněním streetartového díla, které se přes noc objevilo na jeho zdi, nejprve obstarat souhlas autora se zničením jeho díla. Takový výklad práva by byl jistě v rozporu se zdravým rozumem a z hlediska právního pak především se zásadou, která říká: nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního jednání.
 
Autor streetartového díla je tedy ve vztahu k vlastníku zdi, resp. majiteli jeho díla na svých právech zásadně omezen. Vlastník věci 'poškozené streetartem v zásadě není povinen brát ohledy na autorova práva. Dílo může bez souhlasu autora přemalovat (a tím jej prakticky zničit), může jej pozměnit (přetřením pouze části díla) a může jej dokonce i prodat nebo užít jiným způsobem (například od zdi oddělit a následně samostatně prodat či vystavit) - to vše bez souhlasu autora. Ale i vlastník věci poškozené streetartem musí respektovat určitá práva autora díla. Nemůže se například vydávat za autora a neměl by dílo komerčně "zneužívat" neoprávněným rozmnožováním. Jiné osoby pak musí respektovat autorskoprávní ochranu streetartového díla a jeho autora v zákonném rozsahu.
 
Spojení autorského práva a streetartu přináší otázky v českém právu dosud neřešené. S rostoucí oblibou mezi sběrateli umění a zájmem odborné veřejnosti budou tyto otázky nabývat na důležitosti. Na pravidelném blogu Fair Art toto téma jistě nezapadne.
 
 
Autor: Vojtěch Mlynář, Fair Art
Autor fotografií: Philip Dvorsky