Šest hodin s Hamletem, který vám sebere dech

Tohle není klasická recenze na Hamleta! Vlastně ani být nemůže, protože moje jazyková vybavenost na německého Hamleta v rakouském divadle Burgtheater není zdaleka na takové úrovni, jakým se honosí celá tahle budova a která navíc nabízí repertoár plný vážených a známých dramatiků - Shakespearem počínaje, Wildem, Molnárem, Hebbelem nebo Čechovem pokračujíc a ani Wildem nekončíc…. – tohle je prostě postřeh z jedné šesti hodinové hry od milovnice divadla, která se rozhodla zkusit vidět klasiku v řeči, která není její rodnou. Už jen pro ten pocit!
 
Tak tedy, bylo nebylo…
Burgtheater ve Vídni. Je prý známý tím, že hraje dlouhé hry. Prostě je nezkracuje. O čemž jsem se přesvědčila na vlastní kůži. Protože jsem tam v pátek zašla na Hamleta. A i když je moje znalost němčiny spíš pasivní (což v mém slovníku znamená, že jakžtakž rozumím a odpovídám zásadně v jednoduchých větách), věděla jsem, že tohle bude průšvih, protože tohle nebyl jen cizí jazyk, tohle byl Shakespeare. Jenže mít možnost lístku zadara a navíc se dostat do tak krásné budovy, která se mi líbila už jenom z venku, se nedala odmítnout.
 
Hamlet začal v 17.30. Měl dvě pauzy a končil lehce po 23.00. Takže jsem seděla na zadku asi tak necelých šest hodin. Průběh byl následující: 100% jsem si byla jistá jenom větou „Sein oder nicht sein, das ist hier die Frage.“ Když jsem nerozuměla, nudila jsem se. Párkát mi hlava klimbla, šest hodin je šest hodin (což mi potvrdila i paní vedle mě, taky sem tam spala). Ale ani jednou mě nenapadlo spustit zrak z jeviště, když se tam objevil samotný Hamlet. Hrál ho August Diehl. Tenhle ani ne čtyřicetiletý německý herec z Berlína byl prostě fantastický! Byl pro mě krásnou ukázkou toho, že někdy nemusim rozumět, abych porozuměla. On nehrál Hamleta. On jím byl. A byl jím s takovou lehkostí a přirozeností, že jsem tak trochu, ale nechtíc, zazdila ostatní herce. Ti hráli také moc pěkně a dobře! A zazdila jsem kvůli němu i scénu. Která byla postavená moderně a skromě. Byla točivá, jednoduchá a nenáročná. Dobrý plán - jednotlivé scény se měnily rychle, netřeba více pauz. Nápad režisérky Andrey Breth vyměnit během hry mladou Ofélii za starou v momentě, kdy se zblázní, byl trošku šokující, ale ve finále účelný. Alepsoň u mě! Donutil mě v ten moment sledovat hru dál (protože Hamlet tam zrovna nebyl a začínala jsem se nudit).
 
Závěr je jasný...
Jestli pojedete do Vídně a chytnete v repertoáru hru Hamlet v Burgtheater, neváhejte ani na chvíli a jděte do toho. Nuda, nenuda! Znalost němčiny, neznalost němčiny! August Diehl vám vynahradí obojí. :-) A o přestávce se projděte divadlem, stojí za to! Všude na vás bude koukat mramor, červený koberec, nádherné fresky s antickými motivy a holky pozor: na dámských toaletách je obsluha – krásně upravená, milá paní tam dohlíží na to, abychom každá měla jednak čisté sedátko, a druhak hlídá, aby nám někdo jiný neotevřel dveře... Třeba Hamlet! :-)
 
Více o hře zde a o režisérce hry tady.
 
text: Zuzana Klinková