Recenze: 100 Wounded Tears v režii Jozefa Fručka a Lindy Kapetaney

Když se strach, nejistota, zloba, zoufalství, utrpení a láska vyjádří tancem, vznikne nevídaná, krásně bolestná podívaná, při které budete žasnout nad tím, kolik toho jedna lidská bytost, lidská duše a lidské tělo snese. Naštěstí ale s všudypřítomnou nadějí a odvážným humorem, který povznáší nad tuto bolest našeho žití. Tři ženy a čtyři muži roztančili v doprovodu hudby a zpěvu několik příběhů o lidském bytí takovém, jaké většinou bývá – surové, drsné a tvrdé, ale vždy doprovázené láskou. Ať už v jakékoliv její podobě. V té něžné, vášnivé, opětované či nenaplněné. Protože ať jsme kdo jsme, ať děláme co děláme a ať jsme, kde jsme, jedno máme společné – hledání naší cesty zpět k našemu srdci. Ta cesta většinou bývá provázena životními útrapami, které každý z nás překonává dle svých možností.

Tak by se dalo vyjádřit taneční vystoupení několika tanečníků, kteří se představili v obnovené premiéře projektu 100 Wounded Tears, kterou uvedlo divadlo Ponec ve dnech 22. a 23. dubna 2013. 

text: Zuzana Klinková