Tento podzim se na ulicích objevilo tolik pokrývek hlav, že je zcela jistě na místě hovořit o spontánní módní vlně. Mezi muži vymřely poslední baseballové čepice a nahradily je jednoduché, docela hezké kulichy (k bundám jinochů) či fedory (ke kabátům pánů).
Mnohem větší rozmanitost vykvetla na hlavách dam. Ty nosí na hlavách barety plstěné, pletené, háčkované, s nápletem či s kšiltem, také čepice, ať již plátěné, nebo pletené, kulichy, anebo s kšiltem, a také kloboučky, a u tohoto slova se zastavím. Už jsme si zvykli, že když ženy přebírají z pánského šatníku nějaký druh oděvu, stranově převrátí zapínání a zdrobní název. Takže muži nosí haleny, ale ženy halenky, muži nosí blůzy, avšak ženy nosí blůzky, muži nosí kalhoty, ovšem ženy nosí sukně... a protože muži nosí klobouky, ženy nosí kloboučky. Jenže ta zdrobnělina je ošidná, neboť muži také nosí kloboučky (např. rybářské nebo jungle). Pro účely tohoto textu (přinejmenším) to rozseknu hned zkraje: Klobouček je měkký, většinou malý výtvor z různých tkanin či úpletů. Klobouk, respektive dámský klobouk, je pevná, obvykle rozměrná věc z vlněné plsti.
Kloboučky a hučky
To německé der Hut je ve slově hučka jasně slyšitelné. Zdrobňující přípona má negativní konotace, hučka je něco beztvarého, pomačkaného. Klobouk na konci svého života. Dobře, jistě není třeba být hned tak odsuzující, nepochybně existují i pěkné kloboučky – jen je škoda, že nejsou nošeny. Podívejte se, moje chápání módy je poměrně omezené, ale tolik jsem si již všiml, že letopočet začíná dvojkou. Sladké devadesátky jsou pasé a vzory zvířecí srsti nosí už jen pokleslí eskamotéři televizních varieté. Stejně tak ostře růžová nebo fialová barva, kterou kdo v roce 1994 neměl, jako by nebyl, by dnes snad již mohla natrvalo opustit tržnice. Obdobně je to s chlupem. Pokud je vám zima, můžete zvolit pletenou čepici (bez bambulky, prosím) nebo kožešinovou ušanku (které se zásluhou bohaté ruské menšiny na českém trhu stále ještě drží), které jsou sice teoreticky méně společenské, než kloboučky, ale rozhodně méně trapné, než huňaté hučky z laciného čínského umělého chlupu.
Abych nebyl jen negativní: Kloboučky jsou fajn. Jsou neocenitelné do města, na pobíhání po nákupech, protože dobře chrání hlavu před nepřízní proměnlivého počasí, nezavázejí ve vozech MHD nebo v obchodech, snadno se snímají a nasazují a když je třeba, mohou se schovat do kabelky, a přitom jsou pořád mnohem elegantnější, než pletené kulichy se sobama. Jenom je třeba dobře vybírat a nenechat se zmást převahou nabídky nebo hláškou „Lidi si nejčasteji kupujou todle,“ která je sice asi lepší, než když prodavačka stojí jako tvrdé y, ale vám nepředá žádnou konkrétní informaci. Kloboučky zdobené mramorováním vypadají, jako že jste si po šatníku rozlila savo. Kloboučky huňaté vypadají jako něco, co si za skříň odložila kočka a pak na to zapomněla. Klobouček sám od sebe nemá nic moc tvar a není třeba jej v tom ještě podporovat, takže chtějte něco střídmého, rovného, jednoduchého. Prosté plátěné kloboučky (nejen kulaté, ale i lehce protáhlé) s jednoduchou, ale dostačující podšívkou, nabízejí i běžné oděvní řetězce. Zdobení je obvykle nějaké lesklé, ale viděl jsem i docela decentní. Co se barev týče, jsou lepší jednobarevné, nebo střídmě dvoubarevné (např. krempa vs. koruna, nebo náznak stuhy).
Jakýmsi zaklínadlem, které jsem slyšel z úst vícero prodavaček, a které se týká nejenom kloboučků, ale také pletených čepic tvarovaných jako klobouky (slyšel jsem i termín „kloboukočepice“), je věta „Dá se nosit ke kabátu i k bundě, k šatům i riflím...“ Prosím vás, takhle ne. Klobouček je velmi vděčný a užitečný, ale pokud chceme bojovat proti šedi monotónní ulice, je zapotřebí podstoupit určité oběti a kromě kloboučku „na běžné lítání“, k parce a riflím, pořídit také něco onačejšího, k šatům a hezkému kabátu.
Toka a cloche klobouky
Pokud svádíte neustálý marný boj s pomačkaným baretem, pokud vám vyhovuje jeho až minimalistický vliv na geometrii obličeje a absence krempy, ale vadí vám jeho neschopnost držet tvar, pak hledáte toku. V katalogu Tonaku ji najdete pod jménem „lodička“, ale s klasickou vojenskou lodičkou („garrison cap“), jakou nosil už Červeňáček z Rychlých šípů, má pramálo společného. Toka je vyrobena ze silnější plsti (letní toky jsou vyráběny ze sisalu), takže je pevná, a slouží ke dvěma účelům: Za prvé, jako samostatná ozdoba ve střízlivém stylu, například ke strohému kostýmku. Za druhé, jako platforma pro upevnění široké škály nejroztodivnějších ozdob, v čele s dlouhými ptačími pery. Osobně bych doporučil využít jednoduché elegance základního tvaru a rozhodně to nepřehánět s organzou.
Cloche (z franštiny, znamená to „zvon“ a čte se to [kloš]) klobouk má, oproti toce, alespoň nějakou krempu. Je to vysoký klobouk ve tvaru zvonu, obvykle plstěný, ale nijak zvlášť tvrdý. Do tvaru zvonu jsem viděl vytvarované (drátěnými výztužemi) i výše zmíněné „kloboukočepice“. Cloche je nerozlučně spjat s 20. léty XX. století. Vymyslela jej paříšská modistka Caroline Reboux v roce 1923 a okamžitě se stal symbolem generace „flapper girls“ (český ekvivalent termínu bohužel neznám a zavádět „třepotálky“ nebudu), mladých, sebevědomých žen, které se rozhodly definitivně hodit rigidní XIX. století přes palubu a prorazit si vlastní cestu strnulými společenskými pravidly. To zahrnovalo mimo jiné také jazz, kouření, řízení automobilu nebo krátké sukně (dnes bychom řekli „babičkovské“, ale tehdy se pánové chytali za srdce), to celé zastřešené poměrně strohým, dynamickým kloboukem přesně zapadajícím do tehdejší módní vlny.
Dnes cloche představují velkou část nabídky kloboučnictví. Díky svému prostému tvaru nemají problém s tím, že by někomu fatálně neslušely, avšak jejich stále silná vazba na dvacátá léta je zrádná. Ten klobouk totiž vyžaduje, abyste se k němu oblékla slušně, ideálně stylově, což znamená nastudovat takové ty věci kolem Art deco – a následně vyrazit na nákupy. Cloche vám parku a rifle opravdu neodpustí. Ani ten kabát s teniskami.
Nosí se s krempou staženou těsně nad oči, což vám zabrání se hrbit a naopak donutí nosit hlavu hrdě vztyčenou, sic budete vrážet do kandelábrů. Dolů směřující krempa zasahuje, stejně jako u kloboučků, až do půli uší – také odlišnost oproti pánským kloboukům – a když je zima, je každý centimetr znát.
Ozdobu cloche tvoří často stuha a květina (nebo květinový motiv) tvořené filcem stejné barvy, jako má filc vlastního klobouku.
text: Chekotay
Další doporučená četba:
http://www.fashionbangalore.com/tag/floppy-hat/
http://www.klobouky-damske.cz/?p=productsList&iCategory=25&sName=Klobouky-podzim-zima
http://cs.wikipedia.org/wiki/Toka
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_headgear
http://www.modnipeklo.cz/2011/02/styl-kabo-vymeteme-drobky/
http://www.modnipeklo.cz/2011/12/kousek-duhy/
http://www.tonak.cz/vyrobky/katalogy/cylindry-a-burinky/gallery-cylindry/page-3/sort-name/#gallery
http://www.tyden.cz/rubriky/media/stolety-kuryr/jehlici-v-klobouku-zranila-chodce-dostala-12-hodin-vezeni_192009.html
http://hat-stock.deviantart.com/art/Red-Bucket-Hat-88979530
http://www.femina.cz/magazin/moda/jak-nosit-cepky-a-klobouky.html
http://www.femina.cz/galerie/coz-takhle-vzit-si-klobouk/21.html#content
http://www.femina.cz/magazin/moda/coz-takhle-vzit-siklobouk.html
http://www.modnipeklo.cz/2011/08/sportovni-elegance/
http://www.jolanakotabova.cz/modistvi.php
www.jolanakotabova.cz/
http://www.elegantne.cz/album/fotogalerie-damske-kloubouky-a-zimni-cepice-ve-vidni/#p1010220-jpg1
http://www.royal.gov.uk/RoyalEventsandCeremonies/GardenParties/Whattowear.aspx
http://www.fashionblog.cz/damske-klobouky/
http://iddavanmunster.blogspot.cz/2013/07/the-woman-in-cloche-hat-by-arwen.html
Bachrachová, Hana: Velký lexikon společenského chování
http://en.wikipedia.org/wiki/Caroline_Reboux
www.assante.cz/e-shop/klobouky
http://cs.wikipedia.org/wiki/Klobouk
Špaček, Ladislav: Nová velká kniha etikety
