Seriál: Klobouky. Jak se jmenují a kde se vzaly? Díl II.

Po anatomickém úvodu můžeme přejít ke konkrétním kloboukům.
 
Homburg — klobouk s ohrnutým okrajem krempy
Homburg je klasický klobouk s vysokou rovnou nebo zúženou korunou z měkké plsti (bývá měkčí než u fedory) se střechou rozdělenou podélně jedinou prohlubní, středně širokou rovnou nebo po stranách vzhůru ohnutou krempou, jejíž okraj je ohnutý nahoru a dovnitř, a zdobený širokou stuhou. Ta může být dekorována pírkem. Okraj krempy je často obšit stužkou.
Je považován za formální klobouk nošený výhradně k obleku, stressmanu nebo black tie. Obvyklé barvy jsou černá, tmavě hnědá a šedá.
Homburg nejlépe korunuje dlouhé, úzké obličeje, které zkrátí, také tváře s optickým těžištěm posunutým výše, kterým zmírní disproporci, a úplně nejlépe padne tváři hranaté.
 
Pojmenován byl podle města Bad Homburg vor der Höhe v Hesensku, odkud si jej v roce 1882 přivezl budoucí britský král Eduard VII (ačkoli vládl jen devět let, „dal“ světu módy také edwardiánský korset a nezapínající se spodní knoflík saka). Eduardův synovec, německý císař Vilém II Pruský, nosíval homburg (vyráběný Phillipem Mockelem od roku 1806) ze zelené plsti coby lovecký, ale až playboy a fešák čtyř kontinentů Eduard si jej vyžádal v decentní šedé a zavedl jej do formální pánské módy, kde se vmezeřil mezi buřinku a cylindr. Když v polovině dvacátého století prakticky přestal být cylindr nošen, stal se homburg nejvíce formální pokrývkou panské hlavy.
Britský politik Anthony Eden býval v homburgu vídán tak často, až se jeho jméno přeneslo a klobouku se dodnes říká také „Eden Hat“. Nosili jej však všichni významní politici: Vidíme jej na mnohá fotkách Winstona Churchilla, nelze si bez něj představit Konrada Adenauera či presidenta Trumana a také jej měl při své inauguraci president Eisenhower.
Během „kloboukového období“ v první polovině dvacátého století se homburg pro svou formálnost s jinými typy klobouků příliš nemísil. Fedora byla v té době uniformou střední třídy a buřinka či cylindr jsou konstrukčně odlišné (jsou to tvrdé klobouky, zatímco homburg, fedora či trilby jsou klobouky měkké). Ve Spojených státech to nebrali tak vážně a tak občas vídáváme fotografie homburgů ze stran promáčklých na způsob fedory. Základní poznávací znak, ohnutý okraj krempy, však zůstává zachován.
 
Dnes se homburg prakticky nenosí. S tím, jak politici odkládají saka, aby se přiblížili masám voličů, je návrat jakékoliv pokrývky hlavy do politiky nepravděpodobný, a ani americký hudebník Prince nevypadá, že by svým růžovým kloboukem způsobil masový návrat homburgů na scénu. Pokud se však najde někdo, kdo se rozhodne ozdobit se tímto kloboukem, zjistí, že homburg je klobouk formovaný pro město. Jeho středně široká až úzká krempa očekává existenci střech a deštníků. Moderní homburg by také mohl mít výrazně nižší, jen středně vysokou korunu s užší stuhou, aby v bezkloboukové společnosti působil decentněji. Ozdoby z peří by už definitivně měly odejít za stuhy klobouků vyloženě mysliveckých.
 
Příště: Fedora (Borsalino)